Úspěšná žena ve světě financí. Peníze pod polštářem ztrácejí hodnotu, Vendulka Klučková je doporučuje investovat. Začít se dá i s málem

Foto se souhlasem Vendulky Klučkové

Mezi nejméně oblíbené školní předměty řadí mnoho lidí matematiku. Jak jste to měla vy? Musela jste si k ní hledat cestu?
Nemůžu říct, že by to byl můj nejoblíbenější předmět, ale neměla jsem s ním problémy. Když jsem se hlásila na střední školu, neměla jsem moc možností, protože moje rodina nebyla zrovna zajedno s tehdejším režimem. Nakonec jsem se ocitla v matematicko-fyzikální třídě na gymnáziu. Dlouhé roky jsem byla ve třídě plné Sheldonů (postava ze seriálu Teorie velkého třesku, pozn. redakce), a tím pádem jsem měla pocit, že jsem relativně neinteligentní tvor. Viděla jsem svět trochu jinak než oni. Ale zase mi to hrozně pomohlo dostat se na vysokou školu, kterou jsem si taky nemohla moc vybírat. Přijali mě na ČVUT na Fakultu elektrotechnickou. Nebýt průpravy z matfyzáckého gymplu, tak bych s tím měla problémy. Takhle jsem mohla naopak doučovat spolužáky, kteří přišli z jiných středních škol.

Jak jste se dostala do světa financí?
Když jsem v roce 1991 končila školu, začali k nám na fakultu na přednášky jezdit různí zahraniční profesoři. Profesorovi z americké univerzity Sacred Heart jsem na přednášce tlumočila a mně a ještě spolužákovi potom nabídnul jít studovat MBA se zaměřením na finance. Když jsem se z Ameriky vracela zpět, tak jsem si popravdě myslela, že půjdu pracovat do diplomacie, ale s ČVUT o mě v tomhle oboru neměli zájem. Nakonec jsem si našla práci v První Investiční Společnost, potom jsem přešla do Živnobanky a teď jsem asi čtyři roky v Amundi.

Nemáte těch čísel kolem vás už někdy plné zuby?
Někdy ano, ale nepracuji jen s čísly, ale i s lidmi, což je skvělé.  

Když vám to s těmi čísly tak jde, držíte doma kasu?
Leccos řešíme společně, ale manžel je hudebník, takže přes čísla jsem opravdu víc já.

To je asi zajímavý střet dvou světů – uměleckého bohémského a toho více nalajnovaného finančního.
Možná trochu ano, ale pro mě je muzika také důležitá. Naše profesní cesty jsou sice různé, ale jinak máme společná témata.

Máte dceru. Učíte ji finanční gramotnost?
Snažila jsem se a snažím se. Teď už je dospělá, ale jakmile na to byla dost velká, založila jsem jí vlastní účet v bance a měla svoji platební kartu. K dvacetinám jsem jí dala určitý objem peněz s tím, že jí je budu postupně investovat do vlastního portfolia. Online se může dívat, kolik v investicích má a jak se chovají. A občas se mě na něco dokonce zeptá. Takže mě těší, že má zájem.

Jak obecně hodnotíte finanční gramotnost v České republice?
Jisté mezery jsou v tom, že lidé často nechápou, že si mohou vytvořit finanční rezervu, i když mají relativně málo peněz. Stačí si měsíčně odložit pět set korun a za nějakou dobu uvidíte, že máte balíček peněz pro případ, že se vám třeba rozbije pračka apod. Asi všichni vědí, že mohou nechat peníze v bance na spořicím účtu, ale mnozí nemají přehled o tom, jak různě se dají investovat. Ale určitě na tom obecně nejsme nijak špatně.

Setkáváte se s tím, že lidé budou mít raději peníze pod polštářem, kde je požírá inflace, než aby je investovali?
Určitě setkávám a třeba své známé jsem přesvědčila, že investovat se dá i s málem. Jako firma jsme v tomhle ohledu také velmi aktivní. Snažíme se finančnímu vzdělávání pomoci třeba přednáškami ve školách apod. Ideálním cílem by mělo být vytvořit si pasivní příjem, který lidem třeba pomůže s dřívějším odchodem do důchodu. I dceři jsem říkala, že čím dřív začne, tím lépe.

