Milá redakce,

kde jsem byla nejdál od domova? Asi ve Španělsku... V roce 1999 jsem si se svým tehdejším přítelem domluvila, že bychom spolu mohli jet k moři. Zaplatili jsme si pobyt na pobřeží Costa Brava a už jsem se moc těšila. Mezitím jsme se však rozešli, tak jsem řešila, s kým pojedu. Nechtěla jsem rušit zájezd, moře už jsem potřebovala po náročném školním roce kantorky jako sůl. Tak jsem si dovolenou domluvila se svojí kamarádkou. A to jsem ještě netušila, co mi provede.

Cesta autobusem byla příjemná. Vždy se mi na takovém zájezdu líbí to, jak postupně z neznámých lidí, kteří sedí okolo nás, se stanou známí, jak plynou kilometry, člověk se rozpovídá a je mu fajn. My jsme seděli hned za řidiči, tak jsme měli o zábavu taky postaráno, bavili nás celou dobu. Pobyt ve Španělsku neměl chybu, všude kavárničky, diskotéky a noční příjemný život, moře čisté a lákavé, prostě dovolená jak má být. Co však byl pro mě největší šok - moje kamarádka si druhý večer "nabrnkla" nějakého cizince, který rozdával letáky a lákat na diskotéky.

Vůbec si spolu nerozuměli, kamarádka neuměla cizí jazyk vůbec, ale to "zalíbení" bylo tak veliké, že od té doby vždy čekala, až v noci mladíkovi skončí pracovní doba a odjela s ním pryč. Hrůzou jsem se třásla, jestli se mi vrátí v cizí zemi zpátky na pokoj, ale to poblouznění bylo tak veliké, že kdybych jí něco říkala, byla by na mě naštvaná... Když jsme odjížděli, byla smutná, ale věděla, že se jednalo jen o milostný románek... chvíle s neznámým byli asi tak silné, že jsme další rok jeli na stejné místo zase. Já jsem byla spokojená, že se vrátíme tam, kde mi bylo tak dobře a ona doufala, že svého milého potká zase... a měla pravdu. Rozdával opět letáky, opět jen kývli a opět jsem jí celé noce neviděla. Už jsem se o ní ale nebála. Brala jsem to tak, že je to její život a do toho se já jí plést nebudu. I tak byl pobyt moc fajn, krásně jsem si užila moře, sluníčka a španělské pohostinnosti. Další rok jsem však raději objednala jako spolucestující mojí maminku... ten rok však cestovní kancelář zkrachovala a nikam jsme nejeli. A protože v té době kanceláře ještě nebyli pojištěné proti úpadku, ze zaplaceného zájezdu jsme doteď neviděli ani korunu a nic taky už neuvidíme.

Perlička pro pousmání:
Jak dítě jsem s našima byla v Bulharsku na dovolené. Vlakem jsme jeli tři dny, špinaví a upocení jsme dojeli šťastně do kempu... Společné sprchy a WC byly na konci kempu. Taťka si vzal ručník, mýdlo a šel "spáchat hygienu". Byl strašně zklamaný, že teče jen ledová voda. Tak se namydlil a myl se tou ledovou. Vtom začala téct teplá... tak si chvíli liboval, pak ale zjistil, že voda teče jen od nohou dolů... a v tom se lekl, protože za plechovou zdí zrovna někdo čůral a protože tam byl ten plech už zkorodovaný, protékalo to hezky na toho našeho taťku. Ještě teď se mu z toho dělá zle.

A tak to chodí na světě... S úsměvem hezký den.  :)

Ula

Text nebyl redakcí upraven.

Aaaa! Právě jsem vyléčena ze všech myšlenek na kempování. Taťku zdravíme :)

Téma na dnešek: Nejdál od domova

Které místo nejdál od domova jste navštívila vy? A jaké to tam bylo? Pište nám už teď na adresu  

redakce@zena-in.cz

Došlé příspěvky budeme v průběhu dneška zveřejňovat a odpoledne vybereme jeden, jehož autorku odměníme citrusovým sprchovým krémem Welleda, dvd Cvičení po porodu a knížkou o vaření.