Začalo to před pár lety, s příchodem pandemie koronaviru. Manžel přišel o práci, jí šéf doporučil, aby se poohlížela po jiném zaměstnání. Vadilo mu, že až příliš často zůstává doma s nemocným synem, který ze školky nosil jednu virózu za druhou. Finanční krizi s odřenýma ušima ustáli, ale změnila je. Hlavně manžela, který začal o to víc myslet na zadní kolečka. Vše se jen umocnilo s následným zdražováním.
Foto: Shutterstock
„Drahý nájem, elektřina, plyn, nafta, jídlo… To všechno z něho udělalo ještě většího šetřílka. Neříkám, je potřeba koukat na každou korunu. Jenže tohle už není k životu. Nezůstalo mi toho moc, z čeho bych se mohla radovat. Kromě syna nemám pro co žít,“ stěžuje si Ivana, která se v zájmu rodinného rozpočtu musela vzdát svých koníčků. Přestala chodit pravidelně plavat, v divadle ani kině nebyla už víc než rok. A dovolená, kde by alespoň jednou za rok vypnula a přišla na jiné myšlenky, je také v nedohlednu.
„Jasně, známí nám v létě půjčili chatku na Vysočině. Bylo to fajn. Ale dovolená u moře, kde se člověk nemusí o nic starat, nemusí vařit, to prostě není. To se na mě nezlobte. Jenže o té si můžu nechat jen zdát, na tu už nikdy nenašetříme, protože jsou důležitější věci, že jo,“ zoufá si Ivana s tím, že by ocenila alespoň výlety po českých hradech a zámcích, což odmala zbožňuje. Jenže i to je vzhledem k drahým pohonným hmotám a vstupnému velký zásah do rodinného rozpočtu.
Kvůli šetření se už dokonce přestala i těšit domů. „Lednice je poloprázdná, nikdo nesmí být dlouho ve sprše a elektřinu máme snad na příděl. Manžel sleduje i to, jestli koukám na televizi. Nemůže vystát, když při tom vařím, takže jsem otočená zády. Prý ať si v tom případě pustím rádio. A to ani nemluvím o tom, že v obýváku máme 18 stupňů. Chodím v tlusté mikině a ponožkách,“ oklepává se Ivana a přiznává, že pomalu ale jistě upadá do deprese.
„Chápu, že někteří lidé jsou na tom mnohem hůř. Stejně tak vím, že utrácet nemáme z čeho. Jenže říkat si tohle mi stejně nepomáhá. Chybí mi můj život, jaký byl předtím. Teď jen přežívám a nedokážu se s tím vyrovnat. Ať mi ještě někdo říká, že peníze nejsou důležité,“ dodává Ivana.
Zdroj informací: respondentka Ivana
Čtěte také:
- Mamánek, šetřílek i sedmilhář. Pochlubily jste se nám s hroznými typy mužů
- „Přítel je šetřílek, a tak mu lžu,“ přiznává Daniela
Nový komentář
Komentáře
Paní holt patří k lidem se sklonem k depresi. Není každý bojovník, který se s životem popere. Ale všechno se dá řešit. Nejhorší je sedět doma a litovat se. Buď v sobě může najít sílu začít něco měnit nebo může pro ten start brát nějakou dobu antidepresiva. V článku nejsou žádné podrobnosti (pracují oba, žijí ve městě..?). Ale připadá mi sociálně izolovaná, což je nejhorší. Parta kamarádek dělá hodně (už jen to, že si popovídají, dělá hodně, dají si navzájem tipy apod.). Také např. řada církví jde s dobou a nabízí nevýdělečně spoustu aktivit (kroužky, kluby, výlety, koncerty...) zadarmo nebo za režii a také může získat kontakty. To, že třeba není věřící, není obvykle na překážku (leda, že by ji příliš vadilo, že ostatní jsou). Prostě potřebuje nějakou komunitu - lidé k sobě patří a kde jsou osobní vztahy, tam se lépe nachází řešení (někdo třeba může vědět o lepší práci apod.). Určitě by měla řešit racionálně rozpočet (příjem - výdaje). Existuje obálková metoda (a když něco ušetřím v jedné složce, mohu přesunout do druhé). Nevím jak velkou vytvářejí rezervu (možná i přehnanou). Manžel by neměl být "ředitel všeho". O rozpočtu by měli rozhodovat spolu a hledat kompromis. Každý by měl mít částku na "kapesné", které může utratit, jak chce a ke které si může přivydělat. Možností malého přivýdělku je řada. Lidi např. (často marně) shánějí solidní paní na úklid (třeba jen jednou za týden a za 200/hod.). Pak by měla třeba nějaké peníze na to divadlo apod .
