Říká se, že veselá mysl je půl zdraví. A taky se říká, že čistota je půl zdraví. Tak pokud zdraví nemá víc polovin,  vymydleného optimistu nic neporazí…

 

Psychika člověka, ale bez legrace :-), ovlivňuje stav těla.
Věří-li člověk, že se uzdraví, probíhá uzdravování i docela vážné choroby mnohem rychleji a snáze. A naopak, pokud se člověk nějaké choroby obává, vlastně ji tím přivolá. Že znáte takové příklady i ze svého okolí?

 

Už 500 let př. n. l.  Antifón, athénský filosof tvrdil, že zdraví člověka je záležitostí jeho myšlenek.

I dnešní lékaři došli k závěru, že optimisticky naladění pacienti mají větší šanci se uzdravit, a to dokonce z rakoviny. Zjistili, že pesimisté si často stěžují na různé bolístky a trápení, pro něž nemají objektivní důvod. Vyšetření nic neprokázala a přesto se pacienti necítili dobře. Závěr byl, že se jedná o simulanta nebo hypochondra.

Zrodil se nový obor, s velice složitým jménem – psychoneuroendokrinoimunologie – zkratka je PNEI.

Jedná se vlastně o spojení několika oborů, protože je prokázáno, že v lidském těle je vše provázáno.

Nové výzkumy vlastně prokázaly, co věděly už naše babičky – stav mysli a těla se navzájem ovlivňují.

Mezi odborníky jsou známé výsledky dlouhodobé studie kliniky Mayo – sledovali dlouhodobě 839 dobrovolníků – délku jejich života v závislosti na jejich postoji k životu. Mezi pesimisty bylo o 20 % víc úmrtí. Proč vlastně? Je to asi jejich pasivita, nedokáží se událostem postavit čelem, neumějí se radovat, neumějí si udělat legraci sami ze sebe. Mnohem více kouří, pijí kávu a alkohol.

 

Signály těla

Naše tělo si všechno pamatuje. Při poruše rovnováhy vysílá signály. My je ale obvykle přehlédneme. Ukážeme si to na problému bolesti zad. Pomineme ty, které vycházejí ze skutečného poškození páteře…

Podléháme-li delší dobu stresu, najednou nás začnou bolet záda, loupat v kříži. Ale lékaři nic nenajdou. To tělo nám vyslalo naléhavý signál, že je přetěžováno.

 

Královská lékařská kolej v Londýně zase sledovala sto žen, které trpěly nádorem prsu, žily ve stejných podmínkách - jak sociálních, tak kulturních. Rozdělili je do 4 skupin podle toho, jak zareagovaly na oznámení diagnózy.

Bojovnice, ženy odmítající svou nemoc, ženy vyrovnané, ženy podléhající depresivním stavům.

Po 10 letech přežívalo 90 % bojovnic, ale z depresivní skupiny pouhých 20 %.

Další příklady:

Epidemiolog Trevor Orchard z Pittsburghu sledoval 600 diabetiků. Depresivní byli náchylnější k infarktům.

V nemocnici Johnse Hopkinse v Baltimoru zase zjistili, že optimisté lépe snášejí fyzickou bolest.

A poslední příklad – psycholog Gregory Miller z Pittsburghu sledoval skupinu žen trpících depresemi a srovnával je s ženami optimistickými. Zjistil, že depresivní ženy jsou častěji nemocné. Bylo prokázáno, že mají méně lymfocytů a horší vyvážení hormonální hladiny – právě ta ovlivňuje obranyschopnost. Velký rozdíl se ukázal také v životním stylu obou skupin. Ženy bez depresí méně kouří a více sportují.

 

A abychom to nepojali jen seriózně, přidáme si něco humoru:

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají – píseň eunuchů

Jít za svou Hvězdou – Moravané

Aby řeč nestála – Viagra

Vidět do toho – Bystrozraký

Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem – lékař ORL

Život není peříčko – Ikaros

S mým mužem se nedá vyjít – řekla a vynesla ho z hospody

 

A taky jeden z roku 1968:

Američan říká – vyrobíme 1 tank za 2000 dolarů.

Němec říká – to nic není, to my máme tank za 2000 marek.

A Čech – my podepíšem 2000 slov – a máme tanků plnou republiku.

 

A poslední, který si říkají vozíčkáři v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech:

Slepce přivedou k čarovné studánce protře si oči – já vidím.

Hluchý si protře uši – já slyším.

Vozíčkář projede – jé, já mám nové galusky…

 

A co vy, jste pesimistky, nebo spíše berete život s humorem?

       
Reklama