Umíte naslouchat našeptávání vesmíru?

Určitě je také znáte. Šťastlivce ve vašem okolí, kterým se zkrátka daří. A co víc – zdá se, že je jejich úspěch nestojí žádné zvláštní úsilí a není ani výsledkem dlouhodobých plánů. Zkrátka jako by přišli, viděli a zvítězili. Co je to za lidi?

Většinou dělají práci, která je baví. A dostávají za ni dobře zaplaceno. To už je dvojitý zázrak. Nebo koupí naprostou ruinu za pár korun na samotě u lesa, o které nikdo nikdy snad neslyšel, a s minimem nákladů a za vydatné pomoci sousedů z ní vybudují nádhernou víkendovou chatu. A tak bychom mohli pokračovat.

Někdo o nich říká, že byli ve správném čase na správném místě, že měli oči otevřené, případně že se u nich vyplatilo pionýrské „vždy připraven“. Závistivci pak vytáhnou s trochou trpkosti připomínku, že k tomu přišli jak slepí k houslím.
Ať už je tomu jakkoliv, pravdou je, že když se s nimi pak bavíte o tom, jak k jejich náhlému – a pozitivnímu – zlomu v jejich životech došlo, často vlastně o žádných extra přípravách neví. Zkrátka se jednoho dne rozhodli, v některých případech připustí, že o tom ještě nějaký čas přemýšleli – a pak to zkrátka udělali. Na jednom se však shodnou – prý poslechli svůj vnitřní hlas, dali na znamení, které kolem nich „prolétlo“ nebo jim to jen jednoduše přišlo jako dobrý nápad.

Nezní to báječně?

Například pětatřicetiletá Magda pracovala patnáct let v kanceláři a užívala si celkem příjemně velkého platu. Ale také poměrně velkého stresu, jenž pomalu ničil její zdraví a zřejmě byl i důvodem, proč stále nemohla otěhotnět. Když se jednoho rána ploužila opět z práce takřka bez energie, dala si kafe v kavárně, které si nikdy před tím nevšimla. A hned také zjistila, že tam hledají pracovní sílu. Na první pohled bláznivý nápad ji oslovil natolik, že zašla hned za vedoucím. A druhý den dala ve svém zaměstnání výpověď. Po půl roce v novém prostředí otěhotněla.
Trochu jako z nějakého románu zní další případ. Jednou v noci se třicetileté Julii zdál sen, jenž se odehrával v domku u lesa. Z toho snu se mladé ženě vůbec nechtělo, stále se v polospánku vracela do toho malebného prostředí. V té době zrovna s manželem řešili možnost zakoupení vlastního bytu, a když se s ním Julie o svůj zážitek podělila, kupodivu ji neodbyl, ale navrhl, že by se po takovém idylickém místě mohli podívat. Ještě ten večer zasedli k počítači a vybrali si hned první nemovitost a pozemkem, která jim vyjela přes vyhledavač. Cena byla tak neuvěřitelná, že nebylo co řešit. Zdevastovanou usedlost zvelebují k obrazu svému a dodnes nemohou uvěřit, jakým způsobem k ní přišli.

Někteří lidé zastávají názor, že podobné „náhody“ nás mohou i varovat.

Čtyřicetiletá Alena nebyla řadu let u lékaře. Nebyla zvyklá si na něco stěžovat a vždy raději zatnula zuby. Navíc se cítila relativně dobře. Občasnou podvečerní únavu až slabost přikládala zátěži v novém zaměstnání. Když se teď za tím obdobím ohlídne, vybavuje si, jak se kolem ní mnohokrát „objevilo“ téma cukrovky. Když otevřela časopis, byl tam článek o cukrovce. Když vstoupila do knihkupectví, jako první ji sklouznul zrak na knihu o dietě při cukrovce. Po několika podobných úkazech se objednala k doktorovi a ten ji sdělil, že přišla právě včas. Alena je přesvědčená, že kdyby ještě nějaký čas ignorovala tyhle prapodivné náhody, mohla si své zdraví velmi poškodit.