Foto: Shutterstock
Domácí úkoly, opakování probrané látky, zkoušení znalostí. Každodenní chléb nejen školních dětí, ale často i rodičů, kteří na jejich přípravu na druhý den pravidelně dohlížejí. Ne tak Markéta, maminka sedmiletého Ondřeje a devítiletého Honzíka. Oba dva vede k samostatnosti a školní povinnosti nejsou výjimkou. Dostanou úkol? Sami na něj musí myslet a sami ho také vypracovat. Uložila jim paní učitelka, aby si přinesli nějakou pomůcku na výtvarnou výchovu? Není to ona, kdo dětem uloženou věc připomíná, nebo ji dokonce narychlo sama shání. Čeká je zkoušení nebo písemka? Nechává na jejich uvážení, jaká známka jim stačí.
„Beru to tak, že dítě školního věku už jaksi ví, co jsou jeho povinnosti. Ono chodí do školy, jedná s paní učitelkou, nese odpovědnost za své chování. Rodič je už jen vzdálený pozorovatel, nemůže ovlivnit, co se ve škole děje. A stejné je to i s domácími úkoly. Když kluci dostanou zadáno v hodině, co mají vypracovat, taky u nich nemusím sedět, vodit je za ručičku a říkat, ať se do toho pustí. Proč bych to měla dělat doma? Absolutně nechápu ty maminky, které div neprosí dětičky, aby už konečně zasedly ke stolu a pustily se do práce. Nebo jsou naopak takové, které v jednom kuse křičí,“ kroutí hlavou Markéta s tím, že u nich doma je naprostý klid a mír. Vypracují si kluci zadanou úlohu? Výborně. Vykašlou se na ni, nebo zapomenou? Ponesou si za to ve škole následky. Něčemu nerozumí? Mohou si to vyhledat v učebnici nebo na internetu. Jejich rodiče je pouze navedou, případně přijdou s pomocí, co se školy týče, jen v nutných případech.
„Učí je to samostatnosti. Nečekají, že je někdo bude stále vodit za ručičku. A musím říct, že to celkem funguje. Samozřejmě ne stoprocentně. Jsou úkoly, které do školy nepřinesou, pomůcky, které zapomenou, předměty, v nichž nemají zrovna nejlepší známky. Ale to k tomu patří. Samozřejmě nechci, aby propadali. Proto se je snažíme motivovat. Mají hezké vysvědčení, mohou si přát dárek dle svého uvážení. Nestojí to za nic? Mají smůlu,“ popisuje systém Markéta, která se ale vždy nesetkává s pochopením. Kritiku slýchá od vyučujících i známých.
„Každou chvíli mi do mobilní aplikace přijde zpráva od učitelky, že Honzík neumí násobilku, ať na ní zapracujeme. Nebo že Ondra je na tom v písance na štíru, nejdou mu obloučky a děsně škrábe. To mu mám vést ruku? Nebo Ondrovi předříkávat násobilku před spaním? Nejde o věci, kterým by nerozuměli, které bych jim musela vysvětlovat. A když už jsme u toho, rodiče tu nejsou ani od vysvětlování učiva. To mají dělat učitelé v hodině. A práce doma má sloužit už jen k zopakování probrané látky, nikoli k jejímu doučování. Proto na každou takovou zprávu napíšu jen, že děkuji za informaci. Pošlu ji těm správným uším, tedy mým synům, a dál to příliš neřeším,“ vysvětluje Markéta. V očích spousty lidí je ale za krkavčí matku, která o vzdělání svých synů nedbá.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Markéta má jasnou představu o samostatnosti svých synů, avšak zcela opomíjí skutečnost, že míra samostatnosti a odpovědnosti se vyvíjí v čase a musí odpovídat zralosti i osobnosti dítěte. Tento a další výchovné přístupy, které si zakládají na absenci direktivity, jsou sice moderní, avšak nejsou ideální pro každé dítě.
