Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Co se líbí jednomu, druhý naopak odsuzuje. A jak jsme na tom my samy vůči sobě? Umíme se na sebe podívat sebekriticky? Umíme si přiznat chyby, které děláme, umíme si přiznat špatné povahové vlastnosti, které máme? No, uvidíme…
Pokud někdo řekne, že je sám se sebou spokojený, nemá žádné špatné vlastnosti, ve všem je dokonalý a nikdy nešlápl vedle, tak to mu nevěřím. Dokonalý je jen robot, ne člověk. A kdo by chtěl svět umělé inteligence?
K lidem patří i nějaké ty špatné vlastnosti, záleží však také na tom, zda si je dokážeme přiznat, pracovat s nimi a případně je zlepšit.
Pokud chci po někom, tedy po vás milé-ženy-in, abyste byly samy vůči sobě kritické, měla bych zažít v prvé řadě sama u sebe.
Takže jestli já dokážu být sebekritická?
Myslím, že dokážu.
Uvědomuji si, že mojí špatnou vlastností je tvrdohlavost a umanutost. Většinou musím mít poslední slovo, a i když už v závěru tuším, že nemám tak úplně pravdu, přiznám to až později a je mi to pak líto.
Také jsem náladová. Většinou se pořád směju a mám dobrou náladu, jsou však i dny, kdy prostě najednou nekomunikuju. „Co je ti?“ „Nic, mám jen blbou náladu.“ Ale ti ostatní přece nemůžou za to, že mi něco přelítlo přes nos, jak se mají chudáci ve mně vyznat, když přestanu zničehonic mluvit.
Taky jsem žárlivá. Ne taková ta úplná stihačka, ale myslím, že žárlím dost. Ale zas... kdo nežárlí, nemiluje. :)
A co bych ještě na sobě zkritizovala? Slabou vůli. Takové to: „Budu pravidelně cvičit, nebudu jíst čokoládu, budu chodit do práce jen pěšky,“ mi obvykle moc dlouho nevydrží.
Se sportem kamarádka nejsem, čokoládu miluji a do práce jezdím autem nebo tramvají.
A můj nejhorší, celoživotní problém je, že většinou všude chodím „po ránu“ pozdě. Odpolední a večerní schůzky jsou v pohodě.
Ale vstát ráno přesně na čas, to se mi nedaří. Zaspávala jsem do školy, zaspávala jsem, když jsem vodila děti do školky, zaspávám do práce... Že by to byl důsledek dlouhého ponocování?
No vidíte, další špatná vlastnost.
A už toho raději nechám, nebo se mnou nebudete kamarádit. :)
Téma dnešního dne: Sebekritika
- Umíte být sebekritická?
- Co byste sama na sobě změnila?
- Umíte přijímat kritiku od druhých?
- Umíte se omluvit?
- Co považujete za svoji nejhorší vlastnost?
- Řídíte se pravidlem: Nečiň jiným, co nechceš, aby činili oni tobě…?
Pokud se na sebe umíte podívat i kritickýma očima
pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Jednu ze čtenářek odměníme luxusní kávou Carte Noire.
Nový komentář
Komentáře
Trefa:umim byt sebekriticka.nikdo nejsme bez chyb.ale umim sve chyby i priznat.
každý člověk je originální a má své chyby
Myslím si o sobě, že umím být sebekritická, snažím se i některé špatné vlastnosti u sebe změnit k lepšímu.
Sebekritická jsem asi až moc. Vidím na sobě jen samé špatné vlastnosti, na dobrou si za svět nevzpomenu. Ale nesmím se v tom moc patlat, protože potom akorát upadnu do deprese.
to "po ránu" mi připomnělo, jak jsem paní doktorce chvilku před polednem vysvětlovala, že ten exém, co má malá na tváři, je teď po ránu mnohem méně výrazný než bude k večeru
mou nejhorší vlastností,kterou jsem otravná i sobě je,že chci mít všechno tip top a všechny k tomu komanduju
Umím a někdy na sebe, až moc
Jeje, se mi povedl pěkný překlep - místo vstát jsem napsala vsát
Milá Sašo, už nemám asi co a o čem psát :-)), no pokusím se, ale nevím, nevím...
S tím zaspáváním jsem na tom byla podobně, spím moc ráda. Dřív jsem si dávala tři budíky na talíř, jeden byl takový mohutný se zvonečkama, ještě po babičce, ten byl spolehlivý, ale spadl mi jednou na zem a už nešel spravit. Dodnes na něj vzpomínám. Později, když to nepomáhalo, a budíky jsem po zazvonění zaklapla a spala dál, postupně jsem je roznášela tak, abych prostě vsát musela.
A dnes, když jsou mobily, je problém téměř vyřešen. Téměř, pokud ovšem nezapomenu nařídit budík...
Důležité je, že o svých špatných vlastnostech víte a přiznáte si je. :-)) Nikdo není dokonalý, pěkný den přeji
kdybych se tu opět nechtěla pochválit, jaká jsem ze všech světových stran úžasná, asi bych zpozorněla, že píšete o mně