Občas má každý z nás pocit tíhy a ztráty energie. Je tedy třeba ji něčím dobít a tíhu ze sebe shodit. Ale jak?
Sport, kultura, dobrá kniha, podařený flám, každému podle jeho gusta. Ale co když tato osvědčená léčidla nepomohou?
Je potřeba problémy řešit a já se domnívám, že dialog za účelem kompromisu je nejen v případě zápletky vztahu mezi mužem a ženou na místě. Ne vždy, tedy téměř nikdy, se nesetkám s dobrou odezvou. Pokud tedy vůbec s nějakou.
Mají muži vůbec zdání, co se nám křehkým a zároveň (z nutnosti) silným ženám honí vše hlavou?
Přemýšlíme a plánujeme do vzdálené budoucnosti. Zajišťujeme blaho a chod naší rodiny.
Nemyslím tím plnou lednici či vyprané ponožky.
Myslím tím, zda bude na nájem, co je potřeba dokoupit na dovolenou, a taky je například třeba řešit fakt, že už jsme dlouho nenavštívíli starou tetu. A tchyně bude mít svátek a je třeba sjednat nové pojištění a dojít s dcerou k zubaři a tak dále, vždyť to znáte.
Kde se na toto všechno najde čas, je třeba naplánovat. Plánovat znamená dohodnout se s druhým dospělým v rodině a ...
Jsem u toho.
Zasedneme ke stolu a při prvních slovech je tu to ošívání a můj boj ve snaze udržet jeho pozornost. Při bodu jedna vnímá, odkýve. Při druhém bodě si čte nápis na sirkách a skrytě se mu chechtá. Při bodě tři musí akutně na záchod.
Zase jsem nic nevyřešili, poté zvoní telefon a začíná film v televizi, který ON MUSÍ vidět.
Nevyřešené odkládám, popřípadě, a to téměř vždy, dořeším sama.
Co ale dělat pokud nejde o termín návštěvy staré tety, ale o problém ve vztahu a komunikaci mezi mužem a ženou?
A ohledně toho dobíjení energie, je toho ten váš schopen? Nebo jste to již vzdaly a "dobíjíte" klábosením či sportováním výhradně s kamarádkami?
Nebo se svým milým stále ještě procházíte "růžovým sadem"?
Nový komentář
Komentáře
Fiiiha, sorry to som tam nechcela dat 2x, to sa mi stalo prvy krat...
Dakujem vam za vypocutie, sorry ze ten moj predosly prispevok je taky dlhy. 
A este som nieco chcela dodat - ze predtym sa mi tiez obcas stalo, ze ma boyfriend nastval a potom som mala pocit, ze s nim uz nechcem nic mat, ale neskor ma to vzdy preslo... Ale tento vikend ma to fakt bolelo, a posledne dva dni mi bolo dost nanic a naozaj som mala naozaj pocit ako ze ho uz nechcem ani vidiet...
Ahojky
, su ku mne vludni, priatelski, dalo by sa povedat ze sa snazili urobit vsetko preto, aby som sa u nich citila vitana. Oni ani nie su nejaki velmi bohati, takze si nemyslim ze by mohli byt namysleni napriklad z takeho dovodu (ja osobne ani moji rodicia moc penazi nemame, ledva si teraz setrim na ucebnice). No ale aj tak ku mne boli vzdy velmi vstricni... dokonca aj ten vylet mi zaplatili oni, aj ked je mi to strasne trapne priznat a chcem im to vratit (potom ked sa mi podari si najst robotu). Jeho otec mi sice povedal, ze im to vracat nemusim, ze sa o to nemusim obavat, ale ja proste chcem - ked si to budem moct dovolit - aby si nemysleli ze som ich iba nejako vyuzivala. No a s tym ze svojmu synovi najdu sami nevestu... tak to neviem, mozno ani nie, alebo keby tak len v tom pripade, ze by nemal ziadnu znamost (ako teraz mna), a bol by sam. On ma este dvoch starsich bratov, obaja sa vratili do Hong Kongu, ale zatial ani jeden z nich nie je zenaty. Takze mozno jeho rodicia maju v tomto viacej liberalny pristup... (Ostatne, ja uz viem ze sa za neho ani vydavat nechcem). Jeden z jeho starsich bratov mal predtym za priatelku nejaku Korejcanku, studentku na vymennom pobyte, ktora u nich isty cas aj byvala (vraj jej rodicia prisli o peniaze a nemohli ju uz tak komplet sponzorovat). Moznoze su to ludia co im az tak nezalezi na peniazoch (mne pripadaju celkom stedri a naozaj nie su nejaki extra bohaci). Prepac, ja Ta nechcem urazit, len s tou hlaskou co si napisala proste nemozem s cistym svedomim suhlasit, to je vsetko.
