Je tomu nachlup 15 let. Byla jsem doma na mateřské s tehdy dvouměsíčním miminkem a užívala jsem si to, že manžel ještě nepřišel z práce – seděly jsme s kamarádkou u kávičky, houpaly miminko a obě dcerky si hrály s dětmi před domem, prostě idylka. Najednou zvonek, jako když hoří. Vyhlédla jsem z balkónu ke vrátkům, a tam stála uplakaná starší, tehdy 7letá dcerka a mezi škytáním vyhrkla: „Naše Janinka odešla s cizí paní!“ Krve by se ve mně nedořezal. Bylo to přesně v té době, kdy unesli malého Tadeáška a bylo to ve všech novinách a zprávách. Naší Janince bylo tehdy 5 let a povahou byla dobrodruh a průšvihy u ní rostly geometrickou řadou. (To byla ta, co tvrdila ve školce, že máme doma krysy).

     Ve  chvíli, když jsem zjišťovala, kterým směrem odešly, přijel manžel. Miminko jsem strčila do náruče kamarádce a vyrazila do ulic (tou dobou jsme bydleli v okresním městě). Předesílám, že jsem byla vymóděná jako od sporáku, na nohou domácí pantofle a kolem pasu zástěru. Manžel naskočil na Babettu a vzal to obchvatem. Bydleli jsme na výpadovce na Prahu, kde byly bouračky na přechodu denním pořádkem, tak jsem měla strach dvojnásobný. Už jsem přeběhla rušnou křižovatku a zamířila obloukem okolo druhého bloku. Cestou jsem míjela hospodu s posezením pod slunečníky na zahradě. Když jsem ji míjela, plnou hostů, ve svém ohromujícím oblečení, šlehla jsem tam očkem a strnula.

   Pod jedním ze slunečníků si blaženě trůnila naše Janinka, v jedné ruce brčko, v druhé slané tyčky a před sebou limonádu. Okolo ní parta mládeže kolem 17-18 let a vesele se s ní bavili.  Musela jsem za plotem vypadat jako bůh pomsty, protože jakmile mě Janinka spatřila, okamžitě sklopila oči, sešoupla se ze židličky, řekla všem ahoj a šla mi naproti. Ve mně všechno pumpovalo. Děti školíte denně, aby nechodily s cizími lidmi, preventivně je školíte na nejhorší situace a jak je vidět, bez valného účinku.

     Nikdy předtím ani potom jsem děti neuhodila, ale v té chvíli, kdy se ve mně mlelo štěstí z nalezení a bezmezný vztek a opadával ten strašný strach z předchozích chvil, jsem tam venku před hospodou milé Janince stáhla tepláčky i se spoďárama a ten svůj strach a vztek jí obtiskla na zadeček. Jenom to mlasklo. V tu chvíli přijel i manžel, který projížděl přilehlé ulice, a když viděl výkon trestu v přímém přenosu, tak ten svůj odložil. Jen se zamračil a hnali jsme to nebohé dítě před sebou domů.

     Doma jsem od kamarádky převzala miminko a nesla ho do postýlky. Když jsem se vracela, slyšela jsem kamarádku, jak se ptá: „Dostala jsi aspoň za to, co jsi provedla?“ To už jsem byla u dveří a viděla jsem, jak Janinka stahuje kaťata a říká „Hele, teto!“ a ještě pořád měla na zadečku rudou dlaň. Přišlo mi to líto, takhle moc plácnout jsem ji přece nechtěla. Kamarádka jí povídá: „Vidíš, kdybys poslouchala, nemusela dostat, teď to pálí, viď?“  Vtom vidím, jak se Janinka ušklíbne, hodí ramenem a říká: "Náhodou, to mi vůbec nevadí, ale že to bylo na holou a před lidma, to mi teda vadí.“

 

        Ta „cizí paní“ byla 17letá téměř sousedka z ulice. Po zhlédnutí mého výkonu trestu se mi byla 3x omluvit.

 

Vikina007

 

redakce@zena-in.cz

 

Díky, Vikino !!!

Na podstránce s chlapama se pracuje, máme tu jich už celou řadu. Jen ti programátoři jsou dneska nějací pomalí.. A pro Merylku: I krásnej černoch tu je...

Reklama