Sakra! Temné supění za dutou masou. No jistě! Stranou to půjde. Sakra. Tak znova. Objekt touhy se sune světlým otvorem. Váha masivu rve kovral přes práh a přiráží mističku s kočičím žrádlem ke stěně. Náraz, dunění a zvuk pukající kameniny. Do pytle!!! To snad…! Kdo to sem dal takhle??!!
Čas od času… v mocném hrudníku většiny žen… se rozezní válečné šalmaje a volání rohu…volného rohu v místnosti. Po prolistování dostupných časopisů s názvem BYDLENÍ, UDĚLEJ SI SÁM, ŽABIČKOVÉ ZÁCLONY V SALONU nebo VÝŠIVKOU KE ŠŤASTNÉMU MANŽELSTVÍ už není cesty zpět! Je třeba přesunout jarmaru!
Podle typu ženy (a velikost na tom nemá žádný podíl!) se taková Vlasta pouští do přesunu buď sama:
- 
Jiný typ ženy vše důkladně zváží:
- Po nástupu všech členů rodiny vysvětlí postup, rozdělí úkoly a pak s rukama v bok a itinerářem v jedné ruce řídí celou operaci jako přesun Hannibalových vojsk. Ne všechno vyjde hned napoprvé. Ani s těmi slony přes Alpy to nebyl úplně dobrý nápad.
Vše nemusí jít úplně snadno. Pokud jde jen o to rozložit stůl a vyměnit polštářky na gauči, obvykle to s nikým v rodině ani nehne. Někdy je potřeba před gauč položit malý taburet, kterého si hlava rodiny nevšimne a teprve při tříštění hlavy o konferenční stolek spatří roztomilý nový kobereček, který tam ještě včera neležel.
„To by bylo krásné, kdybychom tady mohli takhle sedět někdy všichni u oběda, viď? Kdybychom se sem vešli... škoda, že to nejde…“
„Mmmmm“
„Ale bylo by to hezké.“
„Mmm“
„Leda… leda mě napadlo vybourat tu příčku mezi kuchyní a tvojí pracovnou, viď?"
Ten zasněný tajemný pohled do lůna bytu… a pak… rychlé rozhodnutí. Teď! Aspoň vyměnit mýdlo v koupelně! Mají to i ženy kmenových náčelníků? Přesouvají ohniště v chýši podle nálady? Nebo celou chýši? Je to jen zoufalý kvil umírající západní civilizace? Na někoho to přichází na jaře, na někoho častěji (já), někdo za celý život nepohne ani nočním stolkem, když mu za něj spadnou zuby.
Jak jste na tom vy? Nic? Nebo už to na vás zase jde?
Nový komentář
Komentáře
tak si myslím,jestli jsem ten článek nepsala já.U nás je to stejné
isis: Co to udělalo?
Za celý život jsem ze svého popudu stě hovala>//zena-in.cz/images/smiles/sml80.gif
hovala jen jednou a neštěstí jsem měla jen jeden pokoj 
Jinak nevím proč, většinout mi to vyhovuje tak, jak je to napoprvé
tak já taky jak piše Beruska něco vyměním ,doplním maličkosti ,svičky a co dostanu od svých Zlatiček ,ale nábytek je tam kde je stále
Motty: jarmara je i obyčejná skříň a říká se to v Podkrkonoší
Z_U_Z_U: tak moje nastávají tchyně - to je generál, když si něco usmyslí, tak už včera bylo pozdě a pokud nenastoupí jednotka k okamžitým manévrům, je ochotná za hysterických výkřiků manévry zrealizovat sama, jistě, že potom ještě 14 dní musíme všichni dokola poslouchat, že je na vše sama, že ji z toho bolí to a to a demonstrativně nosí takový ten límec na znehybnění krku - aby všichni (i sousedi) viděli, že se u nás opět něco dělo. No a takového stěhování je několikrát do měsíce. Ani se nedivím, že ti naši mužský občas podlehnou dočasné hluchotě
.
Já osobně žádné stěhovací mánie nemám, ovšem v plánu mám - pokud se rozhodneme k rekonstrukci bytu, to bude totální změna, včetně střešních oken, výběhem na verandu, podlahama...ale to bude nadoživotí
... tím myslím i šanony, celý stůl, lestra, tiskárnu ... no, snad dosáhnu na server.
Z_U_Z_U: tak jestli hysterická, tak to se stávám v tomto období, bere mě hnízdící reflex a dnes si prostě MUSÍM přestěhovat počítač!
Meander: tak tam bych i viděla logiku
Motty: A plechové skříňce na hračky jsme říkali kramárna.
Meander: fakt? To jsem nikdy neslyšela. Myslela jsem, že je to zkomolenina almary
Almary koupený na jarmarku 
Motty: My tak říkáme skříni na potraviny s plechovým, děrovaným, větracím kolečkem.
Co je to jarmara???
Od tohoto mě zachraňuje jen velmi malý byt s nábytkem dělaným na míru a pevně přišroubovaným ke zdem a stropu.
Canadian:
Kdyby mi manžel přesunul lože bez mého vědomí, považovala bych to za důvod k vraždě 
moc nestěhuju, jenom průběžně pořizuju nové "doplňky" a vyhazuju ty staré, jinak by tu nebylo k hnutí
Kdysi jsem četla studii psychologů, ve které se uvádělo, že velké a časté stěhování nábytku provádějí lidé, kteří jsou hysteričtí
Já nábytek nestěhuju, i když dost často přidávám maličkosti pro zútulnění bytu.
Šoupala jsem občas dokud jsem měla starý nábytek. Jak jsem postupně obměňovala zařízení tak to bylo udělané nebo koupené většinou na míru. A s tím už moc hýbat nelze, protože nejvhodnější je samo to místo, pro které je to dělané
Jinak já potřebuji prostor a berou mě mory když musím u našich při cestě z kuchyně do obýváku obejít křeslo, protáhnout se mezi stojanem na kytky a skříní a na gauči sedět připosraženě kvůli konferenčnímu stolku
Tomuhle nerozumím...nechápu
. Myslím, že nábytek i ostatní věci jsem v bytě rozmístila po zralé úvaze a hned na první pokus mají všechny předměty své optimální místo. Nějaká změna mi přijde na mysl jedině třeba při malování, ale většinou ji zavrhnu. Jedině když kupujem něco nového, tak vyhazujem a hledáme lepší uspořádání.
Taky občas ráda něco změním, ne že bych zrovna bourala příčku nebo stěhovala komplet celý nábytek, ale menší přesuny, to ano. A když už nic nestěhuji, přemýšlím, jak byt změnit nějakými doplňky, třeba zrovna minulý týden jsem koupila nové polštářky na sedačku, někdy vyměním svíčky, přemístím květiny, dokoupím nějaký obrázek nebo vyhodím staré nádobí a koupím si nové.