Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, to je věc celkem jasná, ale co s tím, když dojde na hádky? Necháte se „rozcupovat“ od svého milého na kusy nebo bojujete stejným metrem jako on?
Patent na šťastné a dokonalé manželství nebo partnerství, které by se zcela obešlo bez černých mráčků, snad ani neexistuje. Lidé jsou tolik odlišní, že shodnout se na všem prostě nelze. Občasná hádka dokáže dobře vyčistit vzduch a třeba i sblížit. Jde jen o to, jaký je váš „soupeř“...
„Moje manželství je jako horská dráha. Milujeme se stále stejně jako na začátku, tedy před čtyřmi lety, jen teď často narážíme na naše stejně tvrdohlavé povahy. A to mi věřte, že když se sejdou dvě takové palice, není to žádná legrace...,“ popisuje Petra vztah se svým mužem Honzou.
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com
V partnerství se nejčastěji naráží na to, kdo z protějšků je submisivnější anebo naopak dominantnější. Disponují-li oba partneři spíše tou výraznější povahou, může to často zajiskřit ve velkém.
„Za moje velké mínus považuji hlavně to, že neumím Honzu ubít argumenty tak, jak to zvládá on. To mu jde naprosto bravurně. Ať už se dohadujeme o čemkoli, chyba je vždy u mě, bez ohledu na to, na čí straně ta pravda opravdu je,“ dodává Petra. „Musím přiznat, že přestože svého muže miluji nadevšechno na světě, tohle bývají momenty, kdy si připadám jako malá nesvéprávná holka.“
Obecně by se dalo říct, že si lidé žijící v páru nebo manželství často neuvědomují, že vztah není o tom, kdo je mistr hádek, kdo dokáže toho druhého lépe zranit nebo ještě hůř, ponížit, ale o kompromisu, toleranci a umění vyjít si vzájemně vstříc. O tom, jak moc jsou si partneři schopni ustoupit a následně spolu vycházet. Protože tím, že chce jeden nebo druhý dosáhnout těch největších vítězství, většinou dochází k největším ztrátám.
„Naše hádky končívaly mým pláčem a tichou domácností. Honza jako správný tvrďák nad mým nešťastným výrazem nikdy nehnul ani brvou. A tak jsem se zbytečně trápila dál. Špatně jsem spala a ztratila sebevědomí, z nervů způsobených právě těmito nesmyslnými hádkami jsem dokonce začala trpět atopickým ekzémem. Nakonec jsem se rozhodla, že na to, abych byla neurotická z chlapa, kterého sice miluji, ale dává mi v takových chvílích vážně zabrat, jsem ještě dost mladá. Teď docházím pravidelně na kognitivně-behaviorální terapii a krok po kroku se mi vrací mé zdravé já. A hádky? Ty už začínám zvládat a místo toho, abych se zhroutila, Honzu radši slušně pošlu do háje.“
Přečtěte si také:
- Hádky kvůli penězům. Řešíte to také?
- Hádky jsou u nás na denním pořádku
- Na hádkách je usmiřování to nejlepší, říká Ester Janečková
Nový komentář
Komentáře
Není s kým se hádat. Já na to nikdy nebyla. Raději jsem šla něco dělat a bylo po roztržce.
peetrax — #18 Nojo,j já čtu jen nadpisy
A to jen měla být vtipná připomínka. Já vím,vtipná nejsem. Se polepšim.
denkas — #16 takhle to tam fakt napsáno není. Zas vidí někdo jen to, co chce.
Nehádáme se!
Je po Vánocích,tak už nemusí mít deprese ,ale máme se pořádně rafnout
Samé rady nad zlato.
a najust se hádat nebudu a nebudu
Jiřah — #14já zas mám na všechno hned odpověď

Nemusím se hádat , protože mám vždy pravdu . . .
Nemám se s kým hádat.,což je super
naštěstí se nemám s kým hádat
Nechápu, proč bych měla někoho "ubíjet argumenty", jak je psáno výše. Hádka snad není od toho, aby se ukázalo, kdo má navrch, ale aby ¨ti dva vzájemně pochopili, o co komu z nich jde a dokázali najít kompromis...
tenhle způsob komunikkace nic neřeší
Nehádáme se. Snažíme se si vše vyříkat v klidu. Nemá to cenu se hádat,nemám to ráda. V životě jsou důležitější věci
Myškomedvídek — #1taky tak, před 20lety ještě před svatbou jsem pochopila, že to nemá cenu
No to je otázka .... člověk musí dospět k tomu, jestli to stojí za to nebo ne. Ale navrch, jaksi, se snaží být i jiní, tím nemyslím partnery, či manžele, ale třeba i např. kolegyně v práci. To bývá kolikrát horší, než cokoliv jiného. Některý baby jsou prostě pohroma



Teď se s mužem už nehádáme...ale byly doby, kdy
naše diskuse mívaly opravdu grády...
Ono je všeobecně dost málo věcí, které stojí za hádku.
A když se nad tím člověk zamyslí, tak obvykle zjistí, že zrovna to, oč se hodlal přít, mezi ně nepatří.
Jiná věc je, jestli někdo používá hádky k tomu, aby si dokazoval, že on má navrch. To už pak není důvod hádky důležitý, a argumenty taky ne. Osobně to nemám ráda ani jedno, ani když někdo chce bejt ten "vedoucí" a vyřvat si svoji pravdu, ani když jiný brečí a hroutí se z téhož důvodu, aby si tímhle vynutil to svoje.
Z boju, kdo je doma vudce, jsem uz daaaaaaaavno vyrostla. Nikam to nevedlo. V tomhle vztahu se nehadame. VON uz ma bourliva leta taky za sebou a kdyz o necem DISKUTUJEME, davame si kazdy prostor na vyjadreni sveho nazoru - a druhy mu fakt neskace do reci a nepresvedcuje. Je to strasne jednoduche a mnohem lepsi, nez italie a rev a plac.
Myškomedvídek — #1My se taky nehádáme, ale občas si říkám, jestli je to normální. Ale nechce se mi ptát se manžela, jestli by se se mnou nechtěl občas jen tak pro forma pohádat.
občas teda doma vypěníme... ale nikdy nic v hádce nevyřešíme, vydechnem a v klidu si oba připravíme argumenty a posloucháme a reagujeme na to co druhej říká, a občas si i jeden nebo druhý poupraví názor...
s manželem se nehádáme