Milá redakce,při přečtení tématu na dnešní den jsem si samozřejmě ihned vzpomněla na vyvolávaný porod před čtyřmi lety, který byl k nevydržení.

Vím, že když mi asi pět vteřin při porodu bylo "normálně", byla jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem. Nechala jsem si nakonec i dát epidurální analgezii, která mi hodně pomohla.

Před porodem jsem si říkala, že nebudu chtít, aby mi doktor píchal do páteře a jak jsem ještě ráda tuto pomoc přijala... Po porodu jsem si říkala, že už nikdy a nakonec jsem si to ještě zopakovala dvakrát.

Ještě horší bolest jsem však zažila před deseti lety. Po odběru krve jsem venku omdlela, spadla v bezvědomí hlavou dolů ze schodů a byla pěkně pomlácená. Měla jsem nohu v sádře a měsíc byla k nepoužití.

To jsem ještě netušila, že ten hlavní problém, že jsem si zničila ploténku v páteři, se teprve ozve. Asi za tři měsíce jsem začala mít šílené bolesti páteře a nohy, noha mi úplně hořela a byla to taková bolest, že jsem řvala i venku.

V nemocnici mi dvakrát dělali obstřik nervu pod CD - nikomu nepřeji, ale na chvíli jsem aspoň měla po problému, než jsem se dostala na operaci...
S páteří mám velké problémy stále, ale na druhou operaci už nechci, protože se bojím, aby vše dopadlo dobře. Dokud chodím, tak to neřeším.

Přeji všem, aby se jim bolesti vyhýbaly, ať ty fyzické, tak i psychické. Je to ale život a bohužel bez bolesti to nejde.

Ula

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.


Ze čtyř dětí mi vyvolávali porod jen s Alicí. Bez epidurálu. Už nikdy nebudu tak blbá, abych to nenechala přírodě! Přirozeně byly pro mě porody sranda. Vím, o čem mluvíš. M.

Jinak dnes stále povídáme o bolesti

Jak snášíte bolest všeobecně?

Můžete o sobě říci, že jste hrdinka, nebo spíš opak?

Souhlasíte s tvrzením, že muži jsou padavky?

Jak vzpomínáte třeba na porod?

Pište, co vás k tomu napadne na redakce@zena-in.cz