Kolem znovuotevírání škol panovaly zmatky. Někteří učitelé do poslední chvíle nevěděli, co se po nich bude chtít, a zda musejí nastoupit do práce, nebo je možné pokračovat v domácí výuce. Pro některé z nich se situaci trochu vyjasnila teprve ke konci tohoto týdne.  

Foto: Shutterstock

Marie, 50 let, ZŠ, Zlínský kraj
Jsem astmatička, takže z nástupu do školy nadšená rozhodně nejsem. Nastupuje 75 % prvního stupně. Já naštěstí učím na druhém, takže budu pokračovat v online výuce. Vedení se k situaci postavilo zvláštně, do škol nám byly nabídnuty maximálně štíty. Respirátory si musíme zajistit sami. Navíc se mi s ochrannými pomůckami špatně dýchá, chodím jen do přírody, a i tak se dusím. Ale vnímám jako šikau, že kromě svého učení jsem na doma dostala dalších sedm položek, jako je evidence knihovny, různé seznamy apod. 

Hana, 54 let, SŠ, Zlínský kraj
Do rizikové skupiny patřím proto, že jsem astmatička a mám vysoký krevní tlak. Do školy jsem se musela vrátit, protože mám maturanty. Ale vedení nikoho nenutilo. Konzultace jsou po 15 žácích, takže se dělají dvě skupiny a chodí téměř všichni žáci a konzultace jsou využité na devadesát procent. Dělají se od 8:00 do 12:00. Já je mám jen dvakrát v týdnu, protože se střídáme s ostatními kolegy, abychom pokryli celý týden.

Každý den mám ještě výuku z domova pro první a třetí ročník. Ale nelíbí se mi, že k maturitě jde úplně každý, nehledě na to, kolik měl maturant v pololetí pětek nebo že ho od Vánoc nikdo neviděl. K maturitě může a pokud si vytáhne jednu otázku, kterou zrovna bude umět, tak ji udělá. Daleko spravedlivější by bylo dát maturitu podle známek a pětkaře poslat na opravný termín v září.

Iveta, 58 let, SŠ, Liberecký Kraj
Sama jsem starší a mám doma ještě staršího manžela, kterému je 65 let. Kolegové, kteří nemají maturanty do školy nemusí, jinak chodíme na celé dopoledne. Maturanti za námi mohou kdykoli jednotlivě přijít a učitelé maturitních předmětů, což jsem i já, mají v rozvrhu výukové bloky. Studenti byli rozdělení do skupin, aby se dodržel malý počet, takže se někdy na hodinách potkávám i s těmi, které vůbec neznám.

Do toho se ještě pokoušíme stíhat zadávat látku nižším ročníkům a opravovat úkoly. Začíná se řešit závěrečná klasifikace, příprava maturit, organizace přijímaček. Myslím, že postupně to bude komplikovanější a komplikovanější. Účast studentů je proměnlivá, někdy je jich víc, někdy nikdo. Navíc se na výuku nemůžeme moc dopředu připravit, protože nevíme, kdo přijde.

Julie, 62 let, ZŠ, Středočeský kraj
K rizikové skupině patřím s ohledem na svůj věk, ale s otevřením škol souhlasím. Jenom se mi nelíbí, že jde o dobrovolnou záležitost. Z původních pětadvaceti dětí by v pondělí do mé třídy mělo přijít jedenáct, takže s těmi se budu učit, ale dětem doma budu stejně muset zadávat úkoly. Tak mezi nimi vzniknou velké rozdíly. Buď bych nechala školy zavřené do konce školního roku, anebo bych je otevřela pro všechny povinně.

Marika, 45 let, ZŠ, Ústecký kraj
Už před časem nás vedení vyzvalo, abychom vyslovili své stanovisko k návratu do škol. Jsem rizikový pacient, takže jsem chtěla i nadále pracovat distančně, a bylo mi vyhověno. Drtivá většina pedagogů zůstává doma na distanční výuce. Do školy jde asi 60 dětí, takže budou rozdělené do šesti skupin. Většina dětí zůstane doma, kde budou pokračovat v distanční výuce. Jsem ráda, že to takhle dopadlo. Online výuka je funkční a zapojují se mi do ní všechny děti ze třídy. I s rodiči je spolupráce na výborné úrovni.

Věra, 61 let, ZŠ, Ústecký kraj
Mám kardiovaskulární onemocnění a částečný invalidní důchod, takže se cítím ohrožená. Do čtvrtka jsem nevěděla, jak to se mnou a návratem do školy bude. Situace nebyla dlouho rozhodnutá. Ale uvažovala jsem, že zůstanu doma na neplaceném volnu, jenže nájem někdo platit musí. Na poradě se nakonec rozhodlo, že mohu zůstat doma a pokračovat v distanční výuce. Funguje to dobře. Jinak do školy bude chodit šest skupin žáků. O návrat byl celkem malý zájem. 

Čtěte také: