Kdyby vám někdo před 20 lety ukázal fotku dnešní ulice plnou lidí s mobilními telefony u uší, považovali byste ho za fantastu a příznivce sci-fi. Ale ačkoliv si to neuvědomujeme, žijeme v době, kdy divy, dříve považované za nemožné, se staly realitou. A přináší sebou problémy, o kterých před 20 lety nikdo neměl ani tušení.

 

Stala se mi taková pro mne zvláštní věc. Před 14 dny jsem přišel o mobilní telefon. Moje neopatrnost a milý zloděj se potkali v KFC a já přišel nejen o mobilní přístroj, ale hlavně o telefonní čísla nasbíraná za několik let.

 

Shodou okolností při formátu disku jsem přišel i o zálohu telefonních čísel, což jsem ovšem v té době ještě netušil. A pak to začalo. Měl jsem úplně prázdný mobil.

 

Byl jsem jako nahý. Jsou čísla, se kterými komunikuji denně. Ta se mi do adresáře vrátila okamžitě a u některých lidí dokonce tuším, jaká čísla  mají, takže jsem poznal, kdo mi volá.  Ale u těch ostatních jsem prožíval okamžiky překvapení.

 

Místo Franta, na displeji vidím +420 778325 xxx, a místo, „čus, tebe už jsem dlouho neslyšel, „ říkám „Dobrý den, Radek Kříž – jak vám mohu pomoci :-) „ , a posléze, když zjistím, že volá Franta, co se neozval půl roku, a potřebuje půjčit peníze, se mi uleví. Nebyl to telefonát z Finančního úřadu, že mám nedoplatek na daních.

 

Místo Květoš, vidím +420 602 564 xxx , číslo na mě bliká, přemýšlím, kdo to je, zda to není nějaká nepříjemnost – otálím a nezvedám, přitom se jedná o pozvání na společné promítání všech prodloužených dílů Pána prstenů za sebou u něj doma.

 

A co hůř, najednou potřebuji zavolat svému známému z Ostravy, se kterým jsem kdysi pracoval na jedné reportáži. Nemáme žádné společné známé. Pevnou zrušil už dávno. A telefonní seznam mobilů, do kterého by se byl ochotný zapsat (kdyby byl), neexistuje. Je svobodomyslný a své číslo nedává každému a každé..

 

Je to už 14 dní. Známý  z Ostravy vyslyšel mé telepatické výzvy a ozval se sám. Když jsem koukal na ten blikající telefon, vůbec jsem neměl předtuchu, že to je on. Očekával jsem ředitelku ze školy, že kluci něco provedli…

 

Zkrátka. Já, který ze začátku odmítal mobil jako něco, co nepotřebuji, jsem po té krádeži ztratil kus sebe. Kus své svobody, své identity. Už nemám všechny své staré přátele na telefonu a nemohu jim zavolat.

 

Je pravda, že neidentifikovaných čísel ubývá, a já si začal pohrávat s myšlenkou. Co takhle vzít tužku a notýsek a ta čísla si zapsat tam. Jako jsem to dělával před dvaceti lety, kdy nic jiného, než pevná linka neexistovalo? A fotka ulice lidí s mobily u uší by ve vás vyvolala pocit daleké budoucnosti. Ba přímo sci-fi.