Přeji hezký den všem.

Musím začít opět z mého dětství. Prožité prázdniny u babičky vždy přinesly něco nového, zajímavého, tajemného a krásného, ovšem to vím až dnes. Prolezli jsme s kamarády a kamarádkami všechny půdy, kolny, skládky, kde jsme neustále nacházeli věci, kterým dnes říkáme starožitnosti. Nádherné sošky, dřevěné mlýnky, barevné sklo a jiné věci, kterým se říkalo „kýč“.

Vycházelo to vše z módy, všichni, nejen moje babička, z celé vesnice odkládali a kupovali nové moderní věci, které neměly žádnou cenu, ale tak to bohužel bylo.

My jsme každým rokem někde u někoho něco našli a dělali si muzeum, samozřejmě plno věcí jsme rozbili - buď neopatrností, nebo si kluci z těchto krásných věcí stavěli cíl a prakem rozbíjeli.

Dnes již vím, proč mně vadilo, že to kluci rozbíjejí schválně, neměla jsem potuchy, ale nesmírně se mi vše líbilo a bylo mi líto každé věci, která se rozbila v našem muzeu. Několikrát jsme vše přestěhovali jinam, ale kluci nás vždy našli a opět nám věci kradli a rozbíjeli. Zřejmě jsem vztah ke starým věcem, který mám dodnes, měla v sobě samé, asi jsem s tím narodila.

Často obcházím starožitnosti, vetešnictví a plno věcí mi připomíná moji milovanou babičku a moc mě mrzí, že všechny krásné a staré věci nemám doma. Alespoň nějaké, protože bych doma měla muzeum.

Když vidím třeba v květinářství a jiných malých obchodech prodávat napodobeniny, je mi z toho smutno, že to lidé vůbec kupují.

Zdraví Věrulinka

Děkuji za krásný příspěvek, vaše muzeum mně udělalo takovou melancholickou podzimní náladu nebo co. Ale aspoň máte hezké vzpomínky i na staré věci. Ještě jednou díky.

Reklama