Neregistrovaná čtenářka Katka přispěla svým příběhem k dnešnímu tématu dne. Jak titulek napovídá, po těžké práci, přišla dvojitá odměna.
Jednoho krásného večera jsme nad vínkem licitovali s mým přítelem, dům
jsme koupili, přestavovali i nějaké ty stromy zasadili, bylo mi 26, s přítelem jsme spolu žili od
mých 17 let, takže jsme dospěli k závěru, že i to miminko by už hodilo.
Vysadila jsem prášky a začali jsme na miminku „pracovat“.
Za měsíc bylo uděláno. Ani jsme to tak rychle nečekali. Za další tři
měsíce mě čekal ultrazvuk. Těšila jsem se na fotečku miminka, cítila jsem se skvěle..
Můj bodrý gynekolog přejížděl ultrazvukem po bříšku a hlásil, tak už ho vidím, a hele, tady máme
další....
„Pane doktore, že vy si děláte legraci?“
Ne, opravdu si legraci nedělal. Fotečku z ultrazvuku s těma dvěma houstičkami jsem obdržela a ještě s třesoucími koleny volala svému příteli.
Byl zaskočen, asi zrovna tak jako já. Nikdo z nás dvojčata v rodině nemá. Prostě poblázněná příroda. Moje mamka při té zprávě střídavě brečela, střídavě se smála.
Těhotenství proběhlo na jedničku, sice jsme nakonec rodili císařem, ale odměnou bylydva tříkilové uzlíčky, Honzík a Kačenka. Nebylo to jednoduché, ale řekla bych, že byli vzorní, celkem dobře
spali.
Celé těhotenství i po porodu jsem pracovala, takže si odmala užili kanceláře. Několik let jsem se pořádně nevyspala, ale oni mi to vynahrazovali a vynahrazují doteď.
Díky nim jsem poznala co je to láska, nesobecká a opravdová, co já do nich vkládám,
vrchovatě mi vracejí. Za pár dní jim bude 9 let a díky nim jsem znovu vstoupila na běžky,
na kolo, jezdíme na výlety a snažíme si užívat každého dne.
Někdy si říkám, škoda, že nejsou tři.Dokud byli malí, asi bych zešílela, ale teď je to s nimi
pohoda. Zrovna dneska k ránu si ke mě Kačenka vlezla, jak je jejím dobrým zvykem při okupaci mé postele, ukradla moji peřinu, nakopala mě do zad (dědeček jí kvůli tomu říká Kačka kopačka) načež se kolem mě začala ovíjet jak chobotnice.
Ale vyhoďte si z postele takového miláčka. Jsem šťastná, že je oba mám. Jsou jako černá a bílá, každý jiný, vzhledem a povahou. Hádají se, pošťuchují, ale jsou to ti nejlepší parťáci na světě. Mají jeden druhého a já je a to je hrozně fajn.
Katka
PS: připojila jsem jedno starší foto, moc se mi líbí, jsou na něm asi čtyřletí.
Děkuji Katko za krásný příběh. Vždy mne pohladí, když slyším, že je někdo spokojený. Jsem přesvědčen, že spokojený jsme, když chceme spokojení být a naopak. A gratuluji ke krásným dětem. A to že nejste registrovaná, vadí jen v případě, že u nás nechcete získat žádné výhry ani ceny. A když se nechcete zapojit do diskusí pod články. Ale pokud se rozhodnete zaregistrovat, možná vaše děti získají dnešní cenu…
Dnešním tématem dne je Den dětí. Proč si je pořizovat, proč si je nepořizovat. Jsme na své děti hrdí, vkládáme do nich své ambice, Prostě si o nich povídáme. Přispějte svým názorem, zapojte se dopolemiky, pochlubte se na e-mail:
Příspěvek, který se mi bude nejvíce líbit odměním pytlem s bonbony nimm2
Atˇsi i děti ve vašem okolí užijí sladkostí…
Nový komentář
Komentáře
Hezký příběh.Já jsem vždy chtěla dvojčata. Moje sestra je má.Už je jim 35let.A tenkrát se dověděla ,že jsou miminka dvě až při porodu
.Doma vše připravený pro jedno dítě
.
Ti jsou sladcí.Máte můj obdiv-práce při dvojčatech.