Otázkou je, jestli to manžel přehání, nebo jestli jsou opravdu v takové situaci, že musí takhle hodně šetřit. V první situaci bych manžela poslala někam, v druhé bych zatla zuby a doufala, že časem bude líp.
Těžko soudit, zda paní prožívá krušné časy, nebo si jen prostě neumí poradit s tím, že není každý den posvícení. Co pak mají říkat matky samoživitelky, atd ? Sama jsem po odchodu z domova do vlastního bydlení zažila, že po zaplacení účtu skoro nebylo na jídlo, ale pokud člověk chce, vykouzlí luxusní mňamku i z poloprázdné lednice a užije si dovolenou i v ČR - pro mě je podstatné S KÝM a nikoliv KDE. Jsou lidé, kteří na to moře nemají a nikdy neměli. A přesto jsou šťastní...tak čím to asi bude ?
Jak tu někdo píše, chudý člověk musí být vynalézavý. Letos nebylo moře, ale romantická schovaná plážička na přehradě a bylo to super, koupali jsme se celé léto, nejen týden v roce nebo v chlorovaném bazénu all inclusive. Je tolik krásných akcí, i divadel s ochotníky, která skoro nic nestojí. Svačinku buď s sebou nebo nějaká jídelna apod., dá se i dnes s více dětmi ..Na výlet vláčkem ..děti to milují. Nevím co je špatného na chatce na Vysočině, však se nemusí denně vařit jak v Alcronu. Zkrátka je třeba být skromný. Lednice se plní dle akcí , nejen v marketech, kolikrát menší obchody nabídnou lepší kvalitu i cenu a bez davové hysterie.Zeleninu ovoce mám li možnost sázím, trhám...Topíme dřevem, cože je dost opruz, ale dá se.Mohla bych pokračovat...
Mimochodem - internety jsou plné nejrůznějších slevových portálů. Tam mají mraky vstupenek na kde co, na kulturu, sport, atrakce pro děti, stálé expozice, muzea atd. s výraznými slevami. Sama to využívám, protože si peníze taky netisknu, a když už mi tu slevu doslova cpou, tak proč to nevyužít. Například do Národního divadla na Rusalku za pouhých 380,- Kč, ať mi nikdo netvrdí, že je tohle drahé a že si na to někdo neušetří ani jednou za rok. Plno lidí brečí, jak finančně nevyjdou, ale pak se zhusta ukáže, že krabička cigaret denně není pro ně problém, a to není zrovna levný špás.
Clanek je dost nejasny...pracuji oba/jeden/nikdo z nich? Co delaji s "usetrenymi" penezmi? Je situace takova, ze fakt vyjdou tezko od vyplaty k vyplate, nebo prebytecne penize sysli nekde na uctu, aby je tam sezrala inflace?
Pokud byla zvykla rozhazovat a nehlidat se, chapu, ze manzel ji kroti. Pokud je to fakt takove, ze stoji se stopkama za dvermi koupelny, tak by se mel jit lecit.
Nevim, neziju s nima, ale myslim si, ze kdo chce, hleda zpusob. Treba to divadlo by se dalo realizovat, byt by mela jit pani sama...nasetrit si na listek clovek snad jeste zvladne a holt nebude chodit tak casto, jak by chtela...misto kazdy rok k mori na stridacku treba na Machac, kazdodenni sportovni vyziti dokaze za par korun mesicne vyresit treba Multisport karta, kterou nabizi jako benefit velka spousta firem... atd atd...
Když sem měla děti ve školce, tak sem nikam nechodila. Neměla sem hlídaní a bydlela sem na vesnici, sice kousek od Prahy, ale tenkrat spojení bída. Auto sme neměli. Ale mě to nevadilo. Měla sem děti, kamarádky,domací koníčky. Rozhodně sem se nenudila. Ale každy to má jinak.
