Příspěvek k dnešnímu tématu poslala i trojnásobná maminka s nickem Ula. A také připojila fotografii svých krásných, roztomilých dětí. Než však došlo k „prvnímu pohledu“ zažila si svoje. Více už v příspěvku.

Dobrý den,
Jelikož se mi nyní během čtyř let narodily tři dětičky, moc dobře vím, že ten první pohled právě narozeného miminka si každá maminka zapamatuje na celý život.

Ne každé ženě se poštěstí mít děti a tento životní okamžik si vychutnat, ale stojí to za to...
Jak jsem už psala dříve, na děti jsme čekali pět let. Pak se nám konečně poštěstilo a já otěhotněla. Jenže od půlky těhotenství jsem ležela, nohy nahoře, tvrdnutí břicha, pocit, že to asi nedopadne dobře. Do toho mě stále v porodnici kontrolovali, že dítě neroste jak má. Empatie lékařů nic moc, protože věty typu - no my si Vás tady ještě necháme, je to nějaké divné, Vám nedělali odběr plodové vody? aj. - moc člověku na klidu nepřidávalo. Těhotné mají citlivější přístup ke všemu, tak jsem jen trpělivě čekala na den D. A ten přišel koncem května 2006. Po vyvolávaném porodu jsem nakonec zvonem porodila krásnou holčičku, která ale měla lehce nad dvě kila - a byla moc krásná. I doktoři i ostatní personál si jí se zalíbením prohlíželi. Jenže po vytažení nedýchala, tak do ní jemně strkali lékaři hadičky, třásli s ní a celkově se jí snažili oživit, až jsem si říkala, že asi stejně umře. Pocit marnosti... za pár chvil se ji podařilo rozkřičet, tak jsem se rozbrečela štěstím i já. Když mi jí dali k hlavě a já viděla její modré oči a takový ten krásný pohled - tak mami, jsem na světě - bylo mi báječně. Pak jí ale odnesli.

Druhý den - 12 h po porodu - mi sestra na pokoji oznamuje - tak maminko, kde máte dítě na kojení - já na to, že musí být u nich. Až po hodině jsem se dověděla, že leží v inkubátoru. Šla jsem se tedy na tu naši malou princeznu podívat. Byla krásná, růžová, spinkala, jen kapačka zapíchnutá v hlavě mě vyděsila. Vtom ke mě přišla lékařka a začala ukazovat graf, kolikrát holčička přestala dýchat, že jí museli oživovat.
Stres, co zase bude při dalším kojení. Tak šly dny. Asi čtvrtý den jsem šla kojit a před oddělením na tabulce nebylo jméno mé dcery. Krve by se ve mě nedořezal, jak jsem se lekla, že umřela. Ono se není čemu divit, když na mě prakticky pravidelně lékaři mávali s těmi svými grafy a zdravotním stavu. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a malá byla o patro níže na „méně rizikovém“ oddělení.

Po roce a půl jsem otěhotněla znova, proležela krásné čtyři měsíce léta 2008. Začátkem listopadu se mi narodil chlapeček. Vzhledem k tomu, že jsem se při prvním porodu dusila - astmatička - tak jsem nechtěla riskovat a domluvila si císařský řez. Měla jsem indikaci i na páteř - jsem po operaci plotének - tak s tím problém nebyl. Nechtěla jsem však uspat, chtěla jsem si prožít ten první pohled s mým synem, a ten jsem si také užila. Malý byl krásný, nebyl vůbec pomačkaný, vypadal po porodu spokojeně a já pro příval slz neměla možnost si ho pořádně prohlédnout, ale ten oční kontakt tam byl a to si budu pamatovat stále. Taky ten šílený stres, který jsem měla v těhotenství, že o něho přijdu, ten rázem pominul a bylo mi krásně.
Na JIP mi však začalo být strašně zle a začala jsem se dusit, třást a omdlévat, tak na to moc hezké vzpomínky nemám. Když mi ho přinesli na první kojení, nevěděl, co má s prsem dělat, tak si mě jen tak prohlížel a snad se i usmíval.

Když jsem se po třičtvrtě roce dozvěděla, že budu mít třetí miminko, bála jsem se opět rizikového těhotenství i císařského porodu, ale věděla jsem, že kdybych se rozhodla jinak, že bych si to celý život vyčítala. Tak jsme všechno zvládli, opět proleželi těhotenství, zvládli císařský řez a tentokrát jsem se radovala z krásně donosené a zdravé holčičky. Její pohled jakoby vyjadřoval vděčnost, že je na světě. Určitě mi to tak přišlo. Já byla šťastná, že jsem trojnásobná maminka a když se ty tři koťata ke mě přitulí třeba večer, kdy jim čtu pohádky, tak vím, že tohle jsou ty nekrásnější životní okamžiky.

Ula

pozn. red.: text nebyl redakčně upraven

deti

___________

Nádherné děti! Ať vám dělají v životě jen samou radost.:) Moc děkuji za příspěvek a samozřejmě i za fotografii.

Saša

Téma dnešního (prvního letního dne) 21. června: Na ten první pohled nikdy nezapomenu

Dnešní téma je o prvním pohledu na naše děti.  Ať už na ty nedávno narozené, na odrostlejší, nebo na ty, které už rodičovské příbytky opustily. Pohled na ně však zůstává, hlavně ten první, pro mnohé nezapomenutelný.  

  • Ty čtenářky, které na ten první pohled už zapomněly, jistě svou paměť rády oživí
  • Ty, které to zažily nedávno, určitě si první pohled na jejich miminko rády připomenou
  • A ty, které to teprve čeká, těm tento nezapomenutelný první pohled ze srdce přeju

Ať už se výchova dětí podaří nebo nepodaří, ať už je dítě slušné, nebo je to malý lump, a v neposlední řadě, ať už se narodí miminko zdravé, či nemocné, první pohled - těsně po narození, ten je nezapomenutelný. Co všechno nám v tu chvíli proběhne hlavou?

  • Ty jsi ale krásné miminko
  • Ty jsi ale ošklivé
  • Ty jsi celý tatínek
  • Co tě asi v životě čeká, ty můj drobečku
  • Ty jsi mi ale dal(a) zabrat
  • Budu tě milovat a chránit po celý život
  • Konečně jsi tady
  • A nebo také nic...

Spoustu jiných dalších otázek a také odpovědí. Ty už jsou na vás, milé čtenářky. Co vás napadlo při prvním pohledu na vaše děťátko?

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Nejlepší příspěvek tentokrát odměníme i dětským dárkem: hrou FERDA: Hodiny a čísla

ferda

Pokud máte děti, které už hodiny znají, můžete počkat s hrou na vnoučátka, případně jí obdarovat nějaké jiné, vám blízké malé dítě v okolí.