Dakujem vam vsetkym za moralnu podporu
Tak najprv ku clarCa #20: vies, ja si myslim ze v tomto nemas pravdu. Je dost mozne, ze niektori cinania sa na belochov divaju ako na menejcennu rasu, ostatne o tom som uz pocula aj predtym a aj na strednej skole som mala zopar takych divnych spoluziakov. Ale myslim ze ohladne jeho rodicov sa mylis. Ja mam naozaj pocit, ze oni ma maju uprimne radi
A teraz k ostatnym prispevkom: dakujem vam za rady a za podporu... Nuz, ja som uz davnejsie mavala obcas pocit, ze sa s nim chcem rozist, boli casy ked sme sa nevideli napriklad par mesiacov, ale vzdy sa to po case vratilo do vybehnutych kolaji... Ja viem, ze keby som sa s nim rozisla, tak by som zostala naozaj uplne SAMA, pretoze tu mam len mojich rodicov (mamu a otcima), nemam ani surodencov, ani bratrancov, sesternice, nikoho... vseti su v Europe. No a vsteci moji kamarati/kamaratky su moooc zaneprazdneni, takze sa pomaly ani nemam s kym porozpravat. Asi je to moja chyba, neviem si moc najst priatelov. Mam asi taky pocit, ze keby sa mi podarilo najst nejakeho ineho kamosa, s ktorym by som mohla zmysluplne travit cas (a lepsie, nez s tymto teraz) tak by mi to uz nebolo take tazke zabudnut na neho... ale praveze sa mi nikoho takeho nedari najst
Můj muž je taky zároveň můj nejlepší kamarád, nemáme problémy se navzájem poslouchat, akorát nemá rád, když na něj promluvím, zatímco něco dělá na pc nebo si čte (prostě je zabraný do něčeho jiného) - to si pak všimne, že na něj mluví, ale o čem, to neví. Rádi si spolu povídáme jen tak, ale když něco řešíme, tak se snažíme být věcní.
zn0uz4: no já sice povídám, ale muž už to zná, tak neposlouchá, takže když se rozhodnu, oslovím ho a řeknu tu jednu větu....oba jsme spokojení, on si zatím přečetl noviny...
jaska: muj manzel pri ceste autem vetsinou spi... to se toho moc nevyresi
jezis ja znam chlapu co mluvej a mluvej a nic nerikaj:) a tech, co se tak radi poslouchaj, je snad jeste vic :)
Mně připadá, že kdybych za
přišla a řekla udělej to a to, že se mu nebude líbit, že mu diktuju co má kdy dělat, připadala bych si jako máma vůči dítěti. Já bych spíš řekla je potřeba to a to, co uděláš ty a co mám udělat já?
Gerda 35: nojo, jenže co pak s tou odpovědí... vždyť sobota je tááák daleko... a slíbit to tetičce a pak nepřijít...
Papenkaa, Gabi: taky jsme oba tvrdohlaví, takže řešíme uplnou banalitu a než si uvědomíme, že o nic nejde, že jeden říká druhému jen to, že se mu líbí tohle a druhý že se mu spíš líbí tamto a že se vzájemně nechceme přesvědčit...
My si popovídáme, když spolu jdem občas sami do hospody. Problém je, že když
vypije víc než 3 piva, druhý den si nic nepamatuje. 
Sonne: chceš říct, že je ještě mladá a že je to za pár let přejde?
jaska: No, a jestli to ten dotyčný z článku má několikrát týdně, tak už má možná na povídání alergii
zn0uz4: Plané řeči a pitvání opravdu nezáleží na pohlaví. Možná ochota k dialogu...
medved: plané stěžování a plkání taky nesnáším. Bývalý tchán přišel těsně před malováním:
Umírááám
"To se musí rozmydlit", povídá. Já na to:"Tak fajn, tak se to rozmydlí." On:"To nebude tak jednoduchý", přejede dlaní stěnu, "to se musí rozmydlit." Nadskočím: "No tak se to vyklidí, rozmydlí, nechá zaschnout, vymaluje, jednou dvakrát a hotovo." Tchán hloubavě:"Ne ne, to bude těžší. To se musí pořádně rozmydlit. Jojo. Jo, rozmydlit..."
Mandle: Mohu se zeptat, jak dlouho jste spolu? Manželé?
Mne docela zarazilo "zasedneme ke stolu"
U nás povídání vždycky tak nějak vyplyne ze situace a nálady. Kdyby 
zavelel: "teď si sedneme ke stolu a budeme si povídat!", tak bych se asi taky ošívala.
Já se připojuju ke Kotěti a medvedovi (19 a 47), líp ani jinak bych to nenapsala
S
si můžu pokecat o všem díky tomu, že je to nejen můj manžel, ale i nejlepší přítel. On naslouchá mě, já jemu.
jaska: ja spis nez reseni nesnasim takove to plane stezovani...ty kecy typu, tohle je blby a tamto je blby a tohle se mi nelibi a tamto se mi nelibi....to bych
...neco se ti nelibi...ok, co s tim budeme delat ? jak to budeme resit ? ale takove to placani 100x dokola o nicem 
...jesteze jsme doma oba konstruktivni a na popsane pripady narazime max nekde o dovolene 
kubikm: no jasne, tak proc se zenska divi, ze s ni chlap nechce porad dokola neco resit :)) me staci rict - pojedeme tam a tam, udela se neco takhle. a je to jasny. kdyz se mi to nelibi, tak reknu, jak bych to udelal, a hotovo, ale mluvit hodiny treba o nejake ceste.. to neee, na to nemam silu :)