Vtipně pojala dnešní téma čtenářka s nickem Ula. Místy je to jako přes kopírák s mými vlastními zážitky. A myslím, že nás takových bude víc. Pokud si přečtete následující příběh, tak si nejen zavzpomínáte, ale také se u toho pobavíte.

Jako malé dítě jsem do kina chodila hrozně ráda. Pohádky pro děti stály 2 Kčs, Sovětské pohádky - Jen počkej zajíci! aj. 1 Kčs, kde jsou to doby. Muselo nás ale v naší obci být alespoň šest platících, aby promítač mohl pustit film, taková byla zásada. Tak jsme stáli před kinem a čekali... vždycky se nás pár sešlo. Připomnělo mi to film Vesničko má středisková, tak takové to bylo i u nás.

Pak se začal promítat Nekonečný příběh. Pamatuji si, že uvaděčky dávaly židle i z boku, pár lidí sedělo i na schodech - jak bylo narváno. Atmosféra krásná. Pak se už neprodávaly lístky do poslední řady, protože se všeobecně říkalo, že opěradlo, které se táhlo celou zadní částí kina je plné vší. Nevím, jestli to byla pravda, ale lístky tam opravdu nikdo nedostal. Kde ta doba je.

Okolo dvaceti let jsem byla v Paříži na výměnném pobytu. Poprvé v životě jsem navštívila trojrozměrné 3D kino. Netušila jsem do čeho jdu. Seděla jsem v první řadě a když byl puštěný film, my brýle na očích, udělalo se mi nevolno. Hýbal se totiž i celý malý sál a tak jsem sundala brýle, klekla jsem si opačně čelem k sedátku a čekala, jestli „to vydržím“ nebo vyvrátím obsah oběda. Bylo mi příšerně. Asi po třech minutách přišla mladá uvaděčka, otevřela dveře, zeptala se, jestli není někomu špatně, vylezla jsem ze sálu jen já, ostatní se smáli, dveře se zavřely a já jsem nechápala, jak to může ten zbytek lidí vydržet. Dodnes bych už tam nevlezla a když jsme byli nedávno v Dinoparku, kde se promítá něco podobného, obešla jsem Dinokino obloukem.

Dnes už do nových multikin nechodím. Není čas a taky mě k tomu nutí neúměrná cena. Naposledy jsem byla na nějakém příjemném filmu od Hřebejka, snad Horem pádem. Nemohla jsem si však film pořádně vychutnat, protože vedle mne seděl puberťák a celou dobu vše komentoval, přišel do kina sníst snad tři sáčky brambůrků a celkově otravoval. Takže kino soukromě doma.

Ula

Pozn. red. Text nebyl redakčně upraven

__________

Milá Ulo, Váš příběh mě fakt moc pobavil. Nejsme my snad kamarádky ze školy?:) Jen počkej zajíci za 1 Kč. :) Přistavené židle v kinosálech..., 3D kino jsem viděla jen jednou... to je jako přes kopírák. :) Snad jen s výjimkou toho, že nám ještě doma chybí to soukromé kino. :( Třeba přinese Ježíšek, ale to už jsem moc daleko. Vracím se zpátky k dnešnímu tématu a k vašemu příspěvku, za který děkuji.

Saša

Kino je tématem dnešního vydání, dne 14. července

  • Kdy jste naposled byla v kině?
  • Jaké máte ráda filmy?
  • Který je váš nejoblíbenější?
  • Když chcete nějaký film opravdu vidět, jdete na něj do kina, počkáte, až vyjde na DVD, nebo se na něj podíváte prostřednictvím internetu?
  • Máte ve vašem bydlišti kino?
  • A co letní kino?
  • Zdají se vám dnešní ceny vstupenek přehnané?
  • Upřednostňujete velká multikina nebo malá klubová kina?
  • Myslíte, že úroveň natočených filmů v současnosti upadá?
  • Pokud by to šlo, na jaký film byste nás pozvala Vy osobně do kina? (jakýkoliv)
  • Odešla jste někdy z kina?
  • Pláčete v kině?

Pište o čemkoliv, co se týká tohoto krásného filmového tématu. Pište o svých zážitcích ze sedadel kin, ale i o prožitcích z filmového plátna. Můžete poslat i odkazy na YouTube, můžete cokoliv. Jako ve filmu…

Na vaše příspěvky se moc těším.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Nejlepší příspěvek odměním – jak jinak – filmem.  Bohužel, nepozvu Vás do kina (i když, kdo ví)), ale zatím posílám jen DVD: film režiséra Jiřího Menzela: Skřivánci na niti a k tomu na odlehčení Popelku

popelka

 

Reklama