Fotografování, jak já to nenávidím. Představa, že se “usmívám” do objektivu, je mi protivná už od časů školky, kdy mě a mého mladšího bratra odvlekli do ateliéru, a tam vznikl obrázek, který dodnes zdobí kredence všech našich tetiček. Dvě blonďatá dítka vypadající jako marťani. Prostě dokonalá ukázka přetvoření člověka ve cvičené zvířátko.
Tento zážitek byl pro mě natolik silný, že jsem vždy před fotoaparátem utíkala.
Jenže přišel čas, kdy listuji dámskými časopisy na křídovém papíře, a v tajné chodbě fantazie spřádám myšlenku, jaké by to bylo stát se na okamžik tou neodolatelnou, dokonale oblečenou a nalíčenou modelkou.
Samozřejmě mi po chvíli dojde, že mám tlusté nohy, velký zadek a malá prsa, takže by z toho nic nebylo.
Ale co se nestalo! Pod vlivem neskutečných náhod, příhodné konstelace hvězd a hlavně faktu, že jednou budu stará a ošklivá, jsem se rozhodla, že nechám udělat pár fotek.
Spíš umění než obyčejné obrázky.
Což znamenalo, že se změním v křížence prostitutky a strašidla.
Ano, tam, kde mám oči, najednou byly dva zelené pruhy, avšak nanesené s neskutečnou pečlivostí. Líčila mě profesionálka a s něhou sobě vlastní mi vysvětlovala, že bez očních linek se neobejdu. Pak to přišlo.
Spoře oděná, neskutečně zmalovaná, v elegantních botách na jehle - ujdu v nich sotva pár kroků, pak nezadržitelně padám k zemi- jsem čekala na pokyny fotografa.
Zkuste si na povel vypadat třeskutě sexy, nejde to. Navíc mě příšerně pálily oči. Přesto jsem se svíjela na pohovce tak, jak bylo vyžadováno.
Chvíli ze mě byla sladká Lolita, pak noblesní dáma, děvka, žena vamp.
Kroutila jsem se před objektivem jako had, “smyslně” si prohrabávala vlasy, měnila výrazy tváře, a opakovala si, že to přece dělám pro sebe.
Pche, nemohla jsem se zbavit dojmu, že je ze mě jen rajda.
Přežila jsem.
Sice jsem stopy po líčidlech smývala ještě několik dní, ale zvládla jsem to.
Teď už modelkám vůbec nezávidím jejich práci.
Být před objektivem krásná a neodolatelná je pořádná fuška. Hlídat každý detail oblečení, mít správně nakloněnou hlavu, když už se mi podařil správný úhel pro fotografa, zpravidla mě chytala křeč. Opravdu - nic příliš příjemného.
Přesto musím tomu skvělému člověku, který měl trpělivost ze mě tvořit Ženu, velmi poděkovat. Byl to skvělý zážitek, už jen proto, že se nenechávám fotit každý den. Ani s výrazným líčením to nepřeháním, spíše jsem líná, než tak hodně ošklivá. :-)
Nakonec jsem moc ráda. Vlastním skvělé fotky.
Můžu si prohlížet kouzelnou femme-fatale a hřát se pocitem, že jsem to já.
Zatím jsem sobec a všechny fotografie mám velmi dobře uschované.
Vlastně jen jeden člověk je viděl úplně všechny, ale o tom zas někdy příště.
Nový komentář
Komentáře
Ludmila: to jsi na tom hůř než já, já už jednu mám - i bez nalíčení, jenom momentku. Ale fakt jenom tu jednu
Fotky a já na nich? To snad nééé...
Nesnáším focení.
Vypadám vždycky jak blbeček.
taky jsem podlehla svodům fotografa....tedy ségra mě přihlásila do soutěže. A ty fotky mě taky velmi překvapili a nebylo to špatný,ale přece jen je sušim doma: Skoro nikdo mě nepoznal jenom muj tatka skoupil skoro všechny noviny a hrdě ukazoval svoji dcerunku :-)))
thaja: Něco na tom bude. Jedna moje spolužačka, taky taková buchta,nevyrázná, si nechala udělat fotky od fotografa (ještě k tomu amatéra) a donesla je ukázat do školy. Ty fotky byly formát A4. No,řeknu Vám,my jsme teda čuměly. Taková kočka z ní byla!
Evík: A jestli Ty se nepodceňuješ
thaja: A kolik taková sranda stojí?
Souhlasím se Sanofi. Také fotografování bytostně nesnáším a jít se vyfotografovat na doklady je pro mě utrpení. Na všech fotkách si připadám děsná. Ale jsem taková i ve skutečnosti, tak že co vlasně chci
Taky občas propadám pocitu, že jsem úplně nefotogenická, na většině fotek vypadám hrozně (hlavně jako bych to vůbec nebyla já), a taky mám velký zadek, tlustá stehna a křivý nos a hrozné vlasy...
). Na těch pár fotkách jsme pracovali strašně dlouho a já měla po tom docela ztuhlý výraz a fotoúsměv å la "sýýýr" mi zmrzl v čelistech.
Ale když se mi poštěstilo být fotografována profesionálním fotografem, byvše předtím nalíčená, učesaná a oblečená profesionálními vizážistkami, dospěla jsem k názoru, že je to taky hodně o tom, jak a kdo ty fotky dělá. Když vás vyfotí třeba kamarádka, klidně vám "nechá" všechny nedostatky, které máte, a ještě je podtrhne. Ale profíci vědí, co s vámi fotoaparát udělá, a taky už mají vyzkoušeno, co s vámi udělá (podle vás nepřiměřené a nepřirozené) nalíčení, oblečení, které byste si na sebe nikdy nevzala, ateliérové světlo...
Mám nádherné fotky, na kterých jsem JÁ.
No, někdy se mi poštěstí vypadat dobře i na fotkách od "amatéra". Nejkrásnější fotku udělal kdosi z mých rodičů, nejspíš maminka, když mi bylo osm měsíců. Celé období základky bylo naprosto nefotogenické (puberta), moje první svatba taky, a teď už to zase začíná být lepší, přestože moje proporce jsou pořád stejné (nos, stehna, zadnice...)
Nicméně, fotomodelkám jejich práci moc nezávidím. (Akorát výdělky
Jo a taky už vím, že každá žena může být krásná.
Nesnáším focení, vždycky na mě pak z fotky kouká nějaký strašidlo.
Já focení přímo nesnáším. Nedávno jsem si byla udělat fotky na OP a tak to šlo rychle Polaroidem. To byl děs! ne, že mi na něch fotkách něco vyretušovali,oni mi tam snad přidali i to,co nemám. Ohromné kruhy pod očima, nažloutlou pleť...atd.Fuj
Fakt je, kdyz clovek potka nekde modelku nebo herecku nenamalovanou tak je to velkej rozdil proti tomu, co je treba v casakach. Mit ty prachy jako ony, taky bych vypadala dobre i na fotce.
Já jsem postrčil
sestře na cvičení z kresby, a když jsem se jí ptal, jestli si alespoň pár kreseb nechala (kreslilo ji asi 20 lidí), odpověděla "nech to tam, ať má fakulta čím topit"
, přitom mi vůbec nepřipadá škaredá. Víc sebevědomí!
Rosamunda> jak jsi to našla... hustý, jak by řekl náš fyzikář
Rosamunda: Jezisi,to snad ani neni pravda
Ja se toho originalu uplne lekla!
Vypadala jsem tam lip,ale ne jinak-tady tu zenskou uplne vylepsili!
Mne teda na fotce na plakat(billboard)taky retusovali,ale furt jsem to byla ja,jen mi udelali zeleny oci a trochu zjemnili stiny
A ja pak mam deprese z dokonalych modelek
Me kdyby si vzali do parady vizaziste tak je ze me trefi slak
Fotografování patří k mým největším koníčkům, nejraději fotím svatby, ale i jiné akce, takže jsme vlastně "poloprofík". V poslední době mě napadlo pokusit se o umění, ale zatím jsem fotila jen čb těhotnou kamarádku. Jelikož i vizážistika patří k mým koníčkům (též jsem se připravovala na to, dělat to profesionálně), troufám si tvrdit, že jsem schopna jakoukoliv modelku nalíčit, obléci, vymyslet kde a jak ji vyfotit a taky to zrealizovat. A to všechno samozřejmě zdarma, jenom za materiál, protože je to ten koníček
. Takže kdyby měla některá z Vás odvahu...
ovšem fotím zásadně v exteriéru (příroda). Jednak je mi to bližší, jednak ateliér s potřebným osvětlením nevlastním. Takže vlastně nenabízím úplně profesionální výsledky, které můžete najít v časopisech, spíš takový pokus.
Taky bych se nechala takhle vyfotit
aby mě někdo krásně nalíčil, načesal, oblékl, no prostě ....je to takový moje přání.
Já nevím čím to je, ale skoro na všech svých fotkách vypadám jako vrah svých vlastních dětí