Dcera začala do první třídy chodit loni,ale nástup a začátek byl zajímavý. Raději nevzpomínat. Nestalo se to sice hned první den, ale byl to den druhý. První den se toho mnoho stát nemohlo, děti pobyly ve škole asi hodinu. První den ovšem panoval zmatek, všude spousta lidí, dětí, jeden přes druhého, navzájem se neznali, zejména prvňáci. Druhý den jsem přišla pro dceru do školy a ohlásila jsem jméno na vrátnici. Zavolali do družiny a sdělili mi - ona tady není, šla domů.

???

Domů? Jak domů a s kým by asi tak šla, napadlo mě. Další volání do družiny a pak nic, ticho. Žádná informace. Jdu zpět pro vrátnice, bylo mně divné, že se nic neděje a ptám se: tak kde je dcera, sama přece odejít nemohla. Další volání nahoru, rozpaky, u mne nervozita stoupala. Představovala jsem si šestileté dítě bloudící s taškou po ulici, jak ji vyhnali ze školy. Už jsem si myslela - asi se nikdy neuvidíme, ztratila se.

V šatně jsem ovšem zjistila, že boty tam má, musela by odejít v bačkorách. Přesto, protože neměli dceru na seznamu (tzv. odešla), nevěděli, co mají dělat, tak říkají, ať jdu nahoru do družiny, kam normálně rodiče nechodí. Styl, jak mezi sebou mluvili, mně klid nedodával.

Už jsem to viděla na ztracené dítě. Před družinou už družinářka s učitelkou a baví se, kde by dcera mohla být. Říkám si - to je veselé, budu volat policii. Ve škole ještě děti neznají, ale svěříte škole dítě a doufáte, že je ještě někdy v pořádku uvidíte. Stojím před třídou, učitelka bezmocná, bezradná, co se asi mohlo stát, kam dítě šlo, když tu zázrak. Kouknu do třídy mezi děti a vidím tam dceru sedět a brečet se slovy - já chci jít domů.
 
Situace a celková mystifikace, že tam dcera není se vysvětlila posléze. Máme každá jiné příjmení a dcera se nahlásila jménem mým a ne svým. Takže ji vedli pod jiným jménem, než na jaké jsem jí volala z vrátnice do družiny.
 
Oddechla jsem si, dcera brečela, ale konec druhého školního dne dopadl nakonec šťastně.
 
Nedodalo mně to ovšem důvěru ke škole jako takové, že mohu spoléhat na to, že ve škole se dítěti nemůže nic stát.

Když přijdete pro dítě druhý školní den a oznámí vám, že dítě odešlo a nikdo z rodiny ho nevyzvedával, tak je to dost zvláštní situace. Škola je jinak zatím docela fajn, když odhlédnu od této kolize. Uvidíme, jaké budou nyní nové zážitky ze školy v přírodě. Snad nedojde k nějaké ztrátě. Ztracené dítě na výletě apod. Něco podobného se už málem stalo na výletě na horu Říp. 
 
Martina V.

Reklama