A nastupujeme do šesté třídy. Docházku máme zaběhnutou, z roztomilého děťátka je najednou vyčouhlý puberťák nebo malá slečna, rána máme zaběhnutá, odpoledne jsou jasná, protože dítě už má svoje zájmy a záliby. Prospěch je výborný, nic záludného nás už nečeká... Nebo že by přece?

Šestá třída je obrovský zlom ve školní docházce. Paradoxně jistou výhodu mají ty děti, které nastoupily na střední školu typu osmiletého gymnázia nebo na školu se speciálním zaměřením, pokud je ze šesté třídy. Jejich výhoda spočívá v tom, že rodiče i okolí si plně uvědomují, že dítě nastupuje do jiného prostředí a bude mít i jiný režim - a tuto změnu se snaží podporovat a ulehčovat, jak jen to jde. Jak je to ale s dětmi, které školu nemění? Mění se něco v jejich životě?

V první řadě se  - díky našemu školskému systému -  u většiny dětí změní kolektiv, do kterého docházely. Tahle změna se často podceňuje, protože rodičům se zdá nepodstatná. Počítejte proto se mnou: do třídy chodí v průměru 25 dětí, z toho jich 8 udělá přijímací zkoušky na osmileté gymnázium. Zbude 17 dětí, což není jedna celá třída. Co s tím udělá škola? Přeskládá ostatní třídy tak, aby měla ve všech průměrnou naplněnost - to znamená nejméně 20 dětí. V kolektivu, který do té doby fungoval skoro bez problémů, se tím pádem změní skoro 1/3 osazenstva a celý kolektiv se buduje od začátku, protože na sociálních vazbách se podílely i ty děti, které odešly - a právě "tahouni" třídy se zpravidla podílejí největší měrou.

Další věc je fakt, že se mění systém výuky. Namísto "svojí" paní učitelky mají děti na každý předmět někoho jiného. To bývá problém - noví učitelé mají různé požadavky, různý způsob výuky a různý přístup k dětem. Zkuste si představit, že máte šest nebo deset různých šéfů a musíte vyjít se všemi - to je síla, což? Vaše dítě to ovšem zvládnout musí a nikdo se nad tím nezamýšlí, jestli je to reálné. Je nutné s dítětem začít zase aspoň trošku pracovat a pomoci mu, aby se v guláši, který tím vzniká, naučilo orientovat.

Učivo se také mění - a najednou se po dětech vyžaduje, aby uměly látku vysvětlit, což po nich zatím nikdo nechtěl. To bývá příčinou častého zhoršení prospěchu. I tady je dobře, když pomohou rodiče - a nechají dítě, aby zkoušelo vysvětlovat látku jim. Tím se dítě naučí učit se a mluvit u tabule. Není třeba se toho bát, většinou stačí pár týdnů k tomu, aby si dítě osvojilo potřebné dovednosti a dál už jde všechno samo.

Jak je to u dětí s LMD? V této době už má část dětí LMD kompenzovanou vývojem - jejich nervová soustava dozrála do té míry, že nemají větší potíže. Další děti mají správně osvojené kompenzační mechanizmy, ovšem pořád zůstává třetina dětí, které budou mít problémy stále - s nimi je dobře navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, a dokud si nezvyknou na nový styl výuky, je nezbytné se jim věnovat, nejlépe ve spolupráci s odborníky.

Paradoxně další problém vytvářejí sami rodiče - velká část z nich totiž klidně prohlásí, že když dítě prošlo nižším stupněm, už je o hodně samostatnější, a tedy si může například snídaně chystat samo. V době, kdy je dítě ve stejné situaci, jako když dospělý mění zaměstnání, mu ještě zkomplikují život tím, že poruší zaběhané stereotypy, které až do té doby poskytovaly jistotu. Dítě má najednou pocit, že se na něj valí pohromy ze všech stran, a začne se bránit - a na konflikt je zaděláno.

Co tedy můžeme udělat pro to, aby se přechod na vyšší stupeň zvládl? V první řadě pečlivě prověřit postupy, které doma používáme, a všechny, které můžeme dodržet. To znamená, že budeme vstávat tak, jak jsme byli zvyklí, a podobně budeme postupovat i odpoledne. A jako další si zahrajeme znovu na první třídu - i když v poněkud pokročilé podobě. Pokud se nám dítě ještě svěřuje, máme napůl vyhráno - můžeme s ním rozebírat, na co ve škole naráží, a pomáhat mu překonat nezvyklé situace. Pokud už je příliš samostatné nebo uzavřené, můžeme pomoci aspoň tak, že se s ním zkusíme učit.

A na závěr trošku optimismu: většina dětí  zvládne přechod i bez nás a i prospěch, který ze začátku vypadá všelijak, se do pololetí upraví, takže nemusíte věšet hlavu, když budou začátky poněkud krušné. Ve většině případů vystačí rodiče s tím, že mají pevné nervy... 

 
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY