Když David psal svým kamarádům maily, omlouval se, že píše všem to samé - vysvětloval to tím, že byť na počítači, je pro něj psaní stále hodně obtížné, a proto napíše jeden dopis, který poté rozešle hromadně.
Aby bylo jasno, popisoval jim své zážitky z postgraduálního studia na jedné zámořské vcelku renomované univerzitě. Jinými slovy, David sám je skvělým potvrzením toho, že ani porucha učení nemusí člověku bránit ve vzdělání a v dalším životním uplatnění. Dneska už je David zpátky a v jeho oboru se z něj stává renomovaný odborník. Navzdory tomu, že se nad ním celou školní docházku vznášela jako Damoklův meč jeho dysgrafie neboli potíže se psaním. V jeho případě nešlo zdaleka jen o krasopis, ale o to, že zvládnout psací písmo se ukázalo být víceméně nad jeho síly, naštěstí mohl brzy přejít na tiskací a časem se naučil využívat počítač.
Nutno uznat, měl velké štěstí, že někdy před třiceti lety, když nastupoval na školu, narazil na osvícené učitele, kteří pochopili, že malý chytrý chlapeček má problémy jen se psaním, nikoli s učením jako takovým, a věnovali se mu v míře na tehdejší dobu nevídané. Nejhorší to prý bylo na druhém stupni, kdy počáteční porozumění zmizelo, ale znovu se vše urovnalo na gymnáziu a posléze na vysoké škole, kde už o Davidových 
David má tu pochybnou čest s dysgrafií, kterou lze nejspíše popsat jako poruchu psaní, která velmi často souvisí s dyslexií a někdy se ani neoznačuje samostatně. Písmo je nečitelné, dítě si obtížně pamatuje písmena. Na druhou stranu však existují děti, které zápasí jen se psaním, zejména s psacím písmem a čtou výborně. Pak může jít spíše o dyspraxii, kdy jim ve zvládnutí písma brání potíže s jemnou motorikou. A samozřejmě, i dyspraxie se může kombinovat s dygrafií.
Někdy zase nejde o čistou dyspraxii, ale o dysortografii. I ta se vyskytuje často rovněž spolu s dyslexií. Trpí jí třeba malý Jirka, toho času třeťák: "Kdyby ho ve škole známkovali z pravopisu tak, jak by odpovídalo v jeho věku osnovám, mohl by to rovnou zabalit," soudí jeho maminka. Jirka naštěstí chodí do školy, kde se děti hodnotí slovně, takže se jeho učitelka může vyhnout příliš přísné klasifikaci a respektovat Jirkovo postižení. Jako dysortografik totiž při psaní často poplete krátké a dlouhé samohlásky, plete si také tvrdé a měkké y a i. "Při opisování klidně kus slova vynechá a všimne si toho teprve, když ho na to výslovně upozorním," stýská si jeho maminka. Velké potíže měl Jirka také se čtením, ale tam už se povedlo je mírně zlepšit.
Právě dyslexie, porucha čtení, je vůbec nejznámější poruchou učení. "Můj syn je dyslektik, ale dlouho jsem si i já sama myslela, že je prostě pomalý," přiznává Kateřina, matka školáka Tomáše. Nyní chodí do čtvrté třídy a jeho školní výsledky lze nejspíše popsat jako střídavě oblačno. Loni ale v průběhu roku změnil školu a zdá se, že nová učitelka má s podobnými dětmi větší zkušenosti a pro Tomáše tím pádem větší pochopení. Bylo načase, protože v původní škole padaly čtyřky a pětky a Tomáš se začal nesmírně podceňovat. A jak se vlastně ona známá dyslexie projevuje? Někdy už v předškolním věku, kdy může mít dítě potíže s vytleskáváním slov, málo mluví a má nedostatečnou slovní zásobu. Ve škole se pak objeví potíže se čtením, kdy dítě nedokáže zprvu třeba spojovat slabiky do slov, později zase bezmocně slabikuje v době, kdy ostatní už plynule čtou. Orientovat se ve světě psaných slov je pro něj podobně náročné jako pro někoho, kdo dyslexií netrpí, mezi cizojazyčnými nápisy.
V poslední době je stále častěji diagnostikována dyskalkulie. Postižení mají třeba potíže s pochopením malé násobilky, ačkoli jinak chápou daleko složitější věci v jiných předmětech. Často si pletou podobná čísla, zápolí s časovou osou, rozhodí je placení u pokladny. O dívce, která touto poruchou učení trpí, jsme psali ZDE
Tip na pomocníka do knihovny:
Poruchy učení, napsala Olga Zelinková
Vydal: Portál, 2003
ISBN:
Nový komentář
Komentáře
Mám také doma dis... všechno. Ve 14 letech nám "odbornice" v PP poradně doporučila aby se šel syn učit na knihkupce! Prý není technický typ!Nyní je ve 3.ročníku automobilní školy a troufnu si tvrdit, že je jeden z nejlepších! Měli jsme veliké štěstí na pí.učitelku na základní škole a tak i na učilišti. První slova pana učitele (Ing.) na automobily byla: jsem dislektik,začal jsem vyučením,pak jsem si dodělal SŠ a šel na VŠ. Vše je jen a pouze v lidech a ve štěstí jestli je potkáte!! Tedy hlavně Vaše děti. A abych nezapoměla syn se sám od sebe připravuje na nástavbu! Věřte dětem, chvalte je
a nedejte je!!! Ivka
Suzanne: tomu věřím, tyhle děti obecně mívají slabší sebevědomí, protože čím jsou starší, tím více vnímají, jak za ostatními zaostávají
to jsem ráda, že jsem si tady přečetla, že i s dys..jde studovat VŠ. Dcera je teď ve 4.na SŠ, chce na výšku a já mám z toho obavy, ale ona chce, tak proč to nezkusit. Jinak ona spíš zápasní s češtinou a s angličtinou...tak uvidíme..v každém případě jsem vašimi příspěvky potěšena a začínám jí víc věřit. Díky Vám
houserop: holka zlatá, s tvou poslední větou musím strašně moc nesouhlasit. Paní učitelka, která měla mýho syna ve třetí třídě tohle prohlásila. Samozřejmě, že on byl v té skupině, že je jako blbej a já to zkouším maskovat poruchou
Kdybych o tom něco nevěděla, kdybych sama pár takových žáků kdysi neměla, mohl to zabalit. Ona paní učitelka taky řekla před všemi dětmi, že je prostě nejhloupější ve třídě
Takže jsem zatroubila do útoku. A najednou se zjistilo, že má inteligenci v pásmu nadprůměru. A že po změně školy to začalo jít jako na drátkách a v páté měl jednu dvojku na vysvědčení. Bohužel, když dítěti ublíží jedna takováhle kráva, tak se to pak léta dává dohromady. Ještě dnes bojujeme s pocitem, že na to nemá...
strašně záleží na učiteli, aby měl zkušenosti a trpělivost
...
lumpici: šikulka holka, ještě, že má takové rodiče, kteří se jí věnují.. tak držím palečky...
Mám doma dceru multidyslektičku - je dyslektik, dysgrafik, dyskalkulik. Bohužel v první třídě jsme se setkali s velmi špatným přístupem paní učitelky, která prohlásila že je dcera negramotná a nezvládne ani zvláštní školu. Je pravda, že učení nám dá hodně práce (je v 7 třídě), ale zatím je na běžné škole, do konce páté třídy byla v mikrotřídě pro dyslektiky a nyní je v klasické třídě. Mám velkou radost z toho, když u ní vidím pokroky a dozvídám se že i s těmito poruchami účení lze zvládnout střední školu. Evka
Andula:
Susina: nikoli často, ale stejně často, jako běžná populace, rozhodně ale platí že tyto poruchy sam yo sobě intelktové schopnosti nijak nesnižují. Jde nicméně o to, že pokd nemají vhodné podmínky, dostanou nálepku, že jsou hloupí a už se to s nimi veze.
houserp: tot otázka, oni ani odborníci nejsou sto s eshodnout na tom, kolik dětí a lidí vůbec je takto postižených.
Několik mých spolužáků z vysoké má dysgrafii nebo dysleksii. A jednomu dělá i problémy se podepsat. Všichni bez významných problémů vystudovali, jenom si prostě na přednáškách poznámky nedělali anebo jen malé do skript. Museli poslouchat, protože si nebyli schopni poznámky zapsat anebo je napsali, ale pak to stejně nebyli schpopni vyluštit...
Ale pořád si myslím, že se to zbytečně nafukuje, že těch opravdových dys- je jenom pár, u nich se to prokazatelně pozná a ten zbytek jsou prostě ti, kteří na to nestačí a maskuje se to...
je třeba vědět, že lidé trpící některou z výše uvedených poruch jsou často velmi inteligentní.. Znám jich několik, všichni jsou vysokoškoláci, jeden z nich má tři lékařské atestace a další dvě vysoké školy..takže mít takovouto poruchu neznamená být méně inteligentní..