Netradiční – znamená neobvyklé, ne vždy známé, a také je to inspirace pro Vaše další nápady a variace.

Většina technik je založena na principu tisku z výšky, který je prováděn ručním tlakem pomocí válečku, nejlépe fotografického nebo dřevěného kuchyňského, ale i pomocí skleněné láhve nebo lžící.

Matrice (tzn. destička, do které ryjeme nebo na ni nalepujeme) je z jiného materiálu, než je klasické dřevo nebo kov.

Barvy také nemusí být speciální – grafické, ale olejové nebo temperové smíchané s terpentýnovým olejem.

TISK Z PAPÍROVÉ PATRONY
Pro tisk je charakteristická plošnost a kompaktnost a značné zjednodušování návrhu. Základem je dobrý předem připravený návrh, jistá ruka při řezání šablony a představa jaký má být výsledek! Princip spočívá v tom, že ze silného papíru vyřežeme tvary, papír pak naválíme barvou, a to otiskneme - to znamená, že vyřezaná místa budou neobarvená..

Potřebujeme:

  1. Silnější papír, (kladívkový) může být napuštěný olejem nebo fermeží (větší odolnost).
  2. Kus lepenky nebo sklo jako podložku při řezání. 
  3. Řezací nůž nebo žiletku pro přesné řezání
  4. Buď tiskařskou barvu pro linoryt (v uměleckých potřebách) nebo olejovou barvu nebo temperovou barvu s terpentýnovým olejem. (Všechny se musí mírně ředit terpentýnovým olejem, jako čistidlo se používá petrolej!) 
  5. Gumový váleček k navalování barvy a také pro tisk, tedy dva!
  6. Sklo nebo plexisklo nejméně v šířce válečku na navalování barvy. 
  7. Papír pro tisk může být obyčejný kancelářský nebo kopírovací papír.

Pracovní postup:

Připravíme návrh šablony, na skleněné nebo plastové podložce vyřežeme. Naválíme tiskařskou barvu na patronu, (předem si určíme lícovou stran a barvu naválíme zrcadlově obráceně!) položíme na čistý pracovní papír, kde máme přesně naznačené křížky umístění papíru, na který budeme tisknout. Ten na patronu opatrně přiložíme a přikryjeme ochranným papírem. Tisk pak provádíme: buď ručně pomocí válečku, ale lépe v lisu – může být i mandl na prádlo.Tisk můžeme vytvořit i vícebarevný – potřebujeme větší představivost a nejméně tři patrony pro tři základní barvy.

Další varianty a možnosti:

Je to takzvaný tisk z lepenky, která nemusí být moc silná, ale kvalitní a dostatečně klížená, aby se neohýbala. Lepenku zpracováváme obdobně, navíc z lepenky můžeme některé vrstvy odlupovat, získáme tak jemnější přechody (po předchozím naříznutí obvodu plošek). Nemusíme také vždy udržet úplnou kompaktnost a některé části nalepíme.

Dostáváme se tak plynule k další technice - TISK Z KOLÁŽE, která má také několik variant.

Technika známá již v počátcích 20. století ve Francii (objevil ji Picasso a kubisté, dále a více ji rozvinuli dadaisté, tzv. asambláž, to je vlastně prostorová koláž vytvářená z odložených věcí a starého železa…). Je to typická netradiční technika.

Potřebujeme:

Nejrůznější materiál, přičemž důraz je kladen na jeho sílu a strukturu. Liší se především tím, že není rytá ani škrabaná nebo vyřezávaná do destičky, ale nalepovaná na pevný podklad.desky. Opět potřebujeme sklo na rozválení barvy, váleček a tiskový papír. Podrobně viz výše.

Ve výběru a struktuře materiálu si ověříte schopnosti samostatně tvořit a komponovat neobvyklé variace z různých materiálů. Například: vlnitá lepenka smirkový papír, dřevěná deska nebo dýha, piliny, písek, strukturní sklo, plastická tapeta, krajka, pytlovina, struhadlo, sirky, drát, nitě, větvičky, rostliny, kůra stromů, drobné předměty…

Jednotlivé materiály můžeme dále upravovat rytím, broušením, vypalováním, pilováním, dolepováním, atd… Důležité je vše dobře nalepit na pevný podklad, matrici, aby se při naválení nic nepohnulo!

Pracovní postup: Tisk z koláže lze provádět dvěma způsoby:

  1. Technikou tisku z výšky (naválení barvy)
  2. Technikou tisku z hloubky (vytírání barvy)

 ad1) Tento způsob se moc neliší od linorytu nebo dřevorytu. Tisknou jen horní plošky přilepeného materiálu. Při nízkém profilu materiálu tiskne slaběji i podkladová plocha. Vysoký rozdíl (různá výška materiálů) může způsobit, že některé části tisknou slaběji, nebo vůbec. Můžeme také vytvořit koláž jen z papírů kladívkových nebo kombinovat s vlnitou lepenkou a vrstvení použít jako zajímavý záměr. Tato koláž vypadá při tisku jednodušeji a čistěji, přehledněji, je dobrá jako začáteční pokus.

ad2) Chcete li tisknout nalepovanou koláž z hloubky, je třeba ji k tomu uzpůsobit. Nalepení musí být ještě důkladnější. Materál musí být na povrchu ztvrzen, aby se neodlepoval a dala se nanášet barva štětcem. Provedeme to tenkým nátěrem lepidla na povrchu dokončené koláže. Barva se používá buď tiskařská nebo temperová s terpentýnovým olejem. Při tisku z hloubky potřebujeme řidší barvu, stačí i olejová a trochu ji ještě zředíme. Barvu nejdříve vetřeme do všech míst koláže a podkladové plochy, potom citlivě stíráme a vytíráme za všech hladkých ploch tak, že barva zůstává jen v prohlubních a záhybech. Přikládáme dokonale provlhčený papír a na něj ještě čistý papír krycí. (To znamená, že jej namočíme na několik hodin a potom jej vysušíme mezi savými papíry nebo novinami.) Tiskneme na tvrdší papír. Tisk ruční je náročný a zdlouhavý, musíme tak dlouho povrch přejíždět hladkým předmětem, až otiskneme všechny prohlubně. Lépe je tisknout  lisem - klidně provizorním. Třeba i ždímačkou s gumovými válci, je to rychlejší a úspěch je zaručen. Můžeme ji najít v bazarech se starými věcmi. Nebo na půdě ještě po babičce!

PŘEJEME HODNĚ DOBRÝCH NÁPADŮ A ÚSPĚCH PŘI PRÁCI.

 

 Mgr. Lenka Tichá a Pajda        
TÉMATA:
DŮM A BYT