Dobrý den, původně jsem se nechtěla se svými zážitky svěřit, ale jsou tak zajímavé, že udělám opak a podělím se s Vámi o ně.

Můj děda byl ze 13 dětí.

Jako malinkých jich ještě pět umřelo na různé nemoce. Dříve to tak bylo, že nebylo očkování a ta úmrtnost byla docela vysoká. On sám se dožil 85 let a zemřel jako poslední. Vždy, když se mu v noci zdálo, že si hraje on sám vždy jako čtyřletý chlapeček na dvorku s jedním ze sourozenců, tak ráno přišla zpráva, že dotyčný sourozenec ze snu umřel. Běhal nám mráz po zádech.
Jednou vletěla do okna v ložnici bílá holubice, praštila se o výplň okna a umřela. Děda obešel dům, vzal holubici do ruky a řekl, že mu umřela máma. Tak se také stalo.

Před několika lety si večer povídal v posteli s babičkou a vtom někdo zaklepal na dveře. Nikdo tam však nebyl. Děda přemýšlel, že to je nějaké znamení, nevěděl však jaké. Babička za tři dny umřela. On sám pak jednou ležel v kuchyni na gauči, nebylo mu moc dobře a vtom něco zaťukalo ve skříni. Děda řekl, že za tři dny umře a to se také stalo.
Pak jsem se v domě hodně dlouho bála, ale časem člověk už za různé věci zapomene a žije se dál.

Jednou jsem však šla s malými dětmi pryč z domu na zahradu, zamkla jsem a vzpomněla jsem si, že se vrátím pro kapesník - otevřu dveře a nemohla jsem udělat krok. Vedle mě se mihl stín a zmizel nad schody. Bylo mi nepříjemně.

Večer jsem pak s taťkou byla ve špajzu na chodbě a viděla jednu starou tašku, kterou babička milovala - tak říkám, že to je ta babiččina oblíbená taška - a vtom se z přestíně ozval babiččin hlas. I moje malinká dcera se otočila a vykulila oči. My s tátou jsme oněměli a byli v šoku... mamče jsme to ani neřekli, protože by se bála.
Na jednu stranu má člověk hezký pocit z toho, že naši milovaní s námi tímto způsobem žijí dále, na druhou stranu jsou to např. pro mě tak silné zážitky, že se bojím. Věřím, že něco existuje, je to možná dobře... člověk se tak totiž lépe smíří s tím, že lidé, které stále nosíme v srdci, jsou možná s námi - ani o tom nevíme.

Ano, je to lidská vlastnost uchovat si to hezké někde v iluzi raději, než, se smířit s tím, že jsou pryč. Máš pravdu. Je to zajímavý příběh. Míša

Právě otázce karmy ve vašem vlastním životě, či životě vašich přátel, rodiny či známých je věnováno celé zítřejší denní téma.

  • Věříte v karmu lidské podstaty?
  • Věříte, že nežijete svůj první život?
  • Pamatujete si něco z toho předešlého?
  • Jak jste vy sami na tom s vlastní karmou?
  • Kde myslíte, že onen zenit, kterého má lidská „duše“ dosáhnout a co je pak?

Pište na redakce@zena-in.cz