Je to tak a je to zkušenost, léty prověřená. Vlastní děti nikdy nic nenaučíte, i kdybyste měli dvě vysoké pedagogické školy a deset kurzů asertivity. Existovat za Komenského sjezdovky, ani on by s vlastními potomky nic nepořídil. Prostě se s tím smiřte.
Pro ilustraci vám představíme modelovou situaci ve dvou verzích – jednou s rodičem, jednou s lyžařským instruktorem. Rozhodování pak necháme jen a jen na vás. (Podobnost se skutečnými osobami v následujícím příběhu je čistě náhodná…)

1. Zpocený rodič se vleče ke svahu obtěžkán vlastními lyžemi a hůlkami, pod paží malé lyžičky a za ruku táhne fňukající dítě:“Mě už bolí nožičky!“ Nasadí si výstroj, poté do ní zacvaká potomka a půl hodiny stoupají na dvoumetrový kopeček. Dítěti se chce čůrat. Rodič s ním poodejde ke křoví, drží mu hůlky i rukavice a hlídá, aby kombinéza „přežila“ akci. Vracejí se na kopec. Začíná padat sníh. Dítěti je zima. Přibližují se k frontě u vleku. Dítě vřeští a snaží se rozepnout vázání. Neúspěšně. Poté, co třikrát spadne z pomy, dvakrát zhmoždí vlekařovu ruku a nejméně jednou v hysterickém řevu přestane dýchat, je naloženo rudým rodičem do náruče a odvezeno nahoru. Má žízeň. Prohlašuje, že dolů určitě nedojede. Vzápětí to názorně předvádí a v pozici strašáka do zelí vjíždí do lesa. Každé dvě minuty pro jistotu padá. Prudší část sjezdovky zdolává zaklesnut mezi rodičovými lyžemi a protože už se stmívá, oba aktéři se s hlubokým oddechnutím vracejí do chalupy.

2. Mírně nervózní rodič předává potomka lyžařskému instruktorovi (jde-li o matku, nezřídka závidí děcku individuální péči osmahlého mládence sportovního těla). Dítě zarytě mlčí. Rodič postává opodál. Druhdy ufňukaný spratek svižnými pohyby lyží následuje instruktora k vleku. Všude je ticho, jen rodičovo srdce buší. Velká a malá postava postupují ve frontě, učitel se k žáčkovi sklání a cosi mu polohlasně vysvětluje. Děcko zaujatě přikyvuje. Při nasedání na vlek malinko zavrávorá, ale silná paže jej zkušeně podepře… a dvojice stoupá vzhůru. Nejpodivnější je, že dítěti se nechce čůrat, dokonce nemá ani žízeň. Na kopci se dlouho nezdržují a ruku v ruce sjíždějí malými obloučky směrem k vyjevenému rodiči. Dítě mává a samo se hrne k vleku. Druhý sjezd absolvuje ve dvoumetrovém odstupu za učitelem. U vleku málem předbíhá. Začíná se stmívat. Dítě se k rodiči nežene. Instruktor je přemlouvá. Uspěje teprve tehdy, když slíbí, že zítra spolu zase půjdou lyžovat…