Příběhy z Dalmácie
autor: Jaroslav Otčenášek
nakladatel: PORTÁL
rok vydání: 2003
rozsah: 138 stran
vazba: brožovaná
ISBN:
Pobaví vás zápletkami příběhů prostých lidí, ale také legendami o strašidlech, démonech a smyšlených postavách, se kterými jste se nikdy nesetkali.
Vysvětlí vám názvy a původ některých míst, z nichž asi každý zná například Split či Dubrovník.
Při četbě se vám nejednou stane, že si řeknete „ toto místo znám, tam jsme byli předloni na dovolené“, což může být připomenutí příjemných zážitků.
Pro vaši představu jsem vybrala jeden z příběhů.
Malíř a Jeptiška
Dodnes se v Šibeniku vypráví příběh lásky jednoho mladého malíře k jeptišce ze šibenického kláštera.
Před mnoha a mnoha lety pracovali v klášteře při opravách dva muži. Jeden byl zedník, měl už pár křížků na hřbetě, ale sil na práci stále dost. Druhý byl mladík a opravoval v klášteře malby. Jednou přišel malíř za zedníkem a požádal ho, aby mu šel pomoci do jedné místnosti s omítkou. Byla tam na jednom místě silně poškozená zeď a on proto nemohl dokončit malbu. Zedník šel tu zeď opravit a malíř zatím maloval sousední stěnu. Pracovali spolu a povídali si o všem možném.
„Vy jste ženatý, ale já jsem ještě mladý a svobodný. Zajímalo by mě, jak to mají ty jeptišky – nikdy se nevdají?“ zajímal se malíř.
„Ne, kdepak, jeptišky se nikdy nevdají,“ odpověděl mu zedník a povídali si dál.
Chodila za nimi jedna taková mladá a pěkná jeptiška, nosila malíři vodu. Jednou se na něj dívala trochu déle a pak poznamenala:
„Vy ale máte, mistře, krásné ruce.“
Podobně se to pak opakovalo skoro každý den. Zedník už to nevydržel a povídá malíři:
„Víš ty co? Ožeň se s tou jeptiškou. Je vidět, že se jí líbíš.“
Malíř se trochu ulekl:
„Ale přece jste říkal, že jeptišky se nikdy nevdají?“
„Jen se neboj. Jestli chceš, já to zařídím. Je taková mladá a pěkná, tak co by se nevdala,“ uklidňoval malíře lišácky zedník.
Malíř souhlasil, a tak nazítří zedník tu mladou jeptišku zastavil a povídá jí:
„Poslouchejte, sestro, zamiloval se do vás ten mladý malíř, co mu nosíte vodu. Chtěl by si vás vzít za ženu.“
Jeptiška se zalekla:
„Ale já jsem složila slib. Nemůžu se vdát, to je nemravné. Porušila bych řád.“
„Jen se nebojte. I ženy, které se vdají, mohou žít mravně,“ namítl zedník. Ale s jeptiškou nebyla řeč a utekla.
Po několika dnech však bylo jasné, že i ona se do malíře zamilovala, stále se točila kolem něho, nosila mu vodu a myla štětce. Když zedník viděl, jak se ti dva trápí, domluvil jim, aby se sešli u jeptišky. Druhý den ráno přišel zkroušeně malíř a povídá zedníkovi:
„Všechno je ztracené. Byl jsem v noci u jeptišky, ale přišla na nás sestra představená a vyhnala mě. Teď mě vyhodí i z kláštera a budu bez práce.“
„Nevěš hlavu, něco vymyslíme,“ na to zedník, který byl liška podšitá. Jeptiška už nesměla ze své cely vycházet, a navíc měl přijít kněz, aby rozhodl, jak jeptišku potrestat.
Zedník však už věděl, jak na ně. Pomohl malíři vlézt v noci oknem k jeptišce do cely a ten jí na zadek namaloval dva svaté. Na levou půlku světici a na pravou svatého.
Nazítří probíhal soud a kněz rozhodl, že jeptiška dostane rákoskou na zadek dvanáct ran. Když sestry chystaly výprask a vyhrnuly jeptišce roucho, uviděly ty svaté obrázky. Do nich tlouct nemohly, a tak milou jeptišku za tu ostudu vyhodily z kláštera a malíř se s ní potom oženil.
Mohli by se tak dozvědět něco z historie a zeměpisu z této pro nás Čechy tak oblíbené oblasti.
Při čtení mě také napadlo, že kniha je velmi příjemná jakožto čtivo před spaním. Její krátké a většinou dobře končící příběhy je možné vnímat jako pohádky pro dospělé.
Můžeme se tak částečně vrátit do doby dětství a úsměvných pohlazení, kterých je v příbězích z Dalmácie dostatek.
Odkaz na nakladatelství Portál - http://www.portal.cz/
Nový komentář
Komentáře
Jarunka: 10 - Tak jak vypadá dneska
Třeba se nechám inspirovat.
Vivian: asi aby se ti to líp hledalo na netu? ...
Jarunka: žejo , a kde je tam schovaný název města?
A vubec, jeptiska ma byt v klastere a ne se chodit muchlovat s nejakym malirem. Jak potom ten svet vypada, kdyz si dela kazdy, co chce
btw.- nechápu za jakým účelem Jindřiška uvedla i číselný kód ISBN... kdybychom tu knížku nenašly na pultech knihkupectví podle názvu?
mě by se ta knížka líbila... kdyby dnes nebyly knížky tak drahý, možná bych si ji koupila...
To je ale divny pribeh
Ťapina: já ano, několikrát, mám to tam moc ráda. Ale ten příběh se mi nějak k Chorvatsku nespojujuje, aasi tím, že by s emohl odehrát kdekoliv.
Já jsem v Chorvatsku nikdy nebyla, takže by mi ty místa nic neříkaly
Čas vánoc, čas příběhů a pohádek. Hodí se to, ale já mám raději detektivky a reportáže.
Možná na dovolené v Chorvatsku by to bylo fajn čtení....ale v zimě v Čechách sáhnu raději po detektivce
....
Asi koupím jinou knížku, tato ukázka mne tak moc nezaujala.