Tatínek přichází, je halasně všemi vítán a ode dveří volá: „Co máme k večeři?“
„Miláčku, dnes jsou karbanátky s novým bramborem,“ volá Petra a křečovitě se snaží usmívat. V jedné ruce má hadr, ve druhé videokazetu s Aladinem.
„Karbanátky nechci, minule mi hrozně dlouho ležely v žaludku. Dal bych si smažený sýr, celý den mám na něj chuť!“
Petra, která právě zaklekla a zbrkle drhne koberec, mu odpoví:
„Tak já ti ho udělám, sýr jsem dneska koupila, to není problém.“
„Mamí, já chci toho Aladina!“...
Takhle nějak to u Petry doma probíhá každý den. Všichni členové rodiny si zvykli, že máma je k dispozici. Ta je velice unavená, nevypadá dobře, a její bývalí ctitelé se po ní už dávno neohlíží.
Kde dělá chybu je asi zřejmé, na druhou stranu do stresu se lehce může dostat každý z nás i z méně viditelných příčin.
Jak tedy stresu vyhnout?
Právě na mnohé ženy a zvláště na ty, které jsou anebo byly dlouhý čas na mateřské, se hodí popis Pedantoidního štvance. Tento příšerně znějící název stresovaného člověka, potažmo ženy, je uváděn v knize „Jak bojovat se stresem“ od Tomáše Nováka.
Pedantoidní štvanec je ta osoba, které někdo pro ni významný kdysi a kdesi namluvil, že ve slušné rodině musí být za všech okolností „vzorný pořádek a uklizeno“.
Takto poznamenaná žena se domnívá, že musí doma uklízet stejně dlouho, jako je její manžel v zaměstnání. Dotyčné mívají veliké obavy o pořádek a v žaludku je (místo karbanátků) nejčastěji tíží úklid dětských pokojů. Často se ptají: „Jak mám donutit své dítě, aby si uklízelo alespoň ve svém pokoji?“
Profesor Zdeněk Matějček nádherně odpovídá: „Bordel v bytě – šťastné dítě!“
Nemusí být doma vždy skvěle uklizeno a ani doma nemusíte pracovat "od vidim do nevidim". Pokud vaše dítě ve svém pokoji nedroguje, nepadělá bankovky, eventuálně se do patnácti let nevěnuje sexu, nechte je být – je to jeho pokoj.
Miroslav Plzák již dávno doporučuje manželům, aby po splacení nejpalčivějších dluhů věnovali třetinu příjmů na náklady pro radost. Lidé si nakupují příliš drahá auta a spousta žen věnuje hodně peněz na výdaje za krásu. Leč mít doma uklizeno a nesedřít se přitom, není priorita všech. A případné finance vynaložené na uklizenou domácnost jsou stále jakousi ostudou.
Zamysleme se – skutečně nemáme na to, zaplatit si výpomoc do domácnosti, anebo si alespoň nechat umýt okna?
Dalším krokem, jak se se stresem vypořádat, se týká našich udýchaných příchodů domů.
Nepřicházejte domů s pocity hasiče spěchajícího k ohni. Jisté přeladění lze dosáhnout zavedením protistresového rituálu. Zahajte jej pohlédnutím na sebe do zrcadla. Ne proto, aby vám řeklo, kdo je na světě nejkrásnější, ale především proto, abyste si ověřila, co s vaší tváří dokáže učinit napětí.
„Ta unavená a zamračená žena jste vy?“
Bohužel ano. Usmějte se na sebe do zrcadla. Je to trochu přihlouplé, ale možná to vás právě rozesměje. Uvařte si kafe, pročtěte časopis nebo dnešní vydání Žena-in.:o)
Věnujte si čtvrthodinku. Vždyť oni hlady neumřou a nákup v tašce tu chvíli taky přečká.
Ale nejen kruhy pod očima a uštvaný běh za úklidem a teplou večeří jsou ukazateli stresu.
Někteří z lidí, kteří žijí ve stálém stresu, mohou špatně spát, jsou neustále unavení, koušou si nehty, jsou stále podráždění, špatně se soustředí a mají často po ruce skleničku s alkoholem anebo
Poznali jste se?
Zkuste se se stresem vypořádat pomocí následujících rad:
Pijte vodu
Polovinu času, kdy jste ve stresu, jednoduše usrkávejte vodu a budete se cítit lépe.
V klidu seďte
Alespoň jednu minutu myslete na něco příjemného, co se chystáte dnes udělat.
Protáhněte se
Fyzický pohyb může uvolnit napětí. Můžete se projít kolem řady domů a místo výtahu použít schody.
Používejte vizualizaci
Ráno při přípravách do práce si představujte, jak by měl váš den vypadat. Neopovažte se zapomenout zahrnout do něj příjemné a třeba i neužitečné činnosti.
