Úřady. Běhá mi mráz po zádech, když tam musím jít. Už předem vidím, jak si mne pracovnice přehazují jako tenisový míček mezi sebou, z jedné kanceláře do druhé, jak vyplňuji hromadu formulářů, ve kterých mi vždy bude něco chybět – třeba rodné číslo babičky. Nemám je ráda. Ale vždy se mi to podařilo s úřednicemi skoulet k všeobecné spokojenosti. Jen naposledy ne.

Nedávno jsem ztratila doklady.
Vše jsem poctivě nahlásila, vyplnila formuláře a stoupla si k přepážce.
„Vy ale nemáte trvalé bydliště v Praze!“
„Ne, ale mám tu přechodné bydliště!“
„Když chcete občanku, musíte do místa trvalého bydliště!“
„Loni jste mi nový občanský průkaz vyřizovali tady!“
„To teda nevím kdo, já to nebyla!“
“Mně je jedno, kdo to byl, ale vyřizovali jste to vy.“
“Ale my to nevyřizujeme!“

„Podle vyhlášky, která vám visí venku na chodbě, můžu zažádat o občanku kdekoliv.“

„No, tak si vyplňte formulář!“
“Už jsem to udělala, máte ho před sebou.“
“Podívejte se, já vím, že ho mám před sebou, ale v případě ztráty nebo odcizení musíte do místa trvalého bydliště. Že jo, Jiřko?“

Kolegyně Jiřka zakývala hlavou a já to vzdala. Vzala jsem si den volno a jela do místa trvalého bydliště.
“Ale to jste sem nemusela jezdit, vždyť si o nový občanský průkaz můžete požádat kdekoliv.“
“V Praze mi řekli, že musím v případě ztráty nebo odcizení do místa trvalého bydliště.“
“Ale to je hloupost. Tady máte kopii vyhlášky (Jižní Ryba)a ať vám to vystaví v Praze, přece sem nebudete jezdit znovu.“
Milá paní úřednice mi dala i své telefonní číslo, kdyby v Praze někomu nebylo něco jasné. Opět jsem se odebrala do Prahy. A měla jsem štěstí. Na stejnou dámu, která mne „obsluhovala“ před týdnem. Rovnou jsem jí dala žádost i s kopií vyhlášky a řekla, že mi můžou vystavit občanský průkaz i na jejich úřadě. Dostalo se mi zajímavé otázky:
“A proč si žádáte u nás?“
“Protože mám v tomto obvodě přechodné bydliště, to tu máte napsané!“
“Aha, tak proto,“ to už znělo jako výhrůžka. Přešla jsem to mlčením a doufala, že mou žádost vezme k vyřízení. V tu chvíli ale úřednici zablesklo v očích.
“Vy jste cizí státní příslušník!“ pravila vítězoslavně.
“V rodném listě si můžete přečíst, že mám českou národnost a místo narození ČSSR. To by musela být většina našich obyvatel cizími státními příslušníky!“
“Rodnej list je v pořádku, ale rodné číslo ne!“ A tak se mi po letech dostalo ponaučení, že rodné číslo má speciální číslovku pro občany, kteří nejsou státními příslušníky naší země. Nechápete to? Já také ne. Na vině je tatínek. Dovolil si narodit se v třicátých letech minulého století ve městě, které po válce připadlo jinému státu. A nějaká přepečlivá úřednice při mém zápisu do matriky koukla do otcovy občanky a tam už bylo uvedeno místo narození SSSR (ač se za první republiky narodil v Československu) a vrazila mi extra rodné číslo. Když je otec cizí státní příslušník – tedy podle jejího názoru, podle zákona ne, tak bude i dcera. I když má po otci i matce českou národnost a narodila se tady. Jaképak štráchy.

Ptáte se, zda už mám občanský průkaz? Ne, mé osobní materiály jsou uloženy v archivu cizích státních příslušníků v Brně. A já čekám, až se mi odtud ozvou, že si můžu občanku vyzvednout.

P.S.: v místě trvalého bydliště


Chodíte rádi na úřady?
Jak se k vám chovají úřednice?
Jste s nimi spokojeni?
A co formuláře - baví vás je vyplňovat?
Vlastníte nějaký speciální, který jen tak někdo nezná?
Máte extra zážitky s naší byrokracií?


Napište nám vaše příspěvky na redakce@zena-in.cz Možná je i orazítkujeme!

Reklama