Jeli jsme s přítelem k moři, bylo to narychlo a já trvala na tom, že si musím pořídit nové plavky, protože ty, co mám, už nejsou šik. Vběhla jsem do malého krámku a tam mi padly do oka jasně žluté s malými černými puntíky. Nutno podotknout, že mi v té době bylo nějakých 20, postavičku jak ze žurnálu, z práce na zahrádce jsem byla opálená, tak jsem se nebála jít do zářivé žluti a ty puntíky na mně nevypadaly infantilně, jak by tomu bylo asi dnes. Plavky jsem honem koupila a nadšeně přibalila do kufru.

Kdybych věděla, co se stane, a že platí pravidlo Dvakrát měř, jednou řež! Když jsme se ubytovali v hotelu, vklouzla jsem do plavek, pohledem se pochválila v zrcadle a rovnou na pláž. Moře bylo čisté, azurové, jak z fotek v katalogu. Zaplavala jsem si a s výrazem zářivé bohyně vyšla na pláž. Všichni lidé se za mnou otáčeli, takže jsem si připadala jako hvězda z Hollywoodu. Jen přítel měl „poněkud" zvláštní výraz. Pokud se vůbec dají vypoulené oči a dokořán otevřená ústa ještě nazvat výrazem. Znejistěla jsem. Došla jsem k našemu lehátku a přítel pořád zíral. Pak se probral, pousmál a potměšile mi řekl: „Miláčku, ty puntíky ti fakt sluší". Teprve v tu chvíli jsem shlédla dolů. Z puntíků nebyly puntíky, ale rozpité fleky, ze kterých barva v pramíncích tekla po mém těle. Vypadala jsem v tu chvíli jako nepovedená zlato-černá zebra. Ale opravdu hodně nepovedená. Navíc se barva jaksi nechtěla smýt, takže jsem takhle musela jít i do hotelu. Přítel v recepci sehnal zdravotnický líh a musel mě „odzebrovat".

Od té doby si kupuju jen jednobarevné plavky a v dobrých obchodech, protože rychlost a výhodná cena se někdy nevyplácí. Být zebrou už nechci.

Majda

Milá Majdo,
už jsem čekala místo puntíků díry. Ale barva je fakt lepší. Dík za skvělý příspěvek.
Reklama