Kdo by to neznal... Začneme chodit s „panem Božským“, s tím téměř dokonalým mužem. Jenže, tak tomu je pouze na začátku. Jak vztah sílí, poznáváme druhého hlouběji, začnou vyplouvat na povrch věci, které se nám ani za mák nelíbí, ale naučíme se s nimi žít. Protože nikdo přeci není dokonalý. A on přeci má tolik jiných, pozitivních vlastností, které jsou mnohem důležitější. Řekneme si... V opojném mraku zamilovanosti jsme totiž schopné přejít i to, co by nám normálně opravdu hodně vadilo. To, co máme na pomyslném seznamu – S tímhle chlapa NEBER! Někdy se ale můžeme dozvědět takovou informaci, které nás srazí na kolena. I přesto ale váháme, zda jinak milovaný protějšek opustit a být opět samy. Přesně to teď zažívá Karolína. Kamarádovi jejího přítele omylem vylítlo z úst, že její miláček byl rok ve vězení. O čemž ona neměla ani páru.
„Prý seděl za napadení manželky, což mi přišlo absurdní. Já ho totiž znám jako toho nejhodnějšího chlapa na světě. On sám mi to neřekl, ale jeho kamarád se jednou opil a začal o tom mluvit. Údajně měl držet expartnerce pistoli u hlavy, protože mu vyhrožovala, že už svoje dítě nikdy neuvidí. Nic víc o tom nevím. Samozřejmě jsem se na to partnera zeptala, ale ten mi jen odpověděl, že je to minulost. Dodal jen to, že pro svého potomka by udělal vše.“
Karolína je momentálně v rozpacích. Sice ví, jak její přítel syna miluje, je pro něj vším, ale na druhou stranu nemůže překousnout pomyšlení, že byl schopný zajít tak daleko. Do nedávna byla přesvědčená, že lepšího chlapa nemohla najít, ale nyní zvažuje, jestli s ním má vůbec zůstat. Vadí jí, že o tom, co se stalo, se nechce bavit. Ráda by zjistila více. Navíc se bojí budoucnosti, co když to někdy zase udělá? Doma žádnou pistoli nemají, ani nepůsobí jako agresor, ale stejně...
Čtěte také:
- Moderní doba úzkostná. Proč tak často podléháme těmto stavům?
- Nový rok, nový chlap!
- Dcery se svěřují: Maminko, jen ať nejsem po tobě!
Nový komentář
Komentáře
tohle bych asi nepřekousla. Kdyby to bylo za krádeže v mládí, nebo za hospodskou rvačku, ok, to bych vzala, ale když napadl ženu, tehdejší přítelkyni, to by mi asi strach nedovolil s ním být.
Rozhodně bych ho donutila, aby o tom se mnou mluvil. To, co bych se od něj dozvěděla, bych bedlivě srovnala s tím, jak se chová a choval za tu dobu, co je se mnou.
Vycházím samozřejmě z toho, že agresivitu nevyzařuje. Ani potlačovanou.
Páč já bych s nikým, kdo agresivní je, byť i jen slovně, nebyla.
Na druhou stranu: některé ženy natolik dokáží zneužít proti partnerovi dítě, že bych i já, jako žena, měla chuť zakroutit jim krkem.
http://www.stridavka.cz/nezralematky1.html
Zpřísnila bych vydávámí zbrojních pasů a ne naopak, jak se o tom teď mluví. A vím, co píšu. Závodila jsem ve střelbě.
Bohužel, i v tomto případě platí, že všechno je jednou poprvé !! A tady už poprvé tu pistoli u hlavy exmanželky držel !! Takže je jen otázkou času, kdy ji bude opět držet u hlavy své ženy....S takovým mužem bych nebyla ani další minutu, o trvalém vztahu s ním raději ani nemluvím. A pořídit si s ním dítě.. no to je už hazard se životem...protože dopředu nikdo neví, jak se bude jejich vztah vyvíjet.
jak můžete dát do ankety otázku, že to pán očividně neprávem odnesl? ohrožování zbraní je nepřípustné - pokud to doopravdy pán udělal, trestní sazba je až 3 roky, tak vůbec může být rád, že kroutil rok 1. ani když se zaštítí láskou k dítěti, nemá právo zbraň takto používat.
pro mě by to byla konečná - nevěřila bych mu. neřekl mi to a ani neměl snahu se o tom bavit a popřít či objasnit to - když už se to na něj provalilo. a taky bych se jednoduše i bála, že by mu zas mohlo ve stresové situaci hrábnout.
Kdyby seděl za něco jiného... pistole u hlavy je teda síla!!! Já bych se ho bála
Záludná otázka.
Jestliže člověk není schopen udržet své emoce ve vypjatých situacích na uzdě, dá se předpokládat že když to udělal jednou, může udělat podruhé. Alkoholik slibuje že přestane pít, nevěrník že přestane zanášet. Moc dobře víme že sliby jsou chyby. A jestli partner o této situaci odmítá mluvit, nehledě na fakt že to nepřiznal sám....konec. Žít s vidinou kdy mu rupnou nervy, to není pro partnerský vztah to pravé ořechové.
Pokud nejeví ani sebemenší známky agrese, žárlivosti atd. tak bych mu šanci dala, přeci jen si svoje odseděl a měl dost času si to v hlavě srovnat. Akorát pokud by přišlo na plánování rodiny tak bych se musela několikrát ujistit že se nedostanu do stejné situace jako jeho ex.
Prostě mu ruply nervy, člověk ze zoufalosti dělá různé věci. Samozřejmě držet někomu pistoli u hlavy je trochu přes čáru, ale asi bych to tak nehrotila. Z pozice rodiče už vím, jaké to je milovat dítě víc, než svůj život, takže představa, že své dítě člověk neuvidí, asi dokáže dohnat k šílenství. A že některé ženské umí být mrchy. Pokud u něj nebude Karolína pozorovat nějaké násilnické sklony, tak bych to hodila za hlavu, i když je fakt, že ji to asi stejně bude někde v hloubi duše hlodat, zvlášť, když si s ní o tom přítel nechce promluvit, což je od něj teda docela blbý přístup - takovou věc by měli spolu rozebrat. Chápu, že on se k tomu asi nechce vracet, není se čím chlubit, ale vůči Karolíně je to nefér a takhle to bude pořád "viset ve vzduchu".