Každý svého štěstí (a i stresu) strůjce!
Dva lidé mohu být vystaveni stejnému stimulu, ale jeden si toho nemusí vůbec všimnout, zatímco ten druhý je tím v maximální míře stresován.
Stres je totiž způsob, kterým vám vaše tělo říká, že potřebujete být v souladu s prostředím, jež vás obklopuje, a vy se máte „stát pozornější, tolerantnější, dokonalejší...."
Jednoduše řečeno, vypusťte sen o dokonalosti, nechte tak trochu věci být a odpočiňte si.
Budete se divit – svět se nezboří!
Zdroje: Jeff Davidson, „Jak zvládnout stres“, nakl. Pragma 1998
Tomáš Novák, „Jak bojovat se stresem“, nakl. Grada Publishing 2004
Nový komentář
Komentáře
Žábina: to musíš být v práci hodně stresovaná
werka: my si ty večeře taky neužíváme každý den, samozřejmě
Ale beru to tak, že dokud jsou hošěi celkem malí, jsem víc doma, není to zase tak úkorné
Já teda paní na úklid nemám, ale asi bych ji ani nechtěla
Zato mám chlapa, který mi pomůže se VŠÍM, i když chodí do práce, po práci do druhé práce a vrací se třeba kolem osmé. I tak, když mě vidí sedět u počítače a pracovat, vezme vysavač, uklidí, když je Joska vzhůru, tak se o něj postará
A myslím si, že takoví nejsou všichni, ale přesto je jich hodně
petruška 2:
petruška 2: Představ si, že i já sportuju (taky to moc vidět není
) a to mám doma nejen jednoho chlapa, ale dva (teda tomu druhýmu je deset
). A nedožadují se, abych každý den mazala z práce rovnou domů ...
A moje paní na úklid se tu před časem řešila veřejně
Souhlasím s medvědem, že tady to takhle má spousta holek, jenže ty na to nějak nechceš slyšet ...
Nyotaimori: holt jsem staromódní, ale nás společné večeře baví
, klidně i teplé
triss:
L_B:
kompromis je holt záležitost mezi DVĚMA lidmi
někteří ho zaměňují s jednostranným ústupkem.
vivian: kdyz mne pripadne, ze to slovo "kompromis" spis nezna petruska
medved - #93: presne to same jsem taky zrovna chtela napsat
Dekuji - mluvis mi z duse
petruška 2: já mám taky hodně zájmů a taky netrávím všechny večery doma a občas jdu klidně pryč bez něj
Žít s mužem neznamená přijít o osobní svobodu
Nevím sice, jak jsi přišla na to, že "většina chlapů nezná slovo kompromis", ale spíš to ve skutečnosti bude tak, že ho neznali ti chlapi, s nimiž jsi žila ty. Ale věř, že je spousta těch, kteří to slovo znají a nebudou tě ve tvých zájmech a zálibách omezovat.
petruška 2: Hele, neřeš Viv...No tak se hnala do manželství, její věc, ne?
I kdyby byla rozvedená 10x je to jen její záležitost...
petruška 2: ta posledni veta z reakce 89 podle me 100% sedi...uz sis zvykla na svou svobodu a samostatnost a vlastne by se ti ani nelibilo, aby ti ji nekdo narusoval...ergo kladivko nekdo, kdo nedej boze neni dokonaly
,...a vo tom to cely je...kdyz to takhle beres...OK...zij sama...nebo s brachou....treba cely zivot, treba ti to tak opravdu vyhovuje
ale nevnucuj nam, ktere jsme se vybraly jiny zivot, nazor, ze jsme si vybraly spatne a ze nas partner je urcite hajzl, se kterym budeme na 70% nestastne, ktery je liny jako prase a my se na nej jen dreme a ktery nam soustavne nekde zahyba
...uplne uprimne rikam, ze jsem se svym manzelem stastna a mam kolem sebe plno dalsich stastnych manzelstvi a (aspon v mem okoli) to nejsou vyjimky, ale v podstate pravidla
...asi zijeme kazda na jine planete....
jinak, me pripada, ze mas nazory jako nejaka stara zatrpkla rasple, coz mi prijde (ve tvem veku) jako docela velka skoda
mozna povazujes idealy za hloupost, ale ja naopak myslim, ze az budu videt vsechno hrozne "realisticky", tak budu proste jen dalsi stara pesimisticka baba a tou se JA nechci stat ani v osmdesati
petruška 2: my jsme spolu žili před svatbou tři roky
. Proč to pořád řešíš?
Někdy toho člověka prostě nepoznáš ani za deset let, lidi se taky mění... prostě to skončilo, smiř se s tím
Pořád máš chuť řešit příčiny mého rozchodu?