Paní Ivana by si měla uvědomit, že je v situaci většiny z nás. Takže s nějakým fňukáním tu asi těžko obstojí. Nové situaci jsme se museli přizpůsobit všichni. Zda má ona či její muž práci, s tím my tady nic neuděláme, to je v jejich kompetenci. Dovolená na chatě, kterou měli půjčenou jak jsem vyrozuměla zdarma, přece vůbec nemusela být špatná. Mnozí tu možnost ani nemají. Já vidím ten problém spíš v tom, že ona se propadá psychicky někam, kde většina z nás nehodlá setrvávat. I nás změny zasáhly. Kdo může za covid, kdo může za válečný konflikt. Přesto klesat na mysli je až to poslední. Druhý problém je ten pán, co ho má doma. Jestliže jí hlídá úplně všechno, pak i on by se měl za svým duševním postojem k nové situaci zamyslet. Až toho ona bude mít plné zuby a odejde, sníží se rapidně životní úroveň jim oběma. To bude jiné kafe, platit dva nájmy. Zcela jiné, než zda žena vaří a přitom kouká na TV. Já bych mu asi řekla, nebudu tedy vařit, ušetříme. A odhlaš televizi. Na ten svůj milovaný fotbal si choď k bohatšímu kamarádovi, který si ten luxus za 135...? kaček měsíčně může dovolit....
Ono z toho není jasné, jestli ti manželé pracují, nebo musí tolik šetřit proto, že si ještě nic nenašli a žijí z podpor a sociálních dávek. V každém případě to vypadá, že jsou to dva zdraví lidé, kteří mají jenom jedno dítě, dost velké na školku, takže oba pracovat mohou. Možná by měli přehodnotit, jestli by neměli vydělávat víc. To je základ. Jinak souhlas s kočka koule níže - když se chce, člověk si nějaké to povyražení najde. Na výlety se dá chodit i pěšky, v tomhle státě je hustá síť turistických cest a na každém rohu nějaká ta pamětihodnost. Nebo se dá jet vlakem, autobusem. Filmy si může pustit i doma, a odpolední představení pro děti nejsou drahá, tím udělá radost potomkovi, a ještě bude v divadle. Navíc se každou chvíli koná něco venku, pod širým nebem a zdarma. Speciálně v době vánočních trhů jsou pořád nějaké zpěvánky a tanečky, v neděli začíná advent a to je všude něco. Mít doma 18°C není žádná tragédie, to je normální teplota, a v zimě se holt chodí v mikině a ponožkách, chodit doma jen v prádle může celé léto. Proč potřebuje mít za zády televizi, když vaří, to taky nechápu, a dovolená u moře taky není standard, na který by byl každoroční nárok. Ale ono je jednodušší fňukat a mít "deprese", než se snažit něco dělat.
V článku se nepíše, jestli žijí z jednoho platu. Pokud ano měl by manžel co nejdříve začít pracovat a nebo alespoň dělat nějaké brigády. Protože žít, tak jak se píše v článku je opravdu šílené. Když nechce manžel utrácet třeba za památky, tak ať jde žena na prohlídku sama a on může s dětmi dělat něco venku, co nebude stát peníze. Jídlo si můžou vzít na výlet s sebou, aby nemuseli do restaurace atd. atd.
Mít doma v obýváku 18 stupňů, tak bych asi zmrzla. My máme okolo 22 stupňů a nosím svetr.
Nějak mi uniklo, jestli si ten manžel našel novou práci, nebo si udělal živnost z toho, že hlídá, zda se šetří...? Předpokládejme, že našel, ale prachů není nazbyt. No, tohle k žití fakt není, nějaké drobné radosti v životě musí být. Chudej člověk nicméně musí bejt vynalézavej. Dobrá, na plavání peníze nejsou, ale chůze je zdarma. Plus hůlky na nordic walking z Lidlu (dobrý poměr cena/kvalita) a hned je trénink pro celé tělo a s tím spojené endorfiny. S sebou domácí kafe v termosce, někde v přírodě vypít. Televizi u vaření bych si bez debat pouštěla, kdybych po ní tak toužila. Tím, že si pustí rádio, se zas tak neušetří a pocit pohody zbytečně klesne. S termoskou (s vlastnoručně uvařeným neodfláklým svařákem) se dá courat i po vánočních trzích a nasávat atmosféru. Když je doma chladno, je příjemně u knížky pod dekou s termoforem a hrnkem horkého čaje. Těch možností je řada, chce to přemýšlet. A promluvit si s manželem, probrat ty finance, zamyslet se nad tím, kde přes šetření nejede vlak a kde by se dal aspoň trochu pustit chlup.
Ani jsem to nedočetla. Ta paní byla chudá už předtím, u ní všecko záleží na penězích.