Měla jsem a mám jednu velmi dobrou kamarádku. Akorát, že dříve byla velmi šťastná, a teď je tomu naopak. Nedivte se, utekl jí totiž ženich před svatbou.

Povím vám, jak k tomu došlo.
Kamarádce říkejme třeba Klára a uprchlému příteli David.

A tak - Klára s Davidem se znali hodně let. Byli oba součástí naší party lidí stejného věku (25-35 let) a jelikož měl David dříve jinou známost, tak byli jen přátelé.
Avšak jednoho dne byl již David bez přítelkyně, a tak se s Klárou, po které prý již dlouho toužil, začali sbližovat. Nevěřícně jsme to s ostatními sledovali a tomuto vztahu jsme nedávali mnoho nadějí. Znali se hodně let a takových krátkých vztahů jsme za celou éru našeho hromadného přátelství viděli již několik.

Zde je třeba vám nastínit charaktery obou zúčastněných.
David je povaha mírná, velice společenská a neznám nikoho, komu by se protivil. Je to také zcela bezkonfliktní typ, a možná proto je hodně oblíbený.
S Klárou je to trochu komplikovanější. Byla v rodině jako nejstarší dítě, a tak pomáhala své matce vychovávat dva mladší bratry. Odrazilo se to v její povaze a občas se nám stává, že nám tak trochu diktuje, co máme dělat a organizuje nám náš volný čas. Bereme to s rezervou, vždyť ani my nejsme dokonalí, a díky jejímu dobrému srdci a obětavosti v případě našich problémů určité nedostatky její nátury přecházíme.

Začalo to vypadat vážně. David s Klárou působili jako pár z obrázkového seriálu z Bravíčka a my začali věřit, že to bude mít dobrý konec. Všichni jsme jim to přáli a Kláře tím víc, že se jí dlouhá léta nedařilo navázat vážnější vztah. Klára zářila a se šťastným výrazem si Davida pyšně vodila všude sebou.
I on byl spokojený, oproti jeho bývalé přítelkyni byla Klára dobrá hospodyně a starala se o Davidovo pohodli. To mu dříve velmi scházelo.

Jednoho dne nám bylo s velkými ovacemi oznámeno, že za pár měsíců bude svatba.
I když to mnohým z nás přišlo trochu ukvapené, tak jsme to ochotně a vesele oslavili.

A začaly přípravy. Ale bohužel také problémy.
Klára se nám měnila před očima a její nehezké vlastnosti jakoby vystoupily na povrch. Jestli nám dříve diktovala, tak teď rozkazovala, a bohužel nejvíc to bylo cítit v jejím novém a hrdě nabytém vztahu. Určila si den svatby, jaký bude mít svatba průběh a co budou mít svatebčané na sobě. Ale také určovala, co bude David dělat zítra a za týden a byla mírně řečeno neústupná.
Samozřejmě se vše nejvíce odrazilo ve vztahu s Davidem. Díky jeho nekonfliktní a neodporující povaze vše snášel, ale bohužel jsme my nestranní mohli pozorovat, jak je čím dál častěji nemluvný. Dříve většinou bavil svými vtípky celou společnost, ale teď jako by se mu nechtělo. S Klárou se nedohadoval, nestál si za svým a nejčastěji jsme od něj slyšeli věty "Jistě miláčku. Máš pravdu miláčku."
Ale jelikož to nebyla naše věc a "každý svého štěstí strůjce", nechali jsme věci plynout. Já osobně jsem se modlila, aby se začali hádat, anebo aby si uvědomili, že je třeba najít kompromis. Ale nedělo se tak.

Dva měsíce před svatbou se David rozhodl vše ukončit.
Udělal to ze dne na den, bez velkého vysvětlování a také bez toho, aby dal Kláře jakoukoli další šanci. Pro něj bylo pozdě cokoli měnit a napravovat. Jinak to prostě neuměl.

Klára při mne stála v mých těžkých chvílích. Stála mi po boku ve dnech, které pro mne byly velmi smutné. A po tomto rozchodu jsem jí musela a chtěla pomoci já.
Šlo to velmi těžko a až po čase jsem jí začala říkat, co si opravdu myslím a co podle mě bylo největší chybou z její strany. Vysvětlovat jí, že stále musí myslet na štěstí toho druhého a že vztah je po čase jeden velký kompromis, nebylo snadné a pro ni to bylo bolestivé.
Chyba byla podle mne také v Davidovi a jeho neschopnosti komunikace........

Ale vlastně, co o tom soudíte vy???