Lidé většinou „nekruní“, ale třeba já o sobě směle prohlásím, že to ovládám. Že nevíte, o čem mluvím? Přečtěte si příspěvek čtenářky Bugy a pochopíte...

Moje dcera brzo mluvila. Protože nemohla mít ještě slovní zásobu, její projev byl, aspoň pro nás rodiče, roztomilý. Její výrazy jsme si nezapisovali, mylně jsme si mysleli, že jsou nezapomenutelné.

Ještě nechodila do školky, dala jsem ji po obědě spát a za chvíli volá z pokoje. „Mamí, tady lítá moucha."

Přece nebudu honit mouchu, mám tolik jiné práce. Jen koukej spát, to nic není.

„Ale to je moucha s motorem!" Už to u nás zůstalo, bzučící mouchy, masařky jsou mouchy s motorem.

Ještě v předškolní době nám Zdenička přinesla krásné bílé koťátko. Nechali jsme si ho. Mazlila se s ním a „ono kruní." Už taky doma neříkáme, že kočky předou.

K té kočce, on to byl vlastně kocour, se váže ještě jedno u nás zabydlené úsloví. Zjistili jsme, že je hluchý. U bílých koček se to prý stává. Dcera se rozšafně podivila: „Že na nás zrovna vyšel."

Když je nějaký problém, vždycky se někdo z rodiny najde a zvolá : „Že to zrovna na nás vyšlo!"

Zdravím,
Bugy

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou

Dnes máme v magazínu Žena-in.cz téma: Novotvary. Pište mi na redakční e-mail netradiční slova, která jste vy sami nebo někdo vám blízký vymysleli, a příběhy či situace, při kterých k jejich vymyšlení došlo.

Nejzajímavější slova ocením dárkem!

Reklama