Vždycky jsem si potrpěla na poctivou kuchyni. Nezapomenu, jak jsem dělala domácí vývar ze slepice. Kvalitka.
Jenže pak jsme někam jeli, další den na to nebyla chuť a ten další zase chyběla nějaká surovina. Zkysnul.
Zapomněla jsem, že jsem ještě tu slepici nevytáhla a vylila to do záchodu. Slepice se šprajcla moc daleko, abych ji dostala ven a příliš blbě, abych ji protlačila dál. Mám jakési granulky na čištění ucpaného odpadu. Znáte to. Zalijete horkou vodou, nasypete a počkáte. Stalo se.
Záchod hrozivě zabublal, vyvalily se vlny z dola, roztáhnuly se v šírá kola....a ve chvíli, kdy jsem myslela, že mísa musí puknout pod náporem chemikálie, slepice kapitulovala a zmizela v nenávratnu.
Minuty čekání hrozivé, zkušenost k nezaplacení a to vědomí, jak rychle se lze zbavit těla....to hřeje:)
Stejně zvláštní pocit jsem shodou okolností měla, když jsme s dětmi "vařili" kuře v tzv. Setnově hrnci.
Kdo zná,ví, kdo ne, vysvětlím. Musíte vykopat v zemi hlubokou díru, do ní se vloží rozpálené kameny a na to maso a zahážete. Babičku napadlo, že si ho uděláme k večeři.
Zase jsem to byla já, kdo šel potmě s rýčem na zahradu vyrobit jámu pro tělíčko nebohého kuřete. Musím říct, že když nesete podpaží chladné tělo, byť nasolené a přes rameno rýč....svítí měsíc.....
Manžel je vysloveně flákotožrout.
Pokud není k jídlu maso, považuje to za předkrm a ptá se po hlavním chodu. Když po něm chci přivézt celou krůtu, vypadá to podle toho. Do 12ti kg je to nedochůdče nehodno jeho pozornosti.
Jezdí tedy na jeden statek, kde si dopředu vždy objednává nukleární hovádko dle svého gusta.
Po vykoštění zbytky vyhazuji do popelnice, jelikož nemáme psa a ani nevím o žádném v okolí, kterého by skelet takového mastodonta nezabil. Jednou se igelit s kostmi protrhl a zvlášť ty dlouhé byly na první pohled do popelnice celkem zavádějící.
Jelikož nejdelší kost ptáka v manželově oblíbené gramáži vypadá už spíš jak lýtková kost puberťáka, měli jste vidět sousedčin výraz, když chvíli na to vynášela koš.
Nevím, co jsem byla v minulém životě, ale i kdyby mi někdo řekl, že uklizečka u KGB, nepřekvapilo by mě to.
Krásný den přeje
....jak jinak než ToraToraTora
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Byla jsi hrobnicí. Je to evidentní:-)))) M
Jaké byly vaše kuchařské začátky? Pište na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
ToraToraToro, děkuji, směju se až brečím, už dlouho jsem se tak nenasmála, supr.
Gratululuji!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!





Hezký článek,pobavil mě.

ToraToraToro, jsi báječná a měla bys přispívat ČASTĚJI! Moc jsem se pobavila, netušíš, jakým darem oplýváš.
Tvé psaní se čte jedním dechem, má smysl, je humoru syté a to mám ráda. Zdá se, že píšeš s lehkostí, se kterou Mozart skládal svá díla.
Bezva článek napsaný s humorem. Moc mne pobavil, díky
Krásný článek, krásné likvidační zkušenosti, mám z toho krásnou náladu
pobavila jsem se
enka1 — #17
ToraToraTora — #14 Pokud si ho nečistíš granulkama a horkou vodou, pak jsem ochotna uvěřit
.
ToraToraTora — #14
German — #12
Já su taková od přirození....tedy ne, že by na mém přirození bylo cokoliv morbidního
bojím!!!!

Kdepak hrobnice - masová vražedkyně to byla!!
Ta slepice a kuře mi připomnělo tohle: http://www.youtube.com/watch?v=6tqQ_bdt1tk
Super, ta likvidace kuřete na záchodě nemá chybu
enka1 — #8 To pro mne taky. Já se rozhodně nevyžívám v práci se zvířecími mrtvolkami a když mi jednou manžel přinesl domů krůtu, která se tak tak vešla do dětské vaničky, s pohledem na ten odporný dlouhý oškubaný krk jsem pronesla památnou větu: "No to jsem teda zvědavá, co s tím budeš dělat!!!" No poradil si...