Když jsme si před půl rokem s manželem koupili vlastní byt, byli jsme pochopitelně šťastní jak blecha! Po pěti letech máme konečně vlastní bydlení! Bylo to něco tak úžasného, že jsem tomu nemohla ani uvěřit.

Byl to sice malý byteček 1+1, ale to nám nevadilo. Nejdůležitější pro nás bylo to, že konečně budeme mít soukromí a svou vlastní domácnost.

 

Pochopitelně první co jsme s mužem po nastěhování udělali, bylo, že jsme se šli představit sousedům a informovat se o tom, jak probíhá úklid v domě.

Většina spolubydlících byla fajn, a dokonce hned vedle nás bydlela rodina v našem věku, se kterou jsme si hned padli do oka.

 

Ale znáte to. Většinou, když si mnete ruce, osud vás praští přes prsty. A přesně to se stalo i nám... Všichni spolubydlící byli opravdu prima, až na naši „podsousedku“.

Byla to stařenka v důchodovém věku, která nikdy a nikoho nezdravila, stále jen nadávala a jejím koníčkem bylo hlasité urážení nás ostatních nájemníků.

 

Vyjít s ní nebylo vůbec snadné, a proto jsem ji ignorovala. Když jsem ji potkala na chodbě, nesnažila jsem se ji už ani zdravit, dělala jsem zkrátka, jakoby ta žena neexistovala...

 

Asi dva týdny po tom, co jsme se do našeho nového hnízdečka nastěhovali, jsem začala cítit v koupelně a na toaletě nepříjemný zápach.

Zprvu jsem tomu nevěnovala pozornost, jenže zápach byl po několika dnech silnější a silnější a zhruba po dalším týdnu se už nedal vydržet.... A tím myslím, že se opravdu nedal vydržet. Každé nadechnutí mi obracelo žaludek a vzduch v našem bytě připomínal puch skládky.

 

Rozhodla jsem se situaci řešit, protože žít v takovém to zápachu bylo nejen nemožné, ale začala jsem mít strach i z hygienického hlediska.

První, co mne a manžela napadlo bylo, že je ve stoupačkách mrtvá krysa.... Obešli jsme proto ostatní spolubydlící, abychom zjistili, zda i oni mají v bytě tak neuvěřitelný zápach. Zajímavé bylo, že jen sousedi nad námi věděli, o čem je řeč....

 

Kontaktovala jsem proto našeho domovníka a požádala ho o pomoc.

„Tak to bude stará Kůstková....,“ řekl a já na něj zírala s otevřenou pusou.

Ten zápach jde od naší podsousedky?“ Nějak jsem tomu nemohla věřit.

 

A bohužel domovník měl pravdu. Stará paní totiž nenáviděla to, když se někdo nový nastěhoval do domu a pokaždé na tuto skutečnost reagovala dosti podivně...

Domovník nám vyprávěl, že už asi třikrát volal policii, která musela zasáhnout. Jednou si stará paní natahala do bytu toulavé kočky, jindy zase vodila do domu bezdomovce, a tentokrát se milá Kůstková rozhodla, že se vrhne na sbírání odpadků!

 

Když přijela policie a donutila ji otevřít byt, neumíte si představit, jaký puch se z jejího bytu linul! Dodnes nechápu, jak v něčem takovém mohla žít.

Obývák měla plný různých zbytků – dokonce i jídla – a všude po bytě se válely odpadky vybrané z popelnic.

 

Ještě teď se mi při té vzpomínce zvedá žaludek.

Naštěstí dnes je již stará paní v domově důchodců, a i když není hezké co píši, jsem ráda, že u nás v domě již nebydlí.

Přistěhovala se totiž do přízemí mladá rodina a bůh ví, s jakým protestem by zase Kůstková přišla!

 

 

TÉMATA:
DŮM A BYT