Na Mikuláše nemám moc hezké vzpomínky. Když si vzpomenu, jak nás jako děti strašili už od podzimu Mikulášem, tak svým dětem rozhodně tohle nedělám...
Na Vánoce jsem se jako dítě strašně moc těšila, ale úplně jsem se klepala z toho, že ještě předtím musíme zažít trauma s Mikulášem.
Na balíčky jsme vždy čekali u babičky a dědy, oba bydleli v domečku dole, my v prvním patře. Když jsem uslyšela zaťukání na dveře, sevřel se mi žaludek tak, že jsem se skoro počůrala strachy.
Mikuláš vešel, my s bráchou jsme utíkali na chodbu, kde ale z druhé strany šel pěkně hnusný čert a to nás tak vyděsilo, že jsme se zase vrátili za Mikulášem, brácha se schoval mámě pod sukni a já jsem odkoktala básničku, dostali jsme balíček sladkostí, ale taky balíček uhlí.
Vím, že jsem vždy brečela, protože uhlí jsem si nezasloužila. Víte, dospělí všechno vnímají trochu jinak, ale děti berou vše moc vážně, všemu věří a berou to jako vážnou věc.
Svým dětem dávám balíčky za okno a večer, když se navečeříme, tak hledají, za kterým okýnkem na ně čeká sladká odměna. Chodíme také na Mikulášskou v rámci MŠ, ale je to spojené s krásným představením a celkově je to tak krásná atmosféra, že se děti ani nebojí.
Zasílám i foto z letošní Mikulášské akce, která se moc povedla.
Děti měly i kostýmy převážně čertíků a tak je celá akce pojatá velice vesele.
Všem dětem bych přála, aby měly na Mikuláše jen hezké vzpomínky, protože ty moje moc hezké zrovna nejsou.
Ula
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Ono je to všechno o rozumu těch, kdo se převlékají, a hlavně individuálně o tom, jak je psychicky disponované to které dítko. Proto jsem to nechtěla zkoušet, protože jsem se bála, aby to holky nějak nevzalo. Vidíš, a některé děti jsou úplně v pohodě. Jenže poznej to dopředu... M.
Pište své zážitky, názory a veselé historky o čertech a Mikuláších na redakce@zena-in.cz. Také si myslíte, že strašit děti se nemá?
Dnes ještě vyhlásíme chcípáka a borce dne a nakonec vylosujeme jeden z vašich příspěvků.
Vylosovaný autor příspěvku k tématu bude odměněn punčochou s kosmetikou. Tedy za předpokladu, že byl hodný!
Nový komentář
Komentáře
Je mi 25 a naši mi stále nechávají "Mikuláše" za oknem :)) Samozřejmě i dnes jsem tam měla čokoládové figurky, kalendář a perník...Mám dojem, že se moje máma stále nesmířila s tím, že jsem už dospělá a pořád mě vidí jako dítko...Ale já jsem za to ráda, nevadí mi to, právě naopak-vždy se těším, že mi tam něco nechá. Je to každoroční tradice a asi by mi bylo líto, kdybych příští rok přišla k oknu a nic tam nebylo...Minulý rok mi máma dala čajový kalendář a každý večer mě čekalo překvapení, jakýpak čaj si asi vypiju. Moc mě to bavilo a myslím, že v každém z nás je kousek dítěte...Já se ráda těším-na cokoliv!!
Nepamatuji si, že bych měla děsivé vzpomínky na Mikuláše! Naši asi byli asi rozumní a žádné trauma nám nikdy nepřipravili!
byla to určitě moc hezká akce pro děti
akce ve školce se ni vždycky líbily.
tak tak děti se nemají moc strašit, vždyť to jsou jen malinké bytosti
Teď si uvědomuji, že jsme dostávali v těch balíčcích taky banány a to bylo slávy, prootže jsme je viděli a mohli jíst jen jednou v roce, na ty Vánoce. To mělo svoje kouzlo, to musím uznat.
pátrám v pamětí, ale snad nikdy jsem nedostala uhlí. Když ještě žil taťka, tak dostával ze sila kolekci a ovoce, samozřejmě že jen po kilu pomerančů, mandarinek a banánů na rodinu a to nám mamka nějak tak rozdělila do balíčků.