Foto: Shutterstock

Dohledat první rychlé občerstvení v Čechách není lehké, ale je jasné, že existovalo už za Rakouska-Uherska. Rozhodně do něj nechodily paničky z vyšších vrstev, bylo určené pro těžce pracující lid. Ze začátku bylo součástí řeznictví, ve kterých si za pár korun mohli strávníci dopřát například  tlačenku s octem a cibulí, guláš či frankfurtskou polévku.

Později už se rozjela samostatná bistra, kiosky a různé stánky, například na koupalištích, kde se návštěvníci musejí vypořádávat s otravným hymzem. Některé z vyjmenovaných restauračních zařízení přežily dodnes, a tak se naštěstí stále můžeme občerstvovat nezdravým jídlem všeho druhu. Mezi evergreeny patří párek v rohlíku, hranolky s kečupem, grilované kuře či langoš.

Foto: Shutterstock

I když se rychlé občerstvení začalo rozvíjet především v moderní době, tedy ve 20. století, dochované písemné prameny, ale i archeologické nálezy napovídají, že pouliční bufety, kde se podávalo jídlo k okamžité konzumaci, existovaly mnohem dříve, například v nejstarších kulturách ve Středomoří, ale i na Blízkém či Dálném východě. Zkrátka všude, kde se díky městskému způsobu života zrychlilo tempo.

Zajímavosti ze světa „junk food“

Párek v rohlíku

Párek v rohlíku je samozřejmě česká varianta klasického amerického hod dogu, ale kdo by si myslel, že se k nám dostal z USA, je na omylu. V Česku se prý párek rohlíku začal prodávat už v roce 1972. Tehdy se nechal českobudějovický řezník Václav Masopust inspirovat na dovolené ve španělském Madridu podobným jídlem. Když se vrátil, zavedl párek v rohlíku ve svém bistru v Krajinské ulici v Českých Budějovicích. Na menu však nebyl napsaný jako párek v rohlíku, nazýval se pikador, podle zápasníků s býky. Od té doby se v jižních Čechách této pochoutce opravdu tak říká.

Foto: Shutterstock

Kečup vs. tatarka

Kečup se v rychlém občerstvení nepodával vždy. Jde totiž o omáčku, která vznikla ve východní Asii. V angličtině byl poprvé zapsán do slovníku v roce 1690, ale u nás nebyl obvyklým dochucovadlem v domácnostech ani za socialismu, i když ho vyráběla například společnost Otma či Hamé. Cestu si našel až po revoluci, kdy se na trhu objevily i zahraniční značky, avšak díky zrušení potravinářských norem nevalné kvality. I přes to, že se po roce 2003 kvalita kečupů zvedla, Česká republika je takovým malým evropským unikátem. Prodá se u nás totiž o 40 % více tatarské omáčky než kečupu.

Foto: Profimedia

Langoš

Langoš rozhodně není pochoutkou českého původu. Jde o smaženou maďarskou placku z kynutého těsta. U nás se ale rozšířil už v období Rakouska-Uherska. Zatímco u nás vede varianta kečup, česnek, sýr, v Mraďarsku je nejoblíbenější ten se šunkou, lečem nebo potřený zakysanou smetanou.

Foto: Shutterstock

Čtěte také:

Reklama