Není nad podporu! Když se jeden rozhodne nekouřit, očekává, že se setká s poplácáváním po ramenou, slovy chvály o hrdinství a samozřejmě oporou. Jenže… Zřejmě jsem v očích mnohých přátel a známých oblíbenější jako pařmen a zvrhlík než jako zásadový seriózní pán. Oporu u nich nenacházím.

Čtenářkám Ženy-in jsem slíbil, že se jim svěřím, jak jsem přežil párty plnou alkoholu v zakouřených prostorách mezi samými zhýralci. Bylo to těžké, neboť úsilí a fantazie kuřáků udržet si svoji ovečku mezi sebou nezná hranic.

Ani snad nebudu hýřit řádkami a popisovat, kolikrát za sobotní večer se ke mně někdo přitočil a sám od sebe mi nabídl cigaretu. Zvláštní. A to přitom ještě před měsícem by se určitě kdejaký majitel plné krabičky po mé žádosti ke mně obrátil zády nebo by mi v lepším případě s proslovem, v němž by se x-krát objevilo spojení slov žebrající socka, jednu retku s opovržlivým pohledem věnoval.

Párty byla super. Snad až na chvíle, kdy jsem se zničehonic ocitnul u jednoho ze stolů sám a přede mnou se objevily otevřené krabičky mých oblíbených značek. Pro případné další provokatéry upřesňuji, že se jedná o lehké Petry a lehké marlborky...

Čí jsou? Vždyť tu ještě před chvílí nebyly? Rozhlížím se, rozhlížím, a v tom… Dvě hlavy kamarádek, které ještě pár minut předtím se mnou seděly a klopily do mě puschkina za puschkinem (zřejmě aby moje zásadovost polevila), napůl vyčuhují ze dveří, které vedou k záchodům… pche, holky, nedostaly jste mě.

Peťula, Kamča, Jíťa a Moni. Kamarádky, které mi v sobotu byly „velkou oporou".


Tím ale moje nekuřácké peklo neskončilo!

Ke stolu se nevrátily ty dvě načapané kamarádky. Objevila se Sára. Moje dlouholetá favoritka, která moje pokusy o bližší seznamování zdatně odrážela. Konverzace podpořená jim beamem stále získávala osobnější nádech. Až se mi Sára přiznala, že si na mě upravila názor a že to všechno, co o mě slýchává, jsou jen závistivé pomluvy apod., atd., etc…

Vytáhla svoje davidoffky, a já okouzlený rtíky, do nichž vkládá cigaretu, okamžitě hledal po kapsách zapalovač. Nenašel. „To nevadí, od někoho si půjčíme cestou ven, kde budeme chvilku sami. Pojď,“ řekla a okamžitě vstala. Akční holka. Večer začíná mít dokonalé kontury.

Stáli jsme venku a já čekal, kdy budu moc poznat chuť jejích plných rtů. Zjevně se ale chystala zapálit si. „Dáš si taky, ne? Věříš, že poslední dobou, kdykoliv tě vidím, měla jsem v hlavě přesně takovouhle představu – stojíme spolu venku sami, je tma, kouříme, povídáme si…“ No, mohl jsem odmítnout cigaretu?

Nemávám do objektivu, bráním se focení

Netuším, jestli bych po ní sáhl, spíš asi ne – jsem až příliš pevně rozhodnutý nekouřit. Ještě před rozluštěním tohoto dilematu jsem ale koukl směrem k oknu klubu, kde jsme seděli. A čí hlavy jsem tam poznal? Samozřejmě mých dvou kamarádek a dalších škodolibých tvorů, kteří mi chtějí házet klacky pod nohy na mé nastoupené nekuřácké cestě. A herečka Sára byla jen provokatérka.

Já tedy mohu stejně jako v předchozím článku Pochybovači, třeba se rozkrájejte, cigaretu nechci! vzkázat: Pochybovači/ky, netěšte se, už mě s cigaretou neuvidíte!

Přesto jsem ale v něčem neodolal. Spolu s nekouřením jsem oznámil, že si vylepším životosprávu. To jsem ale v sobotu nevydržel. A tak i když jsem se s ní schovával v koutě, byl jsem nalezen, a kompromitující fotka, kdy držím hodinu před půlnocí celou pizzu v ruce, je na světě... Ufff, ještě na té dietě musím zapracovat. Nechci být obtloustlý čerstvý nekuřák.

Věříte, že to dokážu? Co mi radíte?

Reklama