Smutným faktem je, že někteří rodiče si přenesením vlastní odpovědnosti na nezralé dítě fakticky ulevují od svých rodičovských povinností. Za jednu ze základních povinností rodičů považuji schopnost naučit dítě učit se. Pozitivní motivace, kreativita a jasně nastavené hranice v rámci povinností jsou mimo jiné klíčovými nástroji pro budování frustrační tolerance.
V dospělosti pak děti vychovávané příliš volnou formou, která jim umožňuje rozsáhlou volbu toho, kdy, co a jak budou dělat, často selhávají jak ve vztazích, tak v pracovním uplatnění, kde naopak vládnou jasná pravidla, jež je nutné respektovat.
Neznáme osobní zkušenosti Markéty z její primární rodiny. Není tedy zřejmé, zda se jedná o protipól přísné direktivní výchovy, kterou mohla jako dítě negativně prožívat, nebo o přejatý vzorec, jenž se osvědčil její osobnosti a který proto dále reprodukuje.
V terapeutické praxi se setkávám jak s dospělými, kteří ventilují traumata z nadměrně výkonnostních scénářů uplatňovaných jejich rodiči, tak s těmi, kteří naopak vnímají nedostatečně nastavené hranice jako nezájem a absenci podpory. Mnoho dospělých kvůli laxnosti svých rodičů a jejich neochotě pomáhat dokončuje vzdělání až v pozdějším věku a absenci hranic zpětně rozhodně nevnímá jako přínos.
Je proto zcela na místě konzultovat zvolený výchovný přístup s dětským psychologem a ověřit, zda je pro konkrétní dítě vhodný a kompatibilní s jeho reálnými schopnostmi a potřebami.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Ty nejsi krkavčí matka, té děti odříkávají násobilku při uklízení nádobí i když nechtějí...
Ty jsi opičí matka, ( i když je to k opicím nespravedlivé ) a pokud děti nachystají špatné známky, ovlivní je to později při výběru školy. Neříkám, že musí sedět nad učením celé odpoledne, ale ty už jsi moc líná lemra. Tatínek už je od tebe taky zpracovaný, že je mu to jedno nebo nefunguje?
Hovno samostatnost. Je to líná píča co na ne sere. Nazdar.
Takřka vše už tu řečeno.
Tím, že na děti z lenosti s**e, nevychovává k samostatnosti. Maximálně k takovej, že ve stáří ji kluci odkážou na net a pod. .
To je samoživitelka?
Měla by si zkusit aspoň čtvrt roku učit, zvlášť zanedbávaný děti jako jsou její, hrdinka.
"Ono chodí do školy, jedná s paní učitelkou, nese odpovědnost za své chování. Rodič je už jen vzdálený pozorovatel, nemůže ovlivnit, co se ve škole děje." - a tohle je doslova na facku. Netuším, jak může Markétu napadnout, že sedmi či devítileté dítě je rovnocenný partner pro učitele a má s nimi jednat na dospělé úrovni, nést samo za sebe odpovědnost a rodič jen pozoruje. Proto přece dítě ty rodiče má, aby ho aktivně vedli, a pomáhali mu se zorientovat ve světě, ne ho hodili do vody a plav. Aby mu dělali zázemí a v krajním případě ho i ochránili, kdyby došlo na nějakou nespravedlnost nebo šikanu. Chudák dítě, které matka jen lhostejně "vzdáleně pozoruje".
Děti v tomhle věku nezvládnout přijmout odpovědnost za svoje vzdělání. Mnohdy to nezvládají ani středoškoláci. Markéta si velice usnadňuje život teď, ale časem se možná bude dost divit. Oni chlapečci brzo přijdou na to, že vlastně proč by se vůbec měli učit a proč by měli chodit do školy? Když to od nich nikdo nechce? Matce je to šumák, nestará se, jestli něco umějí nebo ne, učitelka jim tak maximálně dá poznámku, což nezajímá ty kluky, protože to nemá žádný následek. Tak kvůli čemu by se měli namáhat, samotné je to nebaví, určitě mají lepší věci "na práci" než si dělat úkoly a přípravu do školy, takže se na to vykašlou, začnou se poflakovat, chodit za školu, nějaké úkoly a učení mít u zádě a až jim bude 14 let a budou propadat, už s nimi Markéta těžko něco svede. To jí leda drze odpoví, že je to přece jejich věc, nikdy ji to nezajímalo, tak ať teď nevyskakuje. A taky by mě zajímalo, kde je otec, proč se nestará aspoň on, snad by mu mělo na synech trochu záležet.
Prostě na svoje děti kašleš, je ti ukradené, že budou mít problémy. V dětském kolektivu mohou být velmi brzy za hlupáčky, kterým se ostatní budou smát. Není třeba lakovat svoji lenost tím, že je to výchova k samostatnosti. Tuto míru samostatnosti lze praktikovat tak od sedmé třídy. Ne u prvního stupně, Kristova noho. Toto je normální zanedbávání péče. Souhlasím, že toto by měla škola asi oznámit na úřad péče o děti, možná by někdo autoritativní téhle lemře vysvětlil, jaké jsou její povinnosti.
Lidi mají různé nápady. Dvě děcka, kluci, sedm a devět let, že by měli mít odpovědnost sami za sebe? A co ta jejich matka, ta Markéta, co ona vlastně chce? Aby jí její postup všichni schválili, že ona je ta dobrá a kdo tomu nevěří, je vůl?
Jako matka tří školních dětí jsem toho názoru, že jsi případ pro sociálku. A být učitelkou, tak tě na OSPOD oznámím. Jako rodinný příslušník bych to asi udělala taky, kdybych zjistila, že toto v rodině někdo dělá. Zanedbávání péče, protože to, co ty považuješ za cool přípravu na život, je podle mne týrání dětí, kterým jsi přehodila svoje zodpovědnosti. Meleš kraviny. Těm dětem je sedm a devět. Minimálně ten sedmiletý si na internetu nic nevyhledá, a mimochodem, je povinností rodiče naučit dítě s internetem, potažmo s AI pracovat, jinak je to semele. Děti tohoto věku mají mít samozřejmě nějaké úkoly, za které nesou zodpovědnost, ale není to vlastní vzdělání, ne v takové míře. Takže za mne, prostě bych tě úplně v klidu udala na OSPOD, že zanedbáváš své děti. Každopádně by mne zajímalo, jak tady funguje otec dětí. Jestli je stejný idiot jako matka nebo neexistuje v životě těch malých chudáků vůbec. Moje děti také mají nějaké povinnosti, nesedím jim věčně za zadkem, i ten nejmenší školák musí myslet na to, že má ostré pastelky, že přinese domů špinavé věci z tělocviku, že si to psaní "CH" první zkusí sám a pak teprve to já kontroluju, nebo s ním udělám řádky navíc. Ale nepřehazuji na své děti zodpovědnost za jejich vzdělání. Takže, tady tuhle ženskou považuji za špatného rodiče.
No podle mě Markéta není krkavčí matka. Podle mě je líná a zamlouvá to tím, že chce své děti vést k samostatnosti. Navíc pochybuju, že tímto způsobem se její synové naučí k samostatnosti. Spíše jí ze synů vyrostou naprosto flegmatičtí flákači co ani nedokončí střední školu, pokud na ní vůbec půjdou. U maminky vidí, že ji absolutně nezajímá prospěch ani připravenost. Děti to akorát vnímají pouze jako, že to není důležité. Pro tuhle maminku a její metody vážně pochopení nemám. Navíc myslím, že své dítě vedu dobře k samostatnosti, sice je ještě na základní škole, ale do školy ( a ne jen do školy )co se týče připravenosti, úkolů, pomůcek atd. se chystá sám a já se ho pouze občas zkontrojulu. Chci tím jen říct, že je správné vést děti k samostatnosti, ale není nic špatného když i samostatné dítě zkontrolujete. Přeci jen jsou to ještě děti a okolo se dějí pro ně fascinující věci a můžou lehce zapomenout, že měli něco udělat.