Podzimní, zimní a vlastně i jarní dny bývají obdobím chřipek a nachlazení. Lidé prskají, pčíkají a kašlou, teče jim z nosu, bolí je hlava a vůbec bývají všeobecně nenaladěni. A když se k tomu ještě přidají angíny a rozličné zápaly plic, máme už výčet pohrom skoro kompletní. U nás ovšem toto období jednoho roku nepostihlo jen dvounohé členy domácnosti.

Začalo to nenápadně. Sestřina Árčí (ano, opravdu je to fenka a nejmenuje se Archibald, nýbrž Arcensiel) začala jednoho dne jaksi pokašlávat. Nebyly jsme si zcela jisty, jedná-li se o kašel nebo o pokus něco vydávit, prováděla cosi mezi oběma variantami a plivala sliny. Zpočátku jsme se domnívaly, že jí třeba něco uvízlo v krku - zkontrolovaly jsme jí tedy celou tlamičku, a když jsme nic nenašly, vydaly jsme se na veterinu.

Jak je Árčiným zvykem, do ordinace nás doslova zavlekla a s radostným vrtěním ocasu se začala škrábat na stůl. Ona totiž veterináře naprosto miluje, protože jí dávají piškoty. Miluje kohokoliv, kdo jí dává piškoty. Nebo jakékoliv jiné jídlo. Jakékoliv příznaky nemoci z ní tudíž spadly jako mávnutím kouzelného proutku. Zkušený hmat paní veterinářky, kterým fenku popadla pod krkem, ovšem vyvolal záchvat dávivého kašle. Následovalo další vyšetření, ne nepodobné lidskému ,,Řekni áááá" a ortel byl vynesen - psincový kašel.

Jedná se v podstatě o jakousi psí angínu, kterou obvykle trpí pejsci v psincích a velkých chovech a nebezpečná je především pro mladé, staré nebo nějak oslabené jedince. Není prudce nakažlivá, ale v uzavřeném prostředí domácnosti prý musíme počítat s tím, že onemocní i ostatní pejsci. Matně jsem si vzpomněla, jak jsme jako děti prodělali epidemii neštovic a byli všichni puntíkatí, nejdřív od dezinfekční ,,zeljonky" a pak od pudru. Něco podobného nás teď čekalo, ale ve psím vydání...KARTÁČEK

Jako druhá onemocněla malá Densi a třetím ,,chrchlalem" se stal Bragi. Všichni psíci se tvářili v podstatě v pořádku, neztratili zájem ani o hru, ani o žrádlo, snad jen byli trochu unavenější. Naštěstí, protože ven až na krátké venčení nesměli a hrát si se svými psími kamarády už vůbec ne. Na doporučení paní veterinářky nosili kolem krku obklady z mokrých šátků a po ránu a k večeru jsme jim kromě antibiotik cpali do tlamiček i česnek a echinaceové kapky. Což, jako většina zvířectva, strašlivě nenáviděli. Takže se jim čas od času dařilo léky ,,vykašlat" a celý proces mohl začít znovu.

Když se k tomu všemu prskání a kašlání přidala ještě sestra s chřipkou, začala jsem uvažovat o zbabělém opuštění potápějící se lodi. V bytě to vypadalo jako v lazaretu. Jemný opar česneku se snoubil s vůní šalvějového a lipového čaje s medem - i ten jsme ládovaly do psů - a prakticky se nedalo rozeznat, kdo zrovna kašle. Pak ovšem choroby konečně vzdaly svůj boj a začaly ustupovat. Pséci už jen občas odkašlali a setra také čile pobíhala. Vydechla jsem si a spokojeně ulehla. S angínou...

Onemocnělo někdy nějaké Vaše zvířátko kašlem, zápalem plic nebo třeba chřipkou? Nebojíte se, že onemocní ptačí chřipkou? Zažila jste doma nějakou ,,epidemii" nemoci, kterou prodělalo celé nebo skoro celé osazenstvo bytu?

Reklama