Dohledat první rychlé občerstvení v Čechách není lehké, ale je jasné, že existovalo už za Rakouska-Uherska. Rozhodně do něj nechodily paničky z vyšších vrstev, bylo určené pro těžce pracující lid. Ze začátku bylo součástí řeznictví, ve kterých si za pár korun mohli strávníci dopřát například tlačenku s octem a cibulí, guláš či frankfurtskou polévku.
Později už se rozjela samostatná bistra, kiosky a různé stánky, například na koupalištích, kde se návštěvníci musejí vypořádávat s otravným hymzem. Některé z vyjmenovaných restauračních zařízení přežily dodnes, a tak se naštěstí stále můžeme občerstvovat nezdravým jídlem všeho druhu. Mezi evergreeny patří párek v rohlíku, hranolky s kečupem, grilované kuře či langoš.
| I když se rychlé občerstvení začalo rozvíjet především v moderní době, tedy ve 20. století, dochované písemné prameny, ale i archeologické nálezy napovídají, že pouliční bufety, kde se podávalo jídlo k okamžité konzumaci, existovaly mnohem dříve, například v nejstarších kulturách ve Středomoří, ale i na Blízkém či Dálném východě. Zkrátka všude, kde se díky městskému způsobu života zrychlilo tempo. |
Zajímavosti ze světa „junk food“
Párek v rohlíku
Párek v rohlíku je samozřejmě česká varianta klasického amerického hod dogu, ale kdo by si myslel, že se k nám dostal z USA, je na omylu. V Česku se prý párek rohlíku začal prodávat už v roce 1972. Tehdy se nechal českobudějovický řezník Václav Masopust inspirovat na dovolené ve španělském Madridu podobným jídlem. Když se vrátil, zavedl párek v rohlíku ve svém bistru v Krajinské ulici v Českých Budějovicích. Na menu však nebyl napsaný jako párek v rohlíku, nazýval se pikador, podle zápasníků s býky. Od té doby se v jižních Čechách této pochoutce opravdu tak říká.
Kečup vs. tatarka
Kečup se v rychlém občerstvení nepodával vždy. Jde totiž o omáčku, která vznikla ve východní Asii. V angličtině byl poprvé zapsán do slovníku v roce 1690, ale u nás nebyl obvyklým dochucovadlem v domácnostech ani za socialismu, i když ho vyráběla například společnost Otma či Hamé. Cestu si našel až po revoluci, kdy se na trhu objevily i zahraniční značky, avšak díky zrušení potravinářských norem nevalné kvality. I přes to, že se po roce 2003 kvalita kečupů zvedla, Česká republika je takovým malým evropským unikátem. Prodá se u nás totiž o 40 % více tatarské omáčky než kečupu.
Langoš
Langoš rozhodně není pochoutkou českého původu. Jde o smaženou maďarskou placku z kynutého těsta. U nás se ale rozšířil už v období Rakouska-Uherska. Zatímco u nás vede varianta kečup, česnek, sýr, v Mraďarsku je nejoblíbenější ten se šunkou, lečem nebo potřený zakysanou smetanou.
Čtěte také:
- Nejslavnější fast food slaví narozeniny. Podívejte se na retro reportáž o jeho začátcích v Čechách
- Klasické maďarské langoše
Nový komentář
Komentáře
Já bych řekla, že jsem kečup používala již před rokem 1989, když byly děti malé...
Kdy se změní občerstvení v ČR? Jít s dítětem do ZOO znamená táhnout s sebou jídlo, v občerstvení nabízí smažák, hranolky, párek. Dnes, kdy má mnoho dětí různé diety, je to dost divné.
To se docela divím, že se prodá víc tatarky... kečup je odpornost, a přitom to cpou skoro do všeho.
Kečup spolehlivě zkazí cokoli jedlého. Dobrovolně bych to nepozřela. Třeba právě v těch rychlých občerstveních je třeba zdůrazňovat, že chci jídlo bez kečupu, a stejně mi ho občas nacpou. Fuj.
To jsme tedy byli pokroková rodina. Kečup byl u nás běžně, stejně jako protlak a dokonce rajčatová šťáva.