Říká se, že veselá mysl je půl zdraví. A taky se říká, že čistota je půl zdraví. Tak pokud zdraví nemá víc polovin, vymydleného optimistu nic neporazí…
Psychika člověka, ale bez legrace :-), ovlivňuje stav těla.
Už 500 let př. n. l. Antifón, athénský filosof tvrdil, že zdraví člověka je záležitostí jeho myšlenek.
I dnešní lékaři došli k závěru, že optimisticky naladění pacienti mají větší šanci se uzdravit, a to dokonce z rakoviny. Zjistili, že pesimisté si často stěžují na různé bolístky a trápení, pro něž nemají objektivní důvod. Vyšetření nic neprokázala a přesto se pacienti necítili dobře. Závěr byl, že se jedná o simulanta nebo hypochondra.
Zrodil se nový obor, s velice složitým jménem – psychoneuroendokrinoimunologie – zkratka je PNEI.
Jedná se vlastně o spojení několika oborů, protože je prokázáno, že v lidském těle je vše provázáno.
Nové výzkumy vlastně prokázaly, co věděly už naše babičky – stav mysli a těla se navzájem ovlivňují.
Mezi odborníky jsou známé výsledky dlouhodobé studie kliniky Mayo – sledovali dlouhodobě 839 dobrovolníků – délku jejich života v závislosti na jejich postoji k životu. Mezi pesimisty bylo o 20 % víc úmrtí. Proč vlastně? Je to asi jejich pasivita, nedokáží se událostem postavit čelem, neumějí se radovat, neumějí si udělat legraci sami ze sebe. Mnohem více kouří, pijí kávu a alkohol.
Signály těla
Naše tělo si všechno pamatuje. Při poruše rovnováhy vysílá signály. My je ale obvykle přehlédneme. Ukážeme si to na problému bolesti zad. Pomineme ty, které vycházejí ze skutečného poškození páteře…
Podléháme-li delší dobu stresu, najednou nás začnou bolet záda, loupat v kříži. Ale lékaři nic nenajdou. To tělo nám vyslalo naléhavý signál, že je přetěžováno.
Královská lékařská kolej v Londýně zase sledovala sto žen, které trpěly nádorem prsu, žily ve stejných podmínkách - jak sociálních, tak kulturních. Rozdělili je do 4 skupin podle toho, jak zareagovaly na oznámení diagnózy.
Bojovnice, ženy odmítající svou nemoc, ženy vyrovnané, ženy podléhající depresivním stavům.
Po 10 letech přežívalo 90 % bojovnic, ale z depresivní skupiny pouhých 20 %.
Další příklady:
Epidemiolog Trevor Orchard z Pittsburghu sledoval 600 diabetiků. Depresivní byli náchylnější k infarktům.
V nemocnici Johnse Hopkinse v Baltimoru zase zjistili, že optimisté lépe snášejí fyzickou bolest.
A poslední příklad – psycholog Gregory Miller z Pittsburghu sledoval skupinu žen trpících depresemi a srovnával je s ženami optimistickými. Zjistil, že depresivní ženy jsou častěji nemocné. Bylo prokázáno, že mají méně lymfocytů a horší vyvážení hormonální hladiny – právě ta ovlivňuje obranyschopnost. Velký rozdíl se ukázal také v životním stylu obou skupin. Ženy bez depresí méně kouří a více sportují.
A abychom to nepojali jen seriózně, přidáme si něco humoru:
Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají – píseň eunuchů
Jít za svou Hvězdou – Moravané
Aby řeč nestála – Viagra
Vidět do toho – Bystrozraký
Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem – lékař ORL
Život není peříčko – Ikaros
S mým mužem se nedá vyjít – řekla a vynesla ho z hospody
A taky jeden z roku 1968:
Američan říká – vyrobíme 1 tank za 2000 dolarů.
Němec říká – to nic není, to my máme tank za 2000 marek.
A Čech – my podepíšem 2000 slov – a máme tanků plnou republiku.
A poslední, který si říkají vozíčkáři v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech:
Slepce přivedou k čarovné studánce protře si oči – já vidím.
Hluchý si protře uši – já slyším.
Vozíčkář projede – jé, já mám nové galusky…
A co vy, jste pesimistky, nebo spíše berete život s humorem?
Nový komentář
Komentáře
Minda: Denísek právě taky...umí se radovat
kubikm: Potvrzuju
a taky bych chtěla říct, že i zvířata se umějí smát - to potvrdí majitelé psů i koček....
mylady.k: žádná kartářka a hadačka z ruky, která skutečně něco umí, ti takovou nehoráznost neřekne...takže buď v klidu, to byl pokus o legraci....
mylady.k: tak se tady za dva roky pěkně hlas
poslední příhodička s mrňousem a Mikulášem:
, čert skoro upadl
od Mikuldy přebíral dárek a čert se nadechoval - mrňous dal ručky v bok a zavelel - ty jdi do pideje....
Mahara: to je pravda...taky je mi to někdy líto - mladý zdravý člověk....
a taky se říká
zdravý člověk má tisíc přání
nemocný jen jedno....
Rikina: určitě...a taky je důležité si umět udělat legraci i ze sebe... a potom nějak věřit, že všechno dobře dopadne
znám jednu holku, která se hlásila na naprotsto neuvěřitelné práce a akce s tím, že "proč bych to nezvládla" a budete se divit, zvládla...
kubikm: jo, to je fakt, že mnozí jiní, ač taky placení, zdrhli... ale to odbočujeme od tématu :-)))
Proto asi chodí teď do nemocnic za dětmi klauni, že se předpokládá kladný vliv na léčbu. Obecně je asi lepší brát ten život spíš s humorem, i když někdy i černým...
Rikina: patřili moravskému pánu, tak se jim říkalo moravané...jo jo...ale na druhou stranu, tam byli placení všichni a stejně jen tenhle oddíl to prostě dotáhl do konce...ještě se na to podívám, oni teď tam něco vykopali při opravě zdi....
Vřele doporučuji všem výbornou knihu "Nemoc jako cesta" - autory jsou Thorwald Dethlefsen a Rüdiger Dahlke. Kdo tuhle knihu ještě neznáte, určitě se do ní aspoň podívejte
kubikm 31 : ad Moravané za Hvězdou - mám takový dojem, že se jednalo o oddíl nájemných vojáků = žoldnéřů. Dělali, za co byli placeni, tedy žádné hrdinství a snaha zvrátit výsledek boje. A že to byli všechno Moravané, o tom by se dalo s úspěchem pochybovat. Ale jako fór dobrý...
Toniniella: jo myslíš valašský penicilín?
petra kis: hodně ti pomůžou děti...já jednou bylo dost na dně a malá dcerka mi říkala - ale mami, neplač, už jsi velká holka...
Mahara: 39, aby nedošlo k omylu
, bo hrb taky ještě nemám
až půjdu s holema kolem hřbitova, budu muset dávat velký pozor
kubikm: a nebo taky slibovica
kubikm: tak jsme se obě ujistily, že jsme prostě nejlepší, tak můžeme s čistým svědomím do nepravostí tepat
Čárina:
to je taky pravda
nebo se říká, když je blbá hlava, trpí celej člověk
kubikm: nevěř tomu, když je někdo vůl, nepomůže mu ani kdyby pil svěcenou vodu. Rozhlédni se někdy kolem sebe.
miriska: Moraváci asi opravdu mají takovou jiskrnější povahu...já si myslím, že to dělá víno...Češi jsou víc na pivo...