. Jenže je mnohem víc těch, kterým to prostě nic neříká. Pokud jsou takoví muži (věrní) v tvém životě podobně vzácným úkazem jako UFO, je to sice smutné, ale nemůžeš to zobecňovat na životy nás všech
Máš asi pravdu v tom, že některý chlapi mají nevěru jako koníček. Ale věř tomu, že existují i ženy s takovým koníčkem
petruška 2: nevěru jsem nezažila, nemůžu soudit.
Ale jinak mám dojem, že vidíš všechno až příliš černobíle a strašně jednoduše.
Jasně, rozvody i rozchody tu jsou, a je jich hodně, lidé se vezmou nebo spolu začnou žít, protože jsou spolu šťastní, ale pak to někdy prostě klapat přestane, je tisíc důvodů, proč si můžou přestat rozumět nebo spolu přestanou být šťastní... a rozhodně to není pouze vina muže. V naprosté většině takových případů je vina na obou stranách (stejně jako v mém případě).
Já osobně si ale myslím, že rozvod není žádné stigma ani žádná strašná tragédie. Mnohem horší je být sám a nevěřit lidem. Jasně, rozvedla jsem se, protože můj tehdejší vztah přestal fungovat. A předtím jsem poznala několik dalších mužů a několik dalších rozchodů - přesto jsem nepřestala mužům věřit. Neudělala jsem tu chybu a nezobecnila jsem si svou zkušenost na všechny svoje budoucí vztahy. Kdybych si řekla "všichni chlapi jsou stejný hajzlové a já už žádnýmu nenalítnu", byla bych teď sama a nešťastná. Ale já žiju s bezvadným chlapem a jsem šťastná. Ty už jsi to vážně vzdala?
Manx: no, víš, možná, že bych i o šťastný soužití s chlapem stála - mohla bych se s ním všude líbat a nikdo by se nad tím nepohoršoval, mohli bysme mít normálně děti, vzít se a tím pádem se třeba i moci navštěvovat v nemocnici až by jeden z nás ležel na JIPce, kdyby jeden z nás umřel, řekli by tomu druhýmu kde a kdy, děti by zůstaly samozřejmě v jeho péči, zdědil by majetek............
! a láska je pro mě (bohužel?) důležitejší než životní komfort...
ale já bych ho NIKDY nedokázala tak milovat jako miluju JI
Mě můj muž říká, nech to na jindy, když nemáš čas a chuť. Ani to nádobí nikam do zítra neuteče. A když jsem začala platit ségře za žehlení, tak byl rád, že nejsem utahaná a nedávno mi řekl, že by nemusel uklízet ani on, že by mohla jednou za čas dojít paní i na velký úklid. A já jsem pro. jestli budou prašule, tak si nějakou pozvu. Samozřejmě mám už vyhlídlou jednu kámošku uklízečku od nás z práce. Přece jenom cizí lidi jsou cizí. Ale známou, které můžu věřit, tu si pozvu klidně. A nebudu se ani stydět. Mám ráda uklizeno, ale nerada to dělám sama. A teď navíc se chceme stěhovat, budem v novém malovat a já jsem v 7. měsíci. Takže navyknu své okolí na to, že nemůžu dřít a při tom to i zlstane
petruška 2: náhodou, já Viv obdivuju, že dokázala normálně a v klidu říct, už to nejde, rezvedem se, nač se trápit? a v "pouhých" 24 být rozvedenou, ale spokojenou ženou než věčně nadávat na línýho manžela, kterej chce smažák. ano, jaký si to uděláš, takový to máš...
- mimochodem, já jsem si taky určitý věci s ženou nedovedla nikdy představit, ale když se zamiluješ......
kdybys četla pořádně ženu-in, mohla by ses to o mě dozvědět
možná máš trošku lesbický rysy...
petruška 2: ty jsi fakt hloupá
... chceš tady všem šťastně vdaným a zadaným ženám namluvit, že jsou ve skutečnosti nešťastné? Proboha proč? Mám takový dojem, že jedinou nešťastnou osobou jsi tady ty...
petruška 2: můj rozvod se bez dramatu obešel, byl klidný a úplně normální. Záleží na tom, jestli se spolu dva lidi dokážou rozumně dohodnout. Pokud ne, může to být divoké...
. Nejsem první ani poslední žena, která se rozešla se svým partnerem, a fakt nechápu, proč to tak strašně dramatizuješ. Já s tím problém nemám
A rozhodně s mýlíš v tom, že rozvod je vždy zapříčiněn tím, že chlap zdrhne, a taky není pravda, že to tak vidí velká část společnosti. Možná to tak vidí tvoje okolí, ale to mě fakt netrápí