„Tak to mi ta dovolená pěkně začala," čtu SMS zprávu od své kamarádky. „Ležím v nemocnici, mám otřes mozku a móňo přes celou půlku obličeje. Až za mnou půjdeš, tak se nelekni."
„Proboha, cos vyváděla?" byla pochopitelně moje první otázka, když jsem jí vzápětí volala. „No co, trochu jsem bourala na kole, no."

„A to říkáš tak klidně?"
„Teď už jo, když jsem se probrala z bezvědomí, řekli mi, že mám krvácení do mozku, ale že jsem vlastně měla štěstí. To je pravda, těsně za mnou jela v autě zdravotní sestra, která mi poskytla první pomoc. Prý mi vůbec nemohla otevřít pusu, aby se podívala, jestli mi nezapadl jazyk…"  popisovala svoji výletní havárii už s humorem kamarádka.
„A jak jsi vůbec spadla?" byla jsem zvědavá, snad abych se něčemu podobnému v budoucnu vyhnula…
„Já ti ani nevím, jela jsem z kopce, a najednou jsem o sobě nevěděla. Probrala jsem se až tady... A víš, že by to byla docela dobrá smrt?" dodala morbidně po chvilce zamyšlení. „Nic bych nevěděla, nic by mě nebolelo, jenom vy byste dostali parte."
„Nech toho, co je to za kecy."
„No fakt. Já bych odešla ve šťastné chvíli, bylo krásně, svěží větřík mi svištěl kolem uší, kolo frčelo a najednou nic... Ale teď bez legrace, Danuško, nemít helmu, už bych to měla asi opravdu za sebou."

To mi došlo, když jsem vyzvedávala její kolo a onu helmu-zachránkyni u pána, co bydlel vedle osudné silnice. Helma byla na jedné straně zploštělá! Musela to být strašná rána, a když si představím tenkou spánkovou kost, zamrazí mě.

„Holky, nedělejte zbytečné hrdinky a jezděte s helmou. Nikdy nevíte, co se může stát. Můžete být třeba mistryně světa v cyklistice, ale náhoda je blbec. Já jsem prostě omdlela nebo zkolabovala za jízdy, a to se nedalo předvídat ani ovlivnit."

V tu chvíli jsem si vzpomněla na jeden svůj karambol, ze kterého jsem vyvázla se zdravou kůží, nebo spíš hlavou, také jen díky helmě.
Jela jsem na koni po tvrdé vyštěrkované cestě. Cvalem a docela rychle. Najednou mi to ten zmetek zaštycl (zapíchl předníma nohama) a já mu letěla přes uši rovnou na kebuli. Nebudete tomu věřit, ale těsně před dopadem (to musela být setina sekundy) jsem si stačila uvědomit, že je štěstí, že mám helmu.
Dopadla jsem tvrdě, ale nemít ten blembák, nevím nevím…

A co vy, milé ženy-in?

Vzpomenete si také na nějaký karambol?
Váš nebo vašich blízkých?
Měla jste někdy namále?
Jaký nejvážnější úraz jste utrpěla?
Má nějaké následky?
Jak chráníte sebe, své děti před úrazy?
Chováte se zodpovědně, nebo lehkovážně?

Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz
My nejzajímavější příspěvek jako obvykle odměníme!


Reklama