Lázeňské seznámení. S mým budoucím manželem jsem se seznámila v lázních. Já jsem nastupovala měsíční léčbu v Jeseníkách, on za tři dny končil.

Poprvé jsme se uviděli v jídelně. Moc se mi líbil... nechtěla jsem ale být ta, co uhání lázeňáka, tak jsem vyčkávala. On mě zaregistroval den poté, kdy seděl v kulturní místnosti a dívali se s chlapama na fotbal.

Chtěly jsme s holkama jít s nimi k večeru do místní hospůdky na pivko a taky zhlédnout další důležitý zápas ve fotbale - v roce 2000.

Můj budoucí muž prohlásil, že jedině jako roztleskávačky na tribunu, tak jsme šli... Pak jsme spolu debatili v širším kruhu lázeňských pacientů až do rána a pak už jsme se od sebe nehli... Za tři dny jel domů.

Vyměnili jsme si adresy, ale vlastně to nebylo třeba. On dojel domů do Ostravy a začalo se mu hodně stýskat. Já jsem zatím „smutnila“ v lázních.

Za týden jsem ho měla zpátky a to už vlastně začal náš vztah. Z lázní jsem nejela domů, ale k němu, abych „omrkla situaci“. Pak si vzal on dovolenou a jel se mnou přes celou republiku k nám.

Za dva měsíce se ke mě nastěhoval, za další tři měsíce jsme se vzali a pak založili pětičlenou rodinku. Brali jsme se po pětiměsíční známosti!

Dneska se tomu směju, ale jsem ráda, že nám to vyšlo (klepu), protože partneři se většinou pořádně projeví až tak za rok, za dva a teprve pak se dá říct, jestli ten vztah má budoucnost nebo ne. My jsme měli štěstí. Jsme spolu 11 let. Čas tak rychle letí. 
Ula

Ulo, po jedenácti letech, bych to už neměnila, to je jasná známka toho, že ty lázně má na svědomí osud. Přeji hodně štěstí a hodně lásky. To je milé dnes vaše příspěvky číst. Míša

Celý dnešní den věnujeme náročné práci andílka jménem Amor. Kdepak se strefil do vás?

Pište na redakce@zena-in.cz