Jaké jsou možnosti odkládání peněz kromě spořicího účtu?
Můžete si založit penzijní spoření a můžete samozřejmě investovat. Trhy a akcie sice kolísají, ale v dlouhodobějším horizontu je při rozumné investici zhodnocení mnohem lepší, než když dáte peníze jen tak na účet.

Rozumné investice jsou tím, s čím Amundi lidem pomáhá?
Naši finanční poradci pomohou klientovi dobře naplánovat investice a celkový finanční plán. Existují třeba plány pro různé životní cykly. Může to být třeba doba čtyřicet let. Princip spočívá v tom, že s tím, jak se bude postupně zkracovat investiční horizont a doba, kdy peníze budete potřebovat, se bude blížit, tak se začnou peníze přemisťovat z agresivnějších akcií do dluhopisů a do fondů peněžního trhu, které jsou konzervativnější. Můžete se i rozhodnout, v jakém okamžiku chcete, aby se přestalo. Pokud se vám líbí akcie, můžete v nich zůstat apod. Klient to všechno sleduje v aplikaci na mobilním telefonu.

Co byste doporučila jako úplně první krok lidem, kteří o investování vůbec nic nevědí?
Základem je najít si finančního poradce, což může být klidně bankéř v jejich bance nebo je spousta poradenských sítí.

Nemáte tip na nějakou knihu, která jim třeba se základy pomůže?
Můj bývalý šéf Jiří Brabec napsal krásnou knihu o investování, která se jmenuje Finanční gramotnost srozumitelně a bez překážek. Tu mohu určitě doporučit.

Foto se souhlasem Vendulky Klučkové

Finanční svět bývá často brán jako doména mužů. Zajímají se z vašich zkušeností ženy o investování?
V posledních letech určitě čím dál více. I v Amundi máme dost žen. Snažíme se v týmech udržovat balanc, protože ženy mnohdy vidí věci trochu jinak než muži. Pracovní prostředí máme ve firmě moc fajn. Přestěhovali jsme se do nových krásných prostor. Existuje i možnost práce z domova při nemoci a také si lze home office sjednat na pravidelné bázi na dva dny v týdnu.

Vy sama home office využíváte?
Lépe se mi pracuje v kanceláři než doma, ale občas se mu nebráním. Zatímco někteří lidé řešili, že se jim doma špatně pracuje, když jsou u toho děti, tak já řeším papouška kakadu, což je v podstatě věčné dítě. A někdy špatně nese, že se zavírám do vedlejší místnosti a chtěl by se účastnit všech mých digitálních porad. Potom máme ještě čtrnáctiletou fenu, která by mi taky nejradši ležela celý den na klíně.

Setkala jste se někdy s pochybovačným přístupem a s tím, že jste byla jako žena ve světě financí podceňována?
Asi ne, v mládí jsem byla docela drsňačka, která nakráčela středem, takže jsem jim ani nedala šanci. Ale vím, že jedna známá mi kdysi říkala, že se dostala do situace, kdy dorazila na jednání a několik pánů si u ní objednalo kávu, protože si mysleli, že je to sekretářka.

Považujete se za workoholičku?
Můj manžel by určitě řekl, že pracuji hodně. V kanceláři jsem relativně dlouho, devět až deset hodin denně, ale když v pátek odpoledne vypnu počítač, tak pro mě práce přestane existovat a začne zase až v pondělí ráno. Takže dokážu vypnout. Nepracuju o dovolených a všichni vědí, že když je něco akutního, tak mi mají zavolat, protože e-maily nečtu. To mě naučila doba, kdy byla dcera malá. Potřebovala jsem jí věnovat volný čas. Když se objeví kolegyně s požadavkem zkráceného úvazku, tak se jim snažíme vyhovět, ale upozorňujeme je, že to vyžaduje disciplínu. Tedy v době, kdy pracují, je třeba skutečně pracovat.

Dcera už je dospělá. Jak nyní vyplňujete volný čas?
Zvířátky a taky cvičím jógu, věnuju se meditacím a učím se různé nové zajímavé techniky. Teď zrovna mě velmi zaujala reflexní terapie.