Jela jsem na víkend za rodiči do malého města v jižních Čechách. Když se mě po příjezdu mamka zeptala, zda s ní v sobotu půjdu do města, nemohla jsem odmítnout.
Byla jsem zvědavá, co se po měsíci mé nepřítomnosti ve městě změnilo. Zda přibyly nové obchůdky a které naopak nenávratně zkrachovaly. Navíc jsem měla chuť udělat si radost a koupit si něco na sebe. A tím to všechno začalo.
Vláda někdejších trhovců
Jste-li z většího města zvyklá na výběr z mnoha obchodů s oblečením, pak se na okresním městě budete muset smířit s tím, že trh zde ovládli Vietnamci. Už dávno nestojí v zimě i v létě venku na trzích. Přesunuli se do kamenných obchodů a vládnou. Zní to možná přehnaně, ale je to tak. Mají totiž trumfy v rukou.
Nízké ceny, velký výběr, celkem dobrá kvalita. To jsou tři atributy, které lidi z menšího města s malým platem a ještě s menší rezervou na nákup oblečení motivují. Navíc oni často nemají ani na vyběr, kde jinde oblečení koupit. Obchody s českými majiteli a zbožím totiž z města skoro zmizely.
Napěchovaná igelitka
Vejdeme s mamkou do obchodu s oblečením, jak jinak než vietnamského. „Dobrý den,“ pozdravím nahlas tři prodavačky důchodkyně, které po mně rázem nevraživě loupnou očima. Něco potichu zamumlají a já se raději soustředím na dlouhé řady pověšeného oblečení. Vietnamka, nejspíš majitelka obchodu, kasíruje nákupy dlouhé fronty lidí, kteří po chvíli odcházejí s plnou igelitovou taškou. Všichni jsou spokojení. Zdá se.
Konečně jsem vybrala. Vezmu si tričko a u zkoušecích kabinek se scházím s mamkou. Obě „úlovek“ ukážeme důchodkyni, která zkontroluje, zda opravdu nemáme více než tři věci. Lituji svého záměru si něco zkoušet, jakmile za sebou zahrnu závěs. Málo místa, jeden věšáček a svojí výškou se skoro dívám ven. Ale když už jsem tady...
Směšné důvody
Docela to ujde, pomyslím si, když se prohlížím v tričku v zrcadle. Ale možná v jiné barvě by bylo lepší. Poprosím mamku, která právě vychází z kabinky, aby mi jej přinesla. Není to problém až do chvíle, kdy prodavačce oznámí další kus oblečení, který mi nese. „Chcete-li ještě něco zkoušet, tak urychleně. Zavíráme.“
Nevěřícně odhrnu závěs a poté se podívám na hodinky. Zavírací doba obchodu je až za deset minut. „Urychleně?“ zeptám se prodavačky. „Ano, my zavíráme.“ Skončila moje chuť cokoli zkoušet. Obléknu se a tričko vracím na své místo. Jsem naštvaná.
Mamka platí svůj nákup a zvědavě se zeptá vietnamské prodavačky, jak je možné, že již zavírají. Když jí odpoví: „pani musí na autobus,“ moje zlost se změní ve smích.
Mám najednou dojem, že je tu něco špatně. V obchodech se nečeká se zavírací dobou až do chvíle, kdy odejde poslední spokojený zákazník. Když prodavačky důchodkyně musejí na autobus, nakupující musí z obchodu ven!
Máte podobnou zkušenost?
Jak se chovají v obchodech k vám?
Nedovolují si vietnamští obchodníci na malých městech příliš?
Je šance se bránit, když oblečení v jiných obchodech je často velmi drahé?
Nový komentář
Komentáře
Meander: to info nemá chybičku
.
Emili25: myslím, že tvoje "moralizování" je vážně dost mimo realitu
Emili25: Krucinál! Udělala sis ty děti sama a dobrovolně, ne? Tak co teď štkáš, že nemáš na slušný hadry?
Inu, chtěla jsem se angažovat v debatě, ale po přečtení tvého infa kapituluju
damanka 151:
Emili25: že ty děvčátkům závidíš značkový hadříky!
mám zkušenosti naprosto opačné. Jestli se někdo chová nepříjemně, přezíravě a nadutě, tak jsou to naši prodavači, ne Vietnamci. Nejhorší jsou prodavačky z butikových obchůdků - sice tam nemají žádného zákazníka, ale když vejdete, neumějí pozdravit, poradit - jako by tam stály za trest.
Emili25: Jaký si to kdo udělá, takový to má. Děvčátko
Emili25: Ty jsi teda hustá
tutinka: Jaká česká firma?!
Maj to ňáký jugoši
Meander: ty vogo!
Ch.Z. Kochanská: Dobrý, ne?
paviocko: Tak sekáč bohužel žádnej dobrej neznám.
jiti: Bóže Bárto...
jeremi: já s tím souhlasím, zastávám se vietnamců, pohoda, nakupuju tam taky občas, ale jinak spíš v těch sekáčích
Ch.Z. Kochanská:V kaře asi nekoupíš rifle, ne??
paviocko: Levisky je třeba drobet zničit, aby dostaly patinu
Já mám nejradši značku Motor a Rifle.
korytar: jojo přesně, už jsem přemýšlela i to tom,že se naučím šít a budu si šít sama, myslím jednodušší věci, sukně do A zas tak složitá nebude. Terranova je teď katastrofální, už dlouho se mi tam nic nelíbilo, a v kenvelu je zas až moc sportovní móda, a navíc za takový obyčejný tričko bez nápisu bez ničeho 600,-? trochu moc....
paviocko: Se nechci opakovat, ale fakt znám Vietnamce, co mají věci, které nevyblednou, při praní se nesrazí, švy se jim nerozpářou. A přitom - dětské tepláky na školáka tam kupuju za 75 Kč, totéž mikiny, bavlněné roláky na hory jsem synovi letos kupovala za 39,- Kč, Punčocháče za 25,- Kč, šusťákové kalhoty (povinná výbava na ŠvP nebo tábor) podšité bavlnou za 59,- Kč, slipy za 12,- Kč... No, a protože to vozím z okresního města do Prahy, tak mám i celkem jistotu, že nepotkáme každé druhé dítě ve stejné mikině.
Nepředstavuje to teda hlavní zdroj synova šatníku (tím je to zde proklínané Kenvelo, které má jako jediné kalhoty, co jdou v pase upravit i na žížalu
), ale třeba zrovna ty tepláky snad v životě odjinud neměl.
Terranova je příšerná, s prominutím samý roztrhaný hadry, lezou z toho nitě, no comment.
A např. džíny od vietnamců za dvě stovky už mám dva roky a nemůžu si je vynachválit, uznávám, že ty od Levisu jsou lepší, ale mám takovou hrůzu, že si je zničím, že v nich radši nechodím, když je venku náledí....
floo:No kenvelo mi příjde někdy drahé,ale mám z tama rifle a můžu říct,že kvalita je dobrá. Co se týče terranovi,tak už to vůbec není co to bývalo.Samé hadry i co se týká kvality.A já mám taky poslední dobou pocit,že se mi nikde nic nelíbí a tak si vždycky koupím něco co ujde,ale není to super.To se mi dříve nestávalo.