Slovo autora:
Můj milý čtenáři, právě jsi otevřel „Velkou knihu o lásce“ určenou nejen pro zamilované. Buď tedy vítán na jejích stránkách a nech se unášet na vánku času do nového, krásného světa, světa plného citů, lásky, něhy a vášně.
Pročpak jsi asi po ní sáhl? Byla to snad zvídavá touha poznat, jaké to je, když se člověk zamiluje, nebo jaké by to asi bylo, kdyby ses zamiloval? Možná že už jsi zamilován, ale nejsi si jist, zda to je opravdová láska, nebo jen chvilkové poblouznění…
Možná jsi už napsal nějaké srdceryvné milostné psaníčko, možná ses dostavil na nějakou tu schůzku s milovaným človíčkem, možná jsi byl svědkem prvního kouzelného polibku, možná už máš za sebou všechny ty nesmělé, neopakovatelné, kouzelné první krůčky na cestě k poznání onoho velkého tajemství života, kterému se říká LÁSKA…
Nevadí, Vám všem, ať už zamilovaným nebo láskou poblouzněným, i těm teprve čekajícím a vyhlížejícím, je určena tahle moje knížečka… stane se Vaším opravdovým přítelem i tiše naslouchajícím důvěrníkem, vždyť kniha, ta je důvěrník velmi zkušený, moudrý a laskavý, ví mnohem více o prchavé lásce než jakýkoliv smrtelník.
Jen ona ví, že láska je radost, ze které se těší dva lidé, kteří se milují. Ale láska není jen o radosti a štěstí, ale i o bolesti a trápení, o čemž umí hovořit tak jemně a krásně, až vám pomalu zatrne u srdce…
Budu ráda, můj milý čtenáři, pokud se ti moje kniha stane upřímným a tichým společníkem, jenž ti pomocí nejrůznějších rad a osvědčených zkušeností pomůže ukázat a najít tu správnou cestu vedoucí ke štěstí a srdci tvé lásky…
Nyní už bylo řečí dost, pohodlně se usaď a nech si vyprávět o tom, jak velká a krásná může být láska, a sama tě provedu hezky krůček po krůčku od prvních záchvěvů lásky až k pevnému a šťastnému vztahu, přes veškerá její úskalí…
Přeji Ti hodně štěstí na cestě za Tvojí velkou láskou!
1) Když samota bolí…
V našem životě můžeme být obklopeni spoustou zajímavých lidí, a přesto se uvnitř cítit prázdní a osamělí. Ano, samotě se všichni zuby nehty bráníme, vyhýbáme a ve skrytu duše toužíme po blízkém človíčku, jenž by nás miloval a byl tu jen a jen pro nás a naše vlastní potřeby.
Jakpak se asi cítí samotář, kterého samota tíží na srdci a kterého už omrzel čas a prostor věnovaný zálibám; kráčející po ulici a potkávající šťastně zamilované dvojice ruku v ruce, objímající se na lavičkách v parku? Patrně se mu v očích zatřpytí slzičky bolesti a sám sebe se bude ptát: Co je na mně tak špatného, že nikoho nezajímám, že mě nikdo nemiluje? Nebo snad mám na čele napsáno: „Trápím se samotou – zoufale toužím po štěstí“?
Ne všichni jsou však nešťastní, jsou tu i tací, jež v samotě nalezli zalíbení. Možná to způsobilo nedávné hluboké zklamání či je pohltila vidina nezávislého způsobu života. Ostatně je-li člověk sám, může si ho užívat plnými doušky tak, jak uzná sám za vhodné, nemusí se nikomu zpovídat ze svých činů, brát na někoho ohledy a zřetel. Ať tak či onak, samota dokáže někoho potrápit, v jiném naopak probudit touhu k hledání svého protějšku.
Co se týče hledání, v tomto směru to asi měli dříve muži a ženy o něco jednodušší než dnes.
Pro uspokojení základní potřeb bezpečí a přežití hledaly ženy muže živitele, a muži naopak ženy jakožto dobré pečovatelky, a to je díkybohu už nenávratně pryč!
V dnešní době totiž hledáme člověka, který by uspokojil všechny naše citové, intelektuální, ale i intimní potřeby, a možná i daleko více. Chceme spřízněnou duši, která nám pomůže rozvíjet společné sny o romantické lásce a trvalém štěstí… Od partnerů očekáváme, že nás budou znát a milovat, aby mohli, stejně jako my jim, splnit všechny potřeby, co se týče umění naslouchat, pochopit, porozumět, podržet a vytvářet hodnoty šťastného spolužití…
Pokud však nechceme zůstat sami, osamoceni, musíme něco podniknout, chopit se iniciativy, protože jen tak někdo k nám nepřijde a nezaplní ta prázdná místa v bolavém srdci. Necháme-li se utopit ve svých vlastních myšlenkách a otázkách typu: Jak a kde se mám seznámit, jak na sebe upozornit, co když mě nebude chtít, co když mě odmítne atd., tak se náš objekt lásky o našich chovaných citech k jeho osobě ani nemusí dozvědět…
... a proto není divu, že rádi odkrývají skrytá tajemství, aby se více dozvěděli například to, ... |
Pomocí tohoto rádce se Ti proto, můj milý čtenáři, pokusím odpovědět na všechny všemožné otázky a také se snažit potlačit tvé negativní pocity plynoucí z neznalosti a z nedostatku zkušeností tak, aby ses v budoucnu choval sebevědomě, aniž bys dal na sobě znát, že se stydíš oslovit svůj protějšek a pozvat jej na schůzku.
Knihu Magie lásky si můžete pořídit na internetu: ZDE!(klikni) |
Minulý díl blogu AndyC:
Čtenářka AndyC vydává knihu!
Sledujte i ostatní:
blog Přání
Oslovila vás ukázka z knihy Magie lásky? Líbí se vám styl, jakým AndyC píše?
Nový komentář
Komentáře
monca13: Něco takového
Ťapina: nezaplatí, ten seskok jim Alergia (nebo jak se píše) věnovala
V prvom rade si myslím, že bola zle zvolená ukážka. Namiesto toho, aby navnadila, odradila.Ak, je celá kniha písaná týmto štýlom, tak si možno nájde len veľmi malý okruh čitateliek.Obsah by mohol byť zaujímavý a určite by to chcelo niečím ozvláštniť.Mám takéto záležitosti rada, ale musia mať iskru a tá teda z tejto ukážky nevyskočila. Škoda.
Ťapina: já mám to obtížně splnitelné přání, ale zase to bude formou sbírky, i když mně redakce slíbila taky pomoc (spíš než finanční ale asi prostřednictvím rad, jak na to, na koho se zkusit obrátit atd.), tak jsi to myslela?
tak aby tady nebyl jen samý negativismus... Líbí se mi ten obrázek na obálce
Pavla_b:
Ťapina to dobře popsala
Ťapina: 59 taky se mi zdá ta soutěž čím dál podivnější
Dante Alighieri: ono závisí i v jakém nákladu atd., a možná i jak které nakladatelství
Dante Alighieri:
nevím, ale prý dost, myslím, že si na to brala nějakou půjčku
, musíš si věřit, že se to bude prodávat, byla moc nemocná a pak psala o té nemoci
Evča: Na kolik vyjde takový vydání?
Evca, jo zaplatis, kdyz mas prachy :-)
7kraska: vydání si zaplatíš
, známá takhle vydala knihu
jsem jenom obycejna zenska
Mně se zas vůbec nelíbí, že některé vybrané k plnění přání se tady ani neukážou a schovávají se někde za dubem.
Ťapina: Jo, tak nějak. A zdalipak té paní Kučerové už našli práci?
Mně ta soutěž s plněním přání přijde zase pěkně vypečená
Čtenářka AndyC má sen vydat knihu, která už se teda dávno vydala, akorát se neprodává a potřebuje reklamu, na přání Naší Veru se poskládají čtenářky, na liposukci půjde holka, které to nakonec doktor snad rozmluví, nějak jsem si představovala, že čtenářky budou mít obtížně splnitelná přání a redakce bude PRACOVAT na tom, aby jim k tomu splnění dopomohla. Ještě že zaplatí aspoň jazuzince ten seskok padákem
rozhodne je to povzbuzeni pro jine, ze vydat lze kdeco
ostatne kdo z nas napsal knihu a nekdo mu ji vydal, at hodi kamenem
slovni zasobu ma dobrou, vety umi poskladat, ja bych ji nebrala elan....musi si asi napred neco odzit a jeste se vypsat a nasbirat hodne zpetne vazby...ostatne Hrabal zacal psat az ve 48 letech
ale musite uznat, ze sednout a napsat knizku, k tomu clovek houzevnatost potrebuje...ja bych na to nemela, jsem moc roztekana
doporucila bych autorce chodit na kurzy tvurciho psani
No,nic moc.Chudák Andy,určitě se snažila,ale nějak se to nepovedlo.Nechápu,co je to teď za módu používat slova typu človíček,knížečka a podobné přihlouplé zdrobněliny.