„Klárka trpí dětskou mozkovou obrnou – spastickou kvadruparézou v kombinaci s mentální retardací. Je upoutaná na invalidní vozík a odkázaná na péči svého okolí. Za sebou má několik operací, včetně operace očí a nohou,“ popisuje Kamil stav své dcerky, která letos oslavila osmé narozeniny.

Kamil se zpočátku snažil manželku přemluvit, aby dceři poskytli specializovanou péči v nějakém ústavu, ale ta to razantně odmítla. Na rozdíl od Kamila je věřící a péči o dceru a její postižení považuje za boží záměr. Nepřipadá pro ni v úvahu, že by se o dceru staral někdo jiný. Kamil má ale pocit, že žije osm let ve vězení.

do.jpg
Foto: Shutterstock

„Nechci, aby si to někdo vyložil špatně, dceru moc miluju, ale obětovali jsme jí celý život. Žijeme v sociální izolaci, nemáme žádné přátele, kteří by k nám přišli na návštěvu. Manželku nezajímá nic jiného než dcera. Když se občas vypravíme na výlet, stává se, že když dorazíme na místo, musíme se otočit a jet zase zpátky, protože dcera zrovna nemá svůj den, bojí se cizího prostředí a vyvádí. Taky málo spí, což znamená, že jsme s manželkou oba taky spánkově deprivovaní. Už tolik let a nemá to konce,“ svěřuje se Kamil.

Dcera Klára je pro manžele jediným a každodenním tématem. Maminka Jana totiž nemá žádné jiné zájmy. Nejenže by na ně neměla čas, ale ani nechce. Kamil se odreaguje alespoň v práci, kam chodí.

„Paradoxně je pro mě práce vysvobozením. Někdy tam schválně zůstávám přesčas, abych nemusel domů. Snažil jsem se Janu přesvědčit, abychom si alespoň sehnali výpomoc, ale nechce o tom slyšet. Jenže já už mám takového života plné zuby. Už svůj čas nechci takhle trávit, jenže nevím, co dělat. Když manželku a dceru opustím, budu za největšího sraba nejen před nimi, ale i před celou rodinou. Někdy si strašně přeju, aby se Klárka vůbec nenarodila, uzavírá Kamil.

Čtěte také: