Foto: Shutterstock

Lenčin švagr zahynul loni na podzim na motorce. Se svou ženou Marcelou plánovali rodinu, ale už to nestihli. A tak zůstala sama, v rozestavěném domě. Všichni příbuzní jí samozřejmě nabídli pomocnou ruku se vším, co bude třeba. Nejvytrvalejším z nich je ovšem Pavel, Lenčin muž. Pomáhá s pracemi na domě, zařizuje úřady, a když je třeba, dělá Marcele také vrbu.

Čeho je moc, toho je příliš

„Zpočátku mi to od něho přišlo moc hezké, že je takový obětavý. Tehdy mě ale nenapadlo, že jeho pomoc nejspíš nebude nikdy u konce. Za švagrovou jezdí několikrát do týdne, zatímco doma si na nic čas neudělá. To si přijde tak maximálně odpočinout,“ zlobí se Lenka s tím, že i ona toho má až nad hlavu. Potřebovala by s dvěma dětmi a domácností také pomoct. To ale její muž nevidí. „Argumentuje tím, že já přeci o nikoho nepřišla. No jo, zatím,“ ušklíbne se Lenka a vysvětluje, proč. Pravým důvodem, proč ji začala manželova dobročinnost ležet v žaludku, je žárlivost.

Chce ho pro sebe?

„Hrozně se bojím, že jde Marcele o víc než jen dostavbu domu. Pavel je svému zemřelému bratrovi dost podobný. Ona je navíc hezká, sympatická… ani na to nemůžu myslet,“ trápí se žárlivostí. K té jí navíc manžel se švagrovou zavdávají příčinu. Párkrát už je totiž zastihla v družném rozhovoru u sklenky vína.

„Pavel mi tvrdí, že to nic neznamená. Jen ji chce vyslechnout. Věřím mu, není ten typ, co by sváděl ženský. Jí ovšem nevěřím ani nos mezi očima. A hrozně se bojím, že jejímu svádění nakonec podlehne. Je to přece jen chlap,“ soudí Lenka a zatím marně vymýšlí, jak by ty dva rozdělila. Výčitky ani prosby zatím nezabírají.

Čtěte také:

Reklama