Ušaté letní problémy

Možná se vám už také stalo, že jste si v létě spálili uši. Důvod je jednoduchý, zapomněli jste si je namazat ochranným krémem. V teplých měsících ovšem uším hrozí i jiná nebezpečí. O tom, která to jsou a jak se s nimi vyrovnat, jsme hovořili s primářem Oddělení ORL pražské Nemocnice Na Homolce Janem Paskou.

Pane primáři, nejčastějším ušním problémem, pokud se koupeme, je to, že se nám voda dostane do uší. Může způsobit problémy?

Máte pravdu, ale musím celou záležitost uvést na správnou míru. Ve zvukovodu běžného anatomického tvaru voda po koupání nezůstává a problémy člověku nedělá. Šířka zvukovodu totiž umožňuje, aby voda spontánně vytekla. Potíže ale nastávají jednak tehdy, když je zvukovod zúžen nahromaděným ušním mazem, jednak když v něm tvoří překážku kostěné výrůstky.

Ve zdravém uchu se ten známý špunt z ušního mazu, tak zvaný cerumen, nekumuluje. Kůže zvukovodu má samočisticí schopnost a dopraví maz vždy ke vchodu, kde se setře po koupání ručníkem. Ovšem ve chvíli, kdy je tento transport narušen, vznikne cerumen a zvukovod se zužuje. Po vniknutí vody do ucha se ucpe i zbytková štěrbina u cerumenu, a to způsobí zalehnutí ucha. Voda díky svému povrchovému napětí v úzkém prostoru drží a sama nevyteče.

Proto lékaři svým pacientům stále opakují známou poučku, že se ucho v hloubce nemá čistit. Nejen že se tím tvoří mazový špunt, ale snadno si lze přivodit také úraz. Kvůli působení stejného mechanismu nevyteče voda z ucha ani tehdy, kdy je zvukovod zúžen kostěnými výrůstky. Jeho rozšíření vyžaduje operační zákrok.

Vyhledávanou letní kratochvílí jsou diskotéky, třeba v kempech nebo v přímořských letoviscích. A bývají dost hlučné, co na to říkají naše uši?

Uši při takové hlučné zábavě samozřejmě dostávají pořádně zabrat. Pokud se akce koná na otevřeném prostranství, má to alespoň jednu výhodu, zvuk uniká volně do prostoru, neodráží se od stěn a jeho intenzita se tak nenásobí.

Ovšem to, jak moc hluk na člověka působí, závisí na akustickém tlaku a na zdroji hluku. Kdo bude na diskotéce pobývat poblíž silného reproduktoru, poškodí si sluch pravděpodobněji než ten, kdo bude od zdroje hlučné hudby co nejdál, protože s větší vzdáleností od reproduktoru škodlivosti hluku silně ubývá.

Jen pro srovnání: Šumění listí v lese má sílu asi 10 decibelů, normální konverzace 60 dB a jeden metr od diskotékového reproduktoru duní do uší hudba o intenzitě 90–100 dB. Kdo si chce své uši chránit, ať se řídí obecnou zásadou: Prostředí, v němž není kvůli hluku možná normální konverzace s partnerem, je již škodlivé.

Častým úskalím je pro uši jistě také let letadlem, v uších zalehne velmi rychle.

V letadle je organismus vystaven nižšímu tlaku vzduchu než obvykle, asi jako ve vysokohorském prostředí v Tatrách. Vliv na člověka mají v tomto případě fyzikální zákony. Vzduch se v tělních dutinách vlivem nižšího tlaku rozpíná, tedy zvětšuje svůj objem, a pokud nemůže z tělních dutin volně uniknout, může to způsobovat problémy, doprovázené bolestmi.

Uši o sobě dávají nejvíce vědět při přistávání a při startu. Když letadlo klesá, vzniká přetlak z vnějšího prostředí. Pokud není Eustachova trubice schopna tento tlak vyrovnat, začne v uších bolet. Při startu, tedy při pohybu vzhůru, vznikají také tlakové rozdíly. Člověk je ale většinou zvládne lépe a vnímá je jen jako zalehnutí uší. U zdravých jedinců toto nečiní problém.

Rizikovým faktorem jsou alergie či jiná onemocnění, při nichž má člověk oteklé sliznice. Tady hrozí zhoršená průchodnost Eustachovy trubice. Jako prevenci lze použít nosní kapky či gely. Ve složitějších případech je dobré raději před cestou navštívit lékaře, který může předepsat protizánětlivé či protialergické léky, jako jsou antihistaminika.

Ušním problémům ovšem neuniknou ani ti, kteří jsou na opačné straně, tedy pod vodou.

Stejně jako při přistávání, i při potápění se uši musí vyrovnat s přetlakem z vnějšího prostředí. Než se člověk pustí do potápění, měl by zvážit, zda je dostatečně fyzicky zdatný, poradit se s praktickým lékařem, aby zhodnotil celkový zdravotní stav, a především se objednat u specialisty na ORL, protože zde se může objevit nejvíce problémů.

Existují určitá onemocnění, která potápění znemožňují. Lékaři hovoří o kontraindikaci absolutní, kdy stav člověka vůbec nepřipouští potápět se, a o relativní kontraindikaci, kdy je stav nevhodný, ale možný k potápění, lékaři ho však nedoporučují.

·         Absolutní kontraindikace: Špatná funkce Eustachovy trubice, chronický zánět středouší, závrativé stavy, zúžený nebo nevyvinutý zevní zvukovod, nefunkční hrtan, prasklý ušní bubínek.

·         Relativní kontraindikace: Akutní či chronická rýma, nosní polypy, deformita nosní přepážky, obrna lícního nervu, kompletní zubní protéza, opakující se zánět středního a zevního ucha, jednostranná porucha sluchu, stav po zlomenině obličejových kostí, stav po radioterapii v oblasti hlavy a krku, těžká migréna s prokázanými výpadky zorného pole, příznaky postižení centrální nervové soustavy a stav po cévní mozkové příhodě, jakékoliv další chronické či akutní choroby, což je nutno vždy probrat s odborným lékařem.

A ještě poslední otázka, slyšela jsem, že se v uchu může uhnízdit hmyz.

Je to tak. Prostor zvukovodu se může stát útulkem hmyzu, ne ale tak velkého, aby bylo v jeho silách způsobit poškození bubínku. Existuje pověra, že vlézt do ucha a ublížit může škvor, ale ani ve své praxi, ani v literatuře jsem se s tím nesetkal.

Živý hmyz, když se dostane k bubínku, ovšem způsobuje kuriózní situace, o nichž psali již antičtí autoři. Hmyz dupajíc po bubínku a mávající křídly, jež se o bubínek otírají, dokáží vytvořit ohromný hluk, přičemž jedinec se chová pro okolí nepochopitelně, běhá, křičí, ale nikdo jiný nic neslyší. Jedinou možností pro laika, jak dostat hmyz ven, je utopit ho. To znamená nalít si vodu do ucha. Ideální je ovšem požádat o pomoc odborníka z oblasti ORL, který hmyz odstraní.