Myslíte, že přeháníme? Co se dětí týče, zapomeňte na oblíbené úsloví „upřímnost nade vše“. Ač je dětská upřímnost do určitého věku jejich života ta nejčistší a nejupřímnější ze všech upřímností na světě, může to ostatním pěkně zavařit. Určitě o tom víte své.
Všichni rodiče se těší na první slůvka svých ratolestí. A všichni rodiče také poznají den, kdy si budou přát, aby se nikdy mluvit nenaučily. V momentě překvapení párkrát oněměli příbuzní malého Filipa. Dnes už je to čilý prvňáček a (pro někoho naštěstí) už dávno minulo období jeho života, které by se dalo stručně charakterizovat slovy „A proč?“.
Je nad slunce jasné, že maminka starající se o dvouletého caparta nebude mít zrovna hromadu času k tomu, aby ho mohla věnovat návštěvám kosmetického salonu či věčným depilacím nelichotivých chloupků pod nosem. Partner pro to měl pochopení, malý synek nikoli. Patříte-li mezi majitelky „knírků“ a rodičky zvídavých dětí zároveň, své ozdoby pod nosem se pečlivě zbavujte. V opačném případě by se vaše rodina mohla stát svědky podobného rozhovoru, jako je tento:
„A půjdeme ven?“
„Nepůjdeme, jsi nemocný.“
„Já chci veeeeen.“
„Nepůjdeme.“
„Jo.“
„Ne!“
„…a proč máš vousy?“
Jeho kritickému oku o něco později neunikly ani vskutku jemné chloupky na paži babiččině. I uznal milý chlapec za vhodné optat se babičky na tento porost při první rodinné sešlosti, na níž byl přítomen. Sedl si babičce na klín, pohladil ji po tváři a pravil: „A proč máš chlupatý ruce? Vždyť nejsi kluk!“
Podobné neviňátko byla i tříletá Anička, která se jednoho krásného dne vracela ze společného výletu s tetou. Zastavily se v hale autobusového nádraží, posadily na lavičku a malá princezna při pohledu směrem k dalšímu čekajícímu nelítostně praví: „On je ošklivej, viď?“ A teta, která si zrovna četla jízdní řád a tvářila se, jako by onu poznámku ani neslyšela, zřejmě nepochopila, že dítko na odpovědi trvá.
„On je ošklivej, že jo? A proč je ošklivej?“ zazněla otázka znovu a o mnoho hlasitěji, aby to teta zase nepřeslechla. „Prosím Tě, kdo by měl být ošklivej? Nikdo není ošklivej,“ snažila se zachránit situaci. „On jóó,“ oponovala maličká, a aby se teta mohla přesvědčit sama (určitě toho strašáka přehlédla), ukázala prstíkem před sebe. Zda byl onen mladík více rozhořčen těmi výroky nebo pobaven následným rozpačitým koktáním stejně mladé tety není dodnes známo.
S dětskou upřímností se dostala do křížku i kolegyně Míša. Tady však hraje hlavní roli upřímná snaha pomáhat starším. Zavítaly spolu s dcerkou do nákupního střediska. A v prostoru před zeleninou narazily na postarší dámu. „Trpěla takovou tou chorobou, kdy člověk chodí trvale v předklonu. Moje slušně vychované dítko (tehdy jí bylo asi pět let) přiběhlo k té dámě a s nevinným úsměvem povídá: Co hledáte, paní? Já vám pomůžu! Bleskurychle jsem tu nevinnost samu odvlekla mezi regály,“ popisuje své perné chvilky Míša.
Svůj kousek ostudy si za vydatné pomoci cizího dítka utrhl i redaktor Honza. A nevyvázl z toho zrovna nejlépe. „Ještě teď se moje osmnáctiletá neteř červená, když si na to vzpomeneme. Scházely mi tři roky do třicítky, měl jsem tehdy pár měsíců po ukončení šestiletého vztahu. Protože jsem nechtěl být sám, ale nechtěl jsem se hned vrhat do nového normálního vztahu, trávil jsem dost času s výrazně mladšími dívkami. Na rovinu - střídal jsem je. A s jednou, která od našeho volnějšího vztahu čekala víc, jsem šel na hudební festival, který pořádal můj nejstarší bratr.“
Všechno by šlo jako po másle, kdyby se neobjevila tehdy desetiletá neteř. Nová, atraktivní a mladičká dívka po jeho boku nemohla ujít pozornosti její i rodiny, a tak se postupně kolem páru její členové nenápadně ochomýtali, aby zjistili, jestli konečně našel tu pravou. I kdyby tomu tak bylo, svou upřímností to zazdila malá příbuzná: „To je ta Iva nebo Míša?“ „Ne, Martinko, tohle je Katka,“ odbyl ji a rychle hledal, jak by odvedl řeč. Ona se ale nedala: „Já nevim, Jéňo, nevyznám se v tom. Ty máš furt nějakou jinou…“ „Náš vztah s Katkou se poté dal počítat už jen na hodiny, možná minuty," dodává Honza.
|
SOUTĚŽ Připravila vám vaše dítka také nějakou pernou chvilku? Podělte se o svůj příběh. Ten nejlepší odměníme. Soutěžní příspěvky vkládejte do diskuze pod článkem do čtvrtečního poledne. Ze všech dětských příběhů vybereme ten nejlepší a jeho autorka od nás dostane knihu Plavání dětí s rodiči (Irena Čechovská) od nakladatelství Grada, dětský bylinný čaj Baby Tea značky Teekanne a kuličkový deodorant Fa. |
Nový komentář
Komentáře
děti jsou v tomhle úžasný, moje neteř zase chodila do školky, proto že jí tam prý potřebujou
Rozesmál mě vnuk,přišel za mnou a povídá,já jdu za dědou na pivo!
Já zažila veselou chvilku se synem v šatně bazénu. Převlékáme se do plavek a najednou můj 3 syn stojí proti mně nahý, kouká na sebe potom na mně a dost nahlas se ptá:" mamko, kde máš piňďu?" Říkám, že přece ví, že holky ho nemají. Samozřejmě mu to nestačilo a docela šokovaně mi říká: " ty snad čůráš zadečkem?!"
radulka: Ja teda nevim, co je na tom tak hrozneho, kdyz se dite pta. Tak mu hold po pravde odpovim, ne?
Čekala jsem nejmlašího syna a starším jsem vysvětlila proč mi roste bříško, že tam je miminko atd. Do poradny pro těhotné jsem musela vzít holku 4 roky. A tam to začalo. To mají všechny mamky v břichu miminka? A jak se jim tam dostaly? Taky se měly rády s naším tatínkem? A jak ty miminka papají? A kam chodí na záchod? A mami, co kdyby všechny začaly naráz brečet?...... Sestřička nás hned brala na řadu aby měly ty těhotné maminky klid.
marenkao: tak to znám, kamarádka ze synáčkem jedou v busu a povídají si a on z ničeho nic ji říká: "maminko, ty jsi holka??" a ona: "no to víš, že jsem holka, vždyť nemám pindíka" a on: "a kde máš prsa??"
mamka za mlada hodně cestovala, jednou jsem zaslechla jak jí někdo říkal, že je světošlápek, no a já při nějaké oslavě vyprávěla, jaká je světová šlapka.o)
moje dcerka, když ji bylo 3 roky, tak měla období, že na každého chlapa, který se jí líbil, mluvila jako na taťku, nejraději takhle oslovala chlapy na zastávkách a vyprávěla jim třeba jak se měla ve školce a to prosím svého tatínka doma měla. Já se jen smála, protože ty "tatínci" byly víc v rozpacích než já.
To synovec naštěstí zatím jen vytváří jednotlivý slova, ale až začne mluvit tak to bude dost drsný, hodně času trávíé s prarodičema no a jeden dědeček je zedník a druhej je bejvalej řidič náklaďáku a nijak se před prckem v mluvě nekrotěj
Mě vlastně ani nevadí, když mi můj tříletý synek v tramvaji nahlas vysvětluje, jak děti přicházejí na svět, s tím se musí počítat, že děti jsou bezelstné. Spíš mě zarazilo, když jsem se ho ve dvou letech na pískovišti ptal, jakou barvu má jeho bábovička a on mi odpověděl: "Já myslím, že oranžovou, tatínku, ale domnívám se, že ty bys řekl, že je spíše do hněda."
Moje teta byla v zime nemocna, polehavala s chripkou...vnoucatka[chlapci 3 a 5 let]o ni pecovali a porad se bali aby neumrela. To ji moc potesilo a zeptala se: "Vy me mate ale radi, ze se bojite abych neumrela..." Chlapci odpovedeli: " Vis babi, ted v zime je zmrzla zem a panu hrobari by se spatne kopal hrobecek pro tebe, tak umrit muzes az na jare!" .....
jj, jen moje památná věta vyřvaná na celou dědinu, když přijel táta z práce: Tááátííí, byl tady kominík a vymetl mamince komín!
...pak určitě další a další trapasy...např. jednou přišli na návštěvu známí rodičů, sedělo se, mluvilo se a mamka odešla do kuchyně, za ní babička a já...a mamka se říká, že dodělá ještě nějaké chlebíčky, protože neví, jak dlouho tu ještě budou (nic ve zlém), a já chtěla pomoct, tak jsem vpálila do obýváku a rovnou se zeptala : Mamka se ptá, jak dlouho tu ještě budete?!
...no už nepřišli
...nevím, kde to slyšel
...a neteř, to jí byly 3 roky, byli jsme na karnevale a ona chtěla na záchod, tak s ní šla nejstarší neteř na záchod...na chodbě bylo plno maminek a miminkama, aby nemusely být v tom kraválu (byl tam vcelku klid)...naneštěstí do té chodby vedou dveře, které se vracejí...první šla malá, strčila do dveří, ale než stačila vejít, dveře se vrátily a trochu jí praštily, což okomentovala slovy :au, ty p**o
ale to, co předvádí moje neteř a synovec, to je silnější káva...se synovcem jsme byli v obchodě, seděl ve vozíku a celkem ho nezajímalo dění kolem...ale najednou už ho to asi nebavilo a vybral si zrovna takovou chvilku, kdy bylo chvilku ticho, opřel se o opěrátko a na celé kolo znechuceně zakřičel:ku*va, to je ale fronta
Se svým tříletým synkem jsem vezla kočárek s jeho sestřičkou. Potkali jsme jednu paní sousedku - taková elegantní, decentní dáma. Obrátila se na synka: "Tak co sestřička, nepláče?" a synek na to zamračeně odpověděl: "Řve jako kráva."
Už je to 8 let, ale když si na to vzpomenu, udělá se mi horko. Dodnes nevím, od koho ten příměr zaslechl.
Utopit
tuhle jsme jeli autobusem, naproti pán s paní. nejmenší Johanka vesele jukla na pána, ukázala mi na prsa a říká: maminka má bumbání..říkám: přestan, už dávno tam není(cca rok a půl) Johanka zase na pána:hm, maminka má... chceš??? maminka ti dá.. pán červený, já rudá
Tnaše nejstarší dítko, když mu byly necelé dva roky a já čekala miminko... šli jsme venku kde stál pán s obrovským břichem. Náš jakub , rozzářené oči, postavil se před pána: jéje maminko, pán bude mít miminko jako ty.. celá rudá říkám: Kubíčko, kdepak, pánpové nemůžou mít miminko v bříšku pán se šibalským úsměvem vyčkával na mou odpověd. Kubíček stále rozzářená očka s prstíkem ukazujícím na pupek pána: a maminko co má pán v bříšku, že ho má tak obrovský???
Kuba necelé 4 roky, očekávALA jsem třetí miminko: maminko,jak se miminko dostane z bříška vím, ale jak se dostane dovnitř? Po pokusech oklikou dojít k vysvětlení jsme začala vysvětlovat zcela upřímně. tatínek má spermie maminka vajíčka..spermie se spojí s vajíčkem a je z toho miminko... Kubíček, úsměv na rtech a jasné pochopení věci v očích: maminko aháááá, takže ty jsi taková slepička
jedeme metrm, vedle nás sedí paní. milá, hezky se na děti usmívá.Pomrkává po miminku a usmívá se na kubíka. najednou Kuba:maminko, ta paní si nečistí zoubky. vidíš jak je má hrozně žluté?
Jedeme metrem, na místě pro kočárky je paní na vozíčku. Aninka 3 roky: Jéééééé maminko ta paní je mimino, jezdí v kočáru... šeptem vysvětluji.. Aninka přijde k paní, kamarádsky jí pleskne po ruce: nic si z toho nedělej. hele koukej já mám zase hluchadla(sluchadla)
nejmenší(necelé 3roky)špatně slyší. jsme na vyšetření a nevím proč, poslední měsíc na konci slov říká k.. takže hačík, papík, hajík. V nemocnici běhá po chodbě a na celé oddělení ječí: mámíííí čůraaa....říkám celá červená: nene, říká se, čůrat.. Johanka ječí: mamínkoooo čůůráááááá....
Nedávno mi volala moje babička. Říkám synovi (4roky) - to volala tvoje prababička. A on: jo, a kdy umře?
Januše: Fakt dobrý!
Moje dcera chodila do školky s dívenkou velice politicky exponované matky, která měla vždy mnoho připomínek ke všemu. Byly z našeho domu.
Jednou jsme šly společně domů a moje dcera lucka, naštěstí jí nebylo dobře rozumnět, řekla:paní učitelka říkala že paní N....je strašná kráva.Rychle jsem začala nahlas mluvit a Lucku jsem táhla pryč.
Druhý den ráno jsem říkala paní učitelce, i když s vámi hluboce souhlasím, buďte opatrná když se s kolegyní bavíte, mohla byste mít velké problémy, ta paní je opravdu...
Januše: To jste dcerku navedli, abyste se tetinky zbavili, ne?
Fronta na poště na Barrandově. Můj malý syn se rozhlédl a povídá: Mami, proč je ta paní tak tlustá?
No byla, asi tak 150 kilo bych odhadovala.... Samozřejmě, že to řval tak hlasitě, že to všichni slyšeli.