Možností, jak může člověk udělat sám sobě radost, když má pocit, že svět okolo něj se spikl, je hodně. Každý se odlepí ode dna díky něčemu jinému.
Například ke svéráznému způsobu, jak si zlepšit náladu, pokud život stojí za starou belu, se dopracovala matka mé kolegyně z práce.
Hodně mých kamarádek si v období krize koupí nějakou tu drobnost. Přitom drobností může být někdy úžasný kostýmek, když je nejhůř, postačí i triko ze sekáče.
Oblíbená je kosmetika. Paradoxně, řada mých známých upadá do pochmurné nálady, když zjistí, že jim klesá zůstatek na účtu. Takže si běží koupit nějakou tu drobnost, aby si spravili náladu, zůstatek opět trochu poklesne, což v nich zase vyvolá pocit viny a lítosti, jdou si něco koupit - a tak to jde dokola.
A taky donekonečna, díky tomu, že jim na účet ještě pořád nabíhá výplata...
Moje sestra si zlepší náladu tím, že vždycky zatelefonuje bývalé spolužačce z gymplu. Radost nalézá v tom, že se obě triumfují, která že je na tom hůř. Obvykle po patnácti minutách se její schlíplý hlas mění ve fistuli. A po půlhodině už nadšeně ječí. Krize zažehnána.
Jídlo. Také spolehlivý kamarád, když je člověku nejhůř. První vlna radosti přichází s tím, když se lahůdky nakupují.
Druhá fáze - to je útok na lednici jako takový....Spolehlivý nástroj, jak dopřát tělu libé pocity. Ovšem pokud neupadneme do sebetrýzně při pohledu do zrcadla, že se postava příšerně zaobluje.
Další moje kamarádka, která je teď na mateřské, chodí pravidelně k holiči, pokud ji přepadne chandra.
A pokud zrovna kadeřnice také nenoří do nějaké krize, tak ji obvykle hezky upraví, což je bezesporu důvod k radosti. Nehledě k tomu, že posezení u kadeřníka je ještě pořád studnicí informací, kdy člověk odchází učesán a obohacen novinkami ze života hvězd českého i zahraničního showbyznysu.
Naprosto svérázný způsob, jak se vyhrabat z duševní krize, praktikuje manžel mé spolužačky.
Cestou do práce chodí okolo nemocnice. Když je mu nejhůř, tak zajde dovnitř, uvědomí
Moje nejlepší kamarádka, známe se už patnáct let, si pouští horory nebo katastrofické filmy. Říká mi: „Víš, já se do toho děje tak poctivě vžiju, že mi pak mé vlastné problémy, pokud fakt nejsou zásadní, připadají zanedbatelné.“
Receptů, jak vybruslit ze špatné nálady či smutku, je určitě mnohem víc.
A co vy, jak si samy zlepšíte náladu? Umíte si samy udělat radost?
Nový komentář
Komentáře
Tak v tomhle článku se v mnohém poznávám...když jsem silně vytočená na partnera - zuřivě uklízím..., když mám splnín - nakupuji oblečení, kosmetiku, boty... pokud jsem nešťastná z lásky, tak jdu ke kadeřnici a vymyslím si tak bláznivý účes /obvykle stříhání, kdy vypadám příšerně /, že mne pak na dlouho přejde chuť se s partnerem vidět
Zrovna dneska jsem si radost udělala. Koupila jsem si slupovací barvy na sklo a začnu tvořit
Jsem-li naštvaná, tak uklízím ...
Jsem-li smutná, tak se láduju čokoládou, kterou zapíjím dobroučkým čajem ...
Jsem-li vynervovaná, tak si dělám radost nákupy ...
Jen teď nevím, co mám dělat. Minulý týden nějakej kretén znásilnil jednu známou a já jsem z toho trochu mimo - štve mě to, chce se mi brečet, mám strach, přemýšlím, jak se ženská může ubránit, jestli vůbec, a hlavně, to mám pořád v hlavě ... Co s tím?
"Proti životním neštěstím existují dvě útočiště: hudba a kočky."
Albert Schweitzer
Já taky uklízím když jsem hrozně naštvaná (nejčastěji na
), když jsem v depresi tak pošlu sms-ku a uděláme s dvěma kamarádkama jízdu... a jak si tak líčíme ty své životní trable a pijeme, tak za chvíli se nám všechny zdají maličké...
Takže pokud někdy přijdete k nám a budeme mít uklizeno, tak to znamená dvě věci:
a) jsem naštvaná na
b) právě odešla paní na úklid (zatím žádnou nemám, ale už se plánuje...)
minulý týden jsem se dověděla, že půjdu na operaci s kolenem, bohužel kvůli dovoleným až v září, takže mě čekaji ještě tři měsíce pajdání - tak jsem si jako náplast za každý měsíc čekání koupila lahvičku barvy na hedvábí - hned mi bylo líp a koleno na chvíli (ale malou) přestalo bolet..
Pocit, že musím uklízen mě dostává sám o sobě do stresu, takže bych potřebovala útěchu. Moje kamarádka si po každé hádce s manželem koupila nějakou ne levnou /cca kolem 1200-1500,= Kč/ voňavku. Vycházelo jí to přesně. Já si kupuji něco, co se mi líbí, např mám doma smutnou žlutou kačenu, ke které marně hledám druhou /výška cca 20 cm, kdybyste někdo o nějaké věděl/, jednou jsem si také objednala novou melodii do mobilu, jenže nebylo to přesně ono /byla moc krátká/.
Můj nejlepší lék na problémy je Jirotkův Saturnin nebo Malý princ, to podle rozpoložení. Malý princ pohladí, Saturnin vždy spolehlivě potěší.
Já teda buď uklízím, jak je už výše popsáno, to většinou, když sem naštvaná,nebo se jdu projít, popřípadě si sednout někam (samo že v létě, když je teplo) a vyplakat se, to už sem dlouho neudělala, ale nejlepší je se vykecat, takže chodím sem, kde mám kamarádky a vykecám se jim. A poslední možnost je brečet a brečet a brečet a pak se stejně někomu vykecat. A drobnosti typu udělat si radost si kupujeme preventivně při každým nákupu nebo výletu, aby na nás ta deprese nepadla.
Zluta:
přesně tak.Někdy je ten váš problém oproti jiným opravdu malinkatý.Víc, než kdy jindy jsem si to uvědomila o loňských povodních.Když jsem nadávala, že mi zatéká pod oknem do bytu a odlupuje se mi omítka....pak jsem si řekla,jak se vlstně "rouhám"-vždyť někdo nemá najednou ani kde bydlet,protože mu voda vzala vše. A proti tomu je můj "problém" nic.
.Z článku se ztotožňujis tím, že když mám krizi-uklízím.Někdy se samosebou taky něčím odměním-např. si koupím šampáňo
a večer si při něm tu svou krizi nebo problém zdůvodňuji, rozřešuji.....
Jejda, to jsem odbočila od daného tématu
Líbí se mi v článku to s tou nemocnicí, někdy nám vlastní problémy přijdou nejhorší a přitom je spousta dalších lidí okolo nás, kteří jsou na tom ještě daleko hůř. Když jsem měla krizi a rozváděla se,tak mne jeden kamarád vzal do sportovního letadla a vynesl mne do výšin. Při pohledu dolů mi řekl: Tak a teď se podívej na ten svůj problém....Vidíš ho?