Dnešní téma je velice choulostivé, ale pro mne velmi zajímavé. Prakticky odmala jsem se zajímala o články a příběhy, které byly o posmrtném životě...

Vždy jsem věřila, že něco je...něco mezi nebem a zemí a hlavně, že život tady musí mít nějaký hlubší důvod než se jen narodit a za několik let zase umřít....k čemu by to bylo, kdyby to nevedlo k nějakému jasnému cíli?

Věřím, že život jaký žijeme jsme si vybrali už před tím než jsme se narodili.....věřím, že si i vybíráme rodiče, kterým se narodíme a kteří nám poskytnou takové prostředí, jaké potřebujeme k tomu, abychom si prožili to co máme za úkol si prožít a tím i růst.....už tady platí, že nejlepší zkušenost je ta, kterou jsme zažili sami....

Takže věřím, že po smrti nás čeká jakési zhodnocení našeho života a pak hurá do dalšího sbírání zkušeností...znovu se narodit....

Neznám sice nikoho osobně, kdo zažil klinickou smrt, ale manželův příbuzný umřel na rakovinu, ale i když jeho smrt byla pro všechny velmi bolestná, byla něčím zvláštní....ležel na gauči a bavil se se svou dcerou a manželkou....najednou řekl, že už je čas, že už musí jít.....byl ještě tady, ale zároveň jako by  viděl na "druhou stranu"...

Říkal, že vidí nějakého moc příjemného a hezkého pána, který pro něho přišel......prý musí překročit ještě nějaký kámen a bude to....naposled se se svou ženou rozloučil polibkem a odešel....

Umřel v posledním stadiu nemoci, se kterou skoro dva roky bojoval, i když mu lékaři dávali dva měsíce.

I když je smrt  velkou tragédií, myslím, že když někdo věří,  že i ona má svůj důvod a je jen předělem mezi  něčím dalším......je to pro všechny pozůstalé malinko snesitelnější....

Tento příběh se mi nepsal moc lehce.. ale myslím, že je něčím zvláštní a stojí za to ho zveřejnit... Strejda by se jistě nezlobil...

S pozdravem Mirrule

 

 

Děkuji ti Mirrule za nádherný a mrazivý příběh....
Můžeš se těšit na dáreček.

 

 

 

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY