moč

Urinoterapie je mezi širokou veřejností poměrně málo známá léčebná metoda, nad kterou se mnohým z nás zvedá žaludek. Spočívá totiž v pití a jiném užívání vlastní moči.

Tuto preventivní a léčebnou metodu, která má ovšem i řadu odpůrců, používá lidstvo odnepaměti. První písemné zprávy o ní jsou staré 5000 let a pocházejí z Indie. Zmiňuje se o ní Traktát o léčbě močí Šivambukvalpa. I u nás se například ještě do poloviny 20. století běžně při řezném poranění či při úrazu v lese nebo na poli používala vlastní moč k vymytí a desinfekci rány.

Nyní se tato znovuobjevená metoda používá po celém světě. V Evropě však její rozmach v 19. století a na počátku 20. stol. ukončil objev antibiotik. Moderní způsoby léčby a předsudky tuto účinnou metodu úplně vytlačily.

Proč právě moč

Lidská moč = urina obsahuje pestrou směsici látek. Enzymy, minerály, vitaminy, hormony, močovinu a další. Vesměs jsou to látky, které byly v organismu využity, zpracovány, přeměněny na odpad, či které se už do těla „nevešly“ (např. přebytky vitaminu C). Používání moči při léčení je vlastně založeno na homeopatickém principu léčení.

Léčebné účinky

močUrina prý překvapivě snadno zabíjí viry. V silné koncentraci nejenže oslabuje viry, jako jsou obrna a vzteklina, ale přímo je ničí. Zároveň účinkuje jako přirozená vakcína a osvědčila se v léčbě široké škály neduhů, včetně chronických a akutních zánětů jater, černého kašle, astmatu, senné rýmy, planých neštovic, migrény a zažívacích potíží. Dále moč pomáhá léčit šedý zákal, údajně zmírňuje projevy např. roztroušené sklerózy, zánětu tlustého střeva, vysokého krevního tlaku, lupusu, revmatického zánětu kloubů, zánětu jater, hyperaktivity, ekzému, cukrovky, pásového oparu.

A co o této kontroverzní terapii říká MUDr. Vilma Partyková, autorka knihy Urinoterapie očima lékaře?

„Urinoterapie má svá pravidla jako každý léčebný systém, která je potřebné dodržovat. Kromě toho, že je nutné změnit svou životosprávu a hlavně jídelníček, je potřebné urinoterapii spojovat s hladověním. Hladovění může být krátkodobé, pro nezkušené tři dny jedenkrát v měsíci. Zkušenější mohou hladovět až 10 dnů dvakrát až čtyřikrát ročně bez jakéhokoli nebezpečí. Hladovění spojené s pitím uriny nemá nežádoucí průběh, když se zbavíme strachu a odporu k urině.

Mám ověřeno od řady nemocných používajících urinoterapii, že průběh hladovění, ale i samotná urinoterapie jsou bez potíží, když začnou léčení očistou organismu, prvních pět kroků, až po očistu ledvin včetně. Je to nezbytné zejména u lidí, kteří mají organismus hodně zahleněný.

Dramatický průběh může mít urinoterapie u lidí, kteří svůj organismus neočistili, ale ani nezměnili svou životosprávu. Urina při svých mohutných očišťovacích schopnostech uvolní ze zahleněného organismu tolik látek, které organismus odložil jako nepotřebné, že dojde k autointoxikaci doprovázené někdy zvracením s průjmy, protože vylučovací orgány – tlusté střevo, ledviny, plíce i kůže – jsou zablokovány, a proto neplní dostatečně své očistné funkce. Velmi důležité je vyřadit z jídelníčku maso.“

Na principu očkování

Podle MUDr. Partykové je urinoterapie logickým pokračováním práce dr. Pasteura i dr. Jennera, kteří zahájili léčbu infekčních nemocí metodou, kdy je oslabený zárodek nemoci injekčně vpraven do těla, které si s ním dokáže poradit a vytvoří si proti němu obranné látky. Ano, jedná se o klasický princip očkování. (Pasteur tehdy očkoval kravskými neštovicemi na obranu proti neštovicím černým.)

močPodle MUDr. Partykové tkví ovšem rozdíl v tom, že „naočkovaná urina obsahuje zeslabený materiál vlastní pacientovy infekce a organismus se brání nákaze, s níž už přišel do styku, zatímco univerzální sérum nemusí nutně být vhodné pro každého jedince, ani pro každý podtyp infekční nemoci.“

V současné době se výzkumem uriny a jejího léčebného využití zabývají vědci v Evropě, USA, Indii, Austrálii i Japonsku. V Mexiku a Japonsku je již urinoterapie součástí studia na lékařských fakultách. V těchto zemích je také několik klinik s urinoterapeutickou léčbou.

U nás vám tuto léčbu v nemocnicích ale rozhodně běžně ještě nenabídnou. „Léčba močí je metodou naprosto absurdní, protože moč je především roztokem látek odpadových a někdy i tělu cizích, toxických. Požití moče ve větším množství může pacientův stav spíše jen zhoršit, protože tyto snadno vstřebatelné látky se zažívacím systémem vracejí do krevního oběhu, odkud byly, u těžších stavů a nemocí ledvin jen obtížně, vyloučeny. Nesmyslný je výklad mechanismu účinku moče.

Tvrzení o „krystalické vodě“, paměťových stopách nebo o světelném hologramu v moči, o nabíjení těla energií moči, zbavování žaludeční sliznice povlaků osmotickým tlakem apod. svědčí o naprosté absenci odborných znalostí a o inspiraci „urinoterapeutů“ parapsychologií, vyzdobenou vědeckou terminologií,“ píše se například na stránkách skeptického sdružení Sisyfos.

Co si o urinoterapii myslíte vy? Máte s ní zkušenosti? Pozitivní, či negativní? Myslíte si, že jde o „mastičkářství“? Jaký je váš názor na tradiční a alternativní medicínu?

Reklama