Když jsem byla malá, měla jsem kamarádku, která nás často navštěvovala. Hraly jsme si s barbínama a tak. Jenže ona dlouho nevydržela u žádné zábavy a tak si začla hledat novou. Největší zalíbení nacházela v tom, že mi šátrala rukou pod postel a vytahovala to, co tam našla. V té době to byly hlavně kostky ze stavebnic, špinavé zatoulané kapesníčky (fakt jsem je tam nedávala, nevím jak se tam dostaly), různé sponky a kuličky. Tímto svým koníčkem mě vytáčela. Hrozně jsem se totiž styděla, že mám v pokoji takový nepořádek a že ji baví mi ho uklízet. Nejhorší ovšem na tom všem bylo asi to, že jsem jí její "dobrý skutek" nemohla vrátit, protože ona měla postel až na zem :(

Naštěstí ji tento koníček brzy přešel a teď už mi opravdu domu uklízet nechodí. A zrovna teď bych to kolikrát tak potřebovala.

sera_Rozarka

Je vidět, že nikdy nedokážeme řádně ocenit dary, které jsou nám nabízeny do té doby, než o tu možnost příjdeme. Děkuji za pěknou historku z dětství a čekám, s čím příjdete vy, ženy-in.

Měla jste taky kamarádku, která vám prolézala bordýlek pod postelí? Nebo jste snad taková byla vy sama? Napište nám svůj příběh na adresu redakce@zena-in.cz. Za tu cenu, kterou tu pro vás mám, těch pár řádek opravdu stojí ;)

Hurá do sluného Řecka!

No možná nebudeme tak hrr. Konec konců, co nás tam čeká? Snadý Ken v modrých treclých. No Mitche to má daleko, k nepoužitelnému zboží ještě dál. Tak co s tím? No, já si s ním rozhodně házet táliřem na pláž nepůjdu. Ještě by mě to letní sluníčko spálilo